19. ledna 2019 měly v Parlamentních listech anketu právě s výše položenou otázkou. Jářku ano – dá se odpovědět i na takto položenou otázku. Ale znají všichni článek 5 současné České ústavy? Vědí, že režim tohoto státu – prý demokracie – je v České republice definován jako soutěž politických stran? Vědí to všichni, kteří si dovolí odpovědět na takto položenou otázku? Tvrdím, že to neví.
Pokud nejste členem nějaké strany (proto jsem si ji musel založit – protože to vím), či vás strana nevezme na svoji kandidátku jako nestraníka stranickou mašinérií (o které se těm, co v žádné straně nikdy nebyli, ani nesnilo), pak jste pro tento stát jen pára nad hrncem.
Obecné referendum zde neexistuje, to víme všichni. A právě toho se naši partajníci bojí jak čert kříže.
Takže ne demokracie, vážení, ale partajokracie – to je režim tohoto státu. Chápete ten rozdíl? Od roku 1993 – roku vzniku – sedí ve sněmovně tři až čtyři rozhodující strany a ty nám vládnou. Ne lid, ne 8,4 miliónů voličů této země! Jistě víte, že senátoři jsou voleni často jen 10 – 20 % voličů příslušného senátního obvodu a přesto je tzv. horní komora našeho parlamentu legitimní. Je to proto, že limit pro počet hlasů nutných ke zvolení nikde v dnešní Ústavě není. To znamená, že senátor může být zvolen třeba i jen svojí rodinou, protože Ústava to nezakazuje. A jsme opět u článku 5 – kdo tu vládne, kdo si tvoří zákony v této republice. Česká ústava je prostě partajokracijní, ne demokratická.
V ČR máme cca 230 stran a volič si prý může vybrat. Ale z těch 230 stran jen zhruba 20 stran pobírá ročně od státu (podle počtu voleb v roce) 500 až 900 miliónů korun ročně! Zbývajících 210 stran nepobírá ani korunu! Copak to je rovná soutěž? Vzpamatujte se – jít s takovýmito otázkami do anket!
Jakým právem pouze několik stran pobírá prachy ze státního rozpočtu (hlavní a největší příjem těchto zločineckých band)? Nu právem článku 5 naší platné Ústavy. Ty strany, které si tento článek vytvořily v roce 1992 (a dodnes některé v parlamentu sedí), nezakázaly dotování politických stran ze státního rozpočtu. Z mých daní jdou tedy prachy stranám, které jsem nikdy nevolil. Platí to jenom pro mě? No ovšem, že ne. Je toto demokracie? Takže drtivá většina neparlamentních stran v této zemi nebude mít – podle dnešního systému – nikdy šanci se právoplatně zúčastnit re á lné politické soutěže.
Řešením samozřejmě není kontrola peněz těchto zločineckých politických stran (jak si vymohly zločinecké jakoby nevládní organizace). Musíme totiž znát definici těchto politických stran. Je to skupina lidí, kteří chtějí moc ve státě – nikoli spravedlnost pro všechny. Řešením je zákaz dotace politických stran ze státního rozpočtu – a to jakékoliv politické strany, jakékoliv politické entity. Jémine, to by se pak soutěžilo!
Dnes jsme – obrazně řečeno – bojovníci s dřevěnými meči proti BVP-čkům, tanků, stíhačkám a samopalům. Jsme bez šance! Poslední novela zákonů o politických stranách bude ty neparlamentní a nekrajské politické strany a hnutí totálně vyvražďovat. Zůstanou tak jenom stávající politické mafie a pak také ty nové založené dalšími miliardáři. Jistě chápete, že to není soutěž programů a moudrých hlav, ale peněz protékajících zločineckými masmédii.
My žádné peníze nemáme.
A nechceme. Stát nesmí ze státního rozpočtu dotovat politické strany. Nikoho.
Ale toto musí být v nové ústavě.
My to v návrhu nové ústavy máme.
S pánem bohem
Radoslav Štědroň
RNDr. Radoslav Štědroň, předseda Strany státu přímé demokracie – strany práce
