V roce 2018 stála ČR na žebříčku bezpečnosti na sedmém stupínku. Pohoršili jsme si o proti roku 2017 jednu příčku. Proč?
Na zhoršující se bezpečnostní situaci u nás má mimo jiné negativní vliv EU, která porušuje své vlastní základní dokumenty (Smlouva o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy).
Bezpečnost zemí světa hodnotí skupina expertů spolu s Institutem pro ekonomii a mír. Hodnotící kritéria jsou z oblastí bezpečnosti společnosti, dále jsou zohledněny vnitrostátní a mezinárodní konflikty a též úroveň militarizace.
Prakticky to znamená, jaká je kriminalita, kolik je lidí zavřených ve vězení a jaký je na udržení bezpečnosti ve společnosti potřebný počet policistů. Hodnotí se, jaké máme vztahy se sousedními zeměmi, jakých konfliktů se účastníme, či jaké konflikty máme na svém území. Významný je též počet vojáků a výdaje na vojenské účely.
Oproti roku 2017 jsme si v žebříčku bezpečnosti pohoršili o jedno místo. Tady je to způsobeno především zapojením ČR do vojenských misí v zahraničí.
Je paradoxem, že slýcháváme z médií, jak zahraniční mise jsou pro naši bezpečnost a chrání nás před terorismem. Realita je jiná. Na žebříčku bezpečnosti jsme i díky nim klesli o jednu příčku. K tomu bych přičetl ještě rizika pramenící z toho, že pro obyvatele míst, kde v zahraničí působí naše vojska, jsme agresory. Úměrně tomu se zvyšuje riziko pomsty na našem území, a to formou teroristického útoku.
Významným rizikovým faktorem, který stále nabývá na intenzitě, je příliv lidí odlišných kultur na evropský kontinent. Bez ohledu na to, jestli se jedná o legální nebo nelegální, jedná se o migraci a s ní spojený nárůst kriminality – násilných trestných činů. Z důvodu Evropskou unií stále prosazovaných přerozdělování migrantů do zemí Evropské unie, hrozí, že se i do států, které migraci odmítají, dostane s migranty i bezpečnostní riziko. O tom, že migrace s sebou nese bezpečnostní riziko, snad dnes už nikdo nepochybuje! Pokud se některý stát nechce diktátu EU podřídit, je mu vyhrožováno ztrátou dotací, udělováním pokut, žalobou u evropského soudu s čímž má ČR bohaté zkušenosti. Nyní stojí za připomenutí Smlouva o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy článek 4 odstavec 2. Především poslední věta: „Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.“
(Zdroj ZDE: SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII).
Již na základě této věty a negativy spojenými s migrací, by mělo být naprosto samozřejmé, že příjem migrantů je plně v kompetenci každého státu a jeho ochotě nechat si na své území dodat bezpečnostní riziko. Tragickou skutečností je, že v rozporu se svými základními dokumenty Evropská unie stanoviska států odmítající migraci naprosto ignoruje.
Ovšem riziko spojené s migrací nemíří jen na původní obyvatelstvo, ale též na příchozí migranty. Co to znamená? Velice bezpečnou zemí na prvním místě v žebříčku bezpečných zemí je Island následovaný Novým Zélandem. Přestože je Nový Zéland uváděn jako druhá nejbezpečnější země, neuchránilo ho to před teroristickým útokem v novozélandském městě Christchurch. Ne-li všechny, tak převážná většina obětí pocházela z řad migrantů.
Co to znamená? Pominu různé nesrovnalosti tohoto útoku, nebudu pátrat po tom, co je prvotní příčinou a co až následkem takového jednání. Zcela zřejmé je toto:
- Je to netypická, avšak zcela názorná ukázka bezpečnostního rizika spojená s migrací, která na rozdíl od obvyklých útoků na původní obyvatelstvo byla tentokrát namířena proti migrantům.
- Žebříček bezpečnosti není zárukou bezpečí.
- Bezpečnostní situace se může velice rychle změnit.
Za dobu, co je ČR v Evropské unii, můžeme vidět zejména v posledních letech v době Vánoc ve velkých městech preventivní protiteroristická opatření. Mám na mysli např. betonové zátarasy okolo náměstí a vyšší výskyt ozbrojených policistů a vojáků v ulicích. Dále můžeme registrovat, jak se na území ČR stále více cizinců a přistěhovalců pocházejících z odlišných kultur. Přineslo nám snad členství v EU vyšší bezpečí? Nikoliv, opak je pravdou.
Jak zvýšit bezpečnost v ČR? V podstatě jednoduše! Zbavit se rizik, nebo je alespoň co nejvíce snížit. Začněme tím, že stáhneme naše vojáky ze zahraničních misí. Dále je třeba získat kontrolu nad tím, kdo do ČR přichází a pobývá na našem území. Toto není v rámci otevřených hranic v EU realizovatelné a je to jeden z důvodů, proč chce ANS z Evropské unie vystoupit. Dalším opatřením je mít funkční bezpečnostní složky – armádu a policii. Nemůžeme však ke každému občanovi přiřadit policistu, nebo vojáka, proto je žádoucí, aby občané byli připraveni na nenadálé situace. A platí to i pro případ různých živelných pohrom. S touto přípravou je důležité začít již od základních škol nějakou variantou branné výchovy. A v neposlední řadě není žádoucí přijímat jakékoliv restrikce legálně držených střelných zbraní. Naopak zodpovědné držitele legálních zbraní podpořit.
Samozřejmě výčet přijatých opatření není kompletní, ale je to dobrý základ. Závěrem dodávám, že Aliance národních sil má podrobně zpracovaný koncept bezpečnostní strategie ČR.
ZDE: KONCEPT BEZPEČNOSTNÍ STRATEGIE ČESKÉ REPUBLIKY
Ing. Jaroslav Drobný / místopředseda ANS pro ekonomiku
