Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 8. díl

Co vlastně chceme?

• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 1.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 2.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 3.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 4.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 5. díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 6. díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 7. díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 8. díl
• Základní bod volebního programu „Aliance národních sil“ VYSTOUPIT Z EU!

Dostáváme se tímto k poslední částí série, která se pokusí dát odpověď na poslední z bodů uvedených v 1. části, tj.:

g/  co k provedení této změny potřebujeme

Tak tedy:

1. dostatečnou informovanost co nejširšího okruhu našich občanů ohledně:

• • nám předurčené role kolonie a z toho vyplývající naší pozice v EU;
  • plánů světových globalistů na likvidaci členských států EU, na rozmělnění a postupnou likvidaci evropských národů přeměňovaných v jakousi novou světle hnědou rasu podle projektu Coudenhove-Kalergiho s průměrným IQ 90 uskutečňovaných prostřednictvím Evropské unie, která nefunguje podle našich romantických představ, nýbrž jako nástroj k realizaci plánů světových globalistů;
  • dalších perspektiv našeho státu i národa, jazyka a kultury v této organizaci, která má být přeměněna v Evropský islámský chalífát po předchozích cíleně vyvolaných občanských válkách v Evropě;
  • nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem (viz smluvní propojení EU s NATO);
  • nemožnosti hájit naše hranice před migranty a současně setrvat v EU, která přesun migrantů do Evropy a jejich rozmísťování do jednotlivých členských zemí EU sama organizuje;
  • postupného ztrácení zbytku naší suverenity odevzdávané kousek po kousku Bruselu;

Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 20.10.2018.

• přebírání další a další legislativy z EU, která je nadřazena našim zákonům;
• nebezpečí rozkladu klasické rodiny, která vyplývají z Istanbulské úmluvy (genderové otázky, legalizace kradení našich dětí státem atd.);
• nemožnosti při našem setrvání v EU:
  • postavit náš stát znovu na nohy jak ekonomicky, tak i politicky;
  • zbavit se u nás montoven a přejít na vlastní výrobu s vyšším podílem kvalifikované práce a tedy i na vyšší ceny takové produkce;
  • diverzifikovat více odbytiště našich výrobků, jejichž prodej bychom si opět zajišťovali vlastními silami tak, aby zisk z tohoto prodeje zůstával v ČR;
  • zamezit masovému a stále rostoucímu odlivu zisku z práce našich pracovníků do zahraničí;
  • zvýšit zainteresovanost našich pracovníků na rozdělování výsledků jejich činnosti;
  • začít obnovovat u nás sociální stát atd.
  • začít ze strany státu skutečně podporovat české firmy a jejich projekty, a to jak investičními pobídkami, tak vytvořením českých bank k jejich financování, počátečními daňovými prázdninami atd., zejména však
• zbavit se současné garnitury politiků, jejichž hlavní činností a zájmem je přisluhovat EU a prosazovat v ČR její zájmy a instrukce na úkor českých národních zájmů, které naopak sama často dokonce potlačuje. To vše za účelem udržení si svých pozic, majetkových výhod a v některých případech i beztrestnosti;

2. pochopení důvodů a cílů změn ze strany našich občanů, vč. pochopení skutečnosti, že bez řešení příčin nemohou vyřešit ani jejich následky, které na ně v běžném životě pak dopadají.
3. aktivní přístup našich občanů při prosazování těchto změn;
4. vládu a parlament schopné hájit naše národní zájmy, občanské svobody, zabezpečit naši bezpečnost, sociální stát atd., to jak vůči zahraničí, tak i uvnitř našeho státu.

K tomu ovšem musí přispět rozhodující měrou naši občané svojí volbou za předpokladu zdárného naplnění podmínek uvedených v bodech 1.-3..

Stručně řečeno je zapotřebí systémové změny, která je neuskutečnitelná v podmínkách EU.

Co nám má taková změna přinést?

1. účinnou obranu proti islamizaci naší země;
2. zachování českého státu, naší státnosti, národa, kultury, jazyka, historie, zvyklostí a způsobu života;
3. obranu a posílení tradiční rodiny;
4. částečnou eliminaci nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem;
5. základní předpoklady pro vytvoření možnosti postavit se znovu ekonomicky a zčásti i politicky na vlastní nohy;
6. demokratizaci naší ekonomiky a změnu ve způsobu rozdělování produktu vytvořeného našimi občany v jejich prospěch;
7. postupnou obnovu sociálního státu;
8. posílení našeho postavení v rámci Konfederace nezávislých (středo)evropských států a našeho významu ve světě;
9. možnost připravit se na příchod průmyslové revoluce 4.0.
10. postupnou obnovu práva a pořádku v naší zemi a ruku v ruce s tím i některých problémů sužujících ve velkém měřítku naše občany (nemravné podmínky půjček, úvěrů a hypoték občanům, exekuce, pomalá činnost soudů a jejich rozdílné rozhodování ve srovnatelných případech, omezená dostupnost lékařské péče atd.);
11. obnovu demokracie v naší zemi.

Často hovoříme či slyšíme stížnosti a nářky na to, čeho se nám nedostává, co vše je špatně. Položme si ale otázku, zda a co jsme schopni pro zlepšení situace sami udělat.

Začněme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme.

Zda chceme něco na současném stavu, který tak často (byť z různých důvodů a pozic) mnozí z nás kritizujeme, změnit či nikoliv. Pouhé nářky totiž nic nevyřeší. Naším hlavním problémem je totiž nejednotnost i v těch hlavních cílech. Mnozí se dohodneme na tom, co nechceme, téměř nikdo a nikdy ale na tom, co chceme. A z pouhé negace, jak známo ještě nikdo nikdy nic nevybudoval. A pokud většina naší společnosti dojde v těchto otázkách (či alespoň v hlavních z nich) ke shodě, pak lze přejít k jejich realizaci, pro kterou bude zajištěna realizátorům i většinová podpora našich obyvatel.

Již poměrně dlouho jako ANS upozorňujeme, že přicházíme na dějinnou křižovatku a že je třeba rozhodnout, kterým směrem a kam dále. Nyní jsme na tu křižovatku již dorazili, aniž jsme učinili nějaké rozhodnutí, ač i nerozhodnost je způsob řešení. Obvykle ale nikoliv ten nejlepší, právě naopak. Někteří z nás promarnili tuto dobu neustálým pohledem do zpětného zrcátka, málokdo vpřed. Teď jim to bude chybět.

Pokud se mi touto sérií článků podařilo napravit alespoň zčásti tento jejich znalostní handicap a navíc i vzbudit zájem občanů přemýšlet a diskutovat o jejich vlastním osudu, který teď mají do značné míry ve svých rukou, větší ambice nemám. Jen připomínám, že v Maďarsku to možné je, u nás zatím nikoliv. Logicky si tedy kladu otázku proč a snažím se alespoň tímto způsobem napomoci k nápravě tohoto neradostného stavu.

Ing. Jaroslav Tichý