Mýty kolem Covidu aneb co s tou stříkačkou?
„Ceux qui peuvent vous faire croire en des absurdités pourront vous faire commettre des atrocités.“
„Ti, co vás přimějí uvěřit absurditám, můžou vás přimět spáchat zvěrstva“
Voltaire, 1765
Hned na úvod bych vám měl všem pogratulovat – gratulovat k úspěšnému dožití se jara, k přetrvání až do konce chřipkové sezóny a k odolání nejsmrtelnější pandemii všech dob.
Nezávisle na tom a vlastně možná přesně kvůli tomu, nás media teď už nepřerušeně masírují tím, jak jsme všichni údajně na životu ohrožení a že musíme, musíme, musíme si nechat píchnout tu protikovidovou šťávu do svalu – údajně jediná cesta ven z maléru. Když tedy ne kvůli sobě, tak už kvůli tomu aby jsme chránili ostatní. Říkal to sám i papež při velikonočním “urbi et orbi” – musí to asi být křesťanská pravda. Tlačí se tak na pilu, že by se člověk už chtěl ptát “co jste mě do toho proboha namíchali?”
B: Důvody rozhodnutí
- Přípustnost podnětů u rodinného soudu
Návrh na rodinný soud posoudit ohrožení blahobytu dítěti je přípustný.
Zejména právní cesty jsou postupem u obecných soudů otevřené a rodinné soudy jsou ve věci příslušné.
Podle § 13 GVG patří rodinné věci mimo jiné před běžné soudy. Věcná odpovědnost vyplývá výlučně z § 23a odst. 1 č. 1 GVG. V důsledku jsou pro rodinné záležitosti odpovědné místní soudy. Oddíl 23b GVG se týká pouze zákonem regulovaném rozdělení rodinných záležitostí v rámci místního soudu.
Podle § 111 č. 2 FamFG jsou rodinné záležitosti také synovskými záležitostmi. K synovským záležitostem patří podle paragrafu 151 č. 1 FamFG mimo jiné taky rodičovská péče. K rodičovské péči patří taky spořádané ustanovení § 1666 BGB, podle kterého rodinný soud musí příjmout nezbytné opatření, je-li fyzický, duševní nebo emocionální blahobyt dítěte nebo jeho majetek ohrožen a rodiče nejsou ochotni nebo nemohou odvrátit nebezpečí. Přitom může rodinný soud ve věcích péče o osoby podle § 1666 odst. 4 vykonávat opatření s účinností proti třetím stranám.
