Dle Zákona o policii ČR (§2) je sice policie službou veřejnosti, ale na základě konkrétních kauz a příběhů vnímám reálný stav bohužel dramaticky jinak. Neodbornost! Politická servilita! Politizace! Zviditelňování se na bagatelní delikvenci! Nezdvořilost! Arogance moci! Nebezpečně narůstající nepřiměřená či zcela zbytečná agresivita a brutalita! Paušální, a tak nezákonné poutání osob! Zneužívání jízd „pod majáky“! Účelová slepota i horlivost! Strannost! Zneužívání pravomocí, a řada dalších deliktů policajtů.
Málokdo z občanů totiž ví, že Policie ČR skrze její tzv. oddělení a odbory vnitřní kontroly de facto skutečně vyšetřuje sama sebe. Proto je pro občana domožení se odpovědnosti policajtů za porušení služební kázně, za přestupek, či dokonce za trestný čin obvykle jen výjimečnou náhodou a nikoli pravidlem či systémem.
No a co hrdinná Generální inspekce bezpečnostních sborů, alias GIBS? Tak tu bohužel vnímám obdobně. Mám totiž mnohé důkazy o tom, že GIBS podané ji informace, které by následnou analýzou mohly vyklíčit či vyústit v podezření, že byl, či mohl být spáchán trestný čin policajtem, vůbec nehodnotí a šablonovitě a tupě je odkloní na již zmíněný odbor vnitřní kontroly PČR. No a je hotovo! V důsledku takového „byrokratického kolečka“ je pak fakticky dosaženo toho, že opět policie vyšetřuje sama sebe. A co tedy „vyšetřování“ stran GIBS? No, to je v podstatě a převážně jen „vyšetřování“ toho, co sama policie na své lidi ke GIBS pustí. Co myslíte, přátelé, žijeme opravdu v právním státě?
ZBYNĚK PROUSEK
předseda Spolku věřitelů a přátel práva | 20.02.2024
