V poslední době je mediální prostor přeplněn zahraniční politikou a údajnými úspěchy naší ekonomiky. S odborníky, analytiky a prognostiky se roztrhl pytel. Jedni předpovídají konec světa a ti druzí nový světový řád, který nám všem zajistí blahobyt a bezstarostný život. Nikdo z nich se nezmíní o tikající bombě, kterou máme umístěnou přímo před očima v naší společnosti.
Téma, o kterém chci psát, je natolik tabuizováno, že nejen mnoho „odborníků“, ale ani široká veřejnost se o něm neodváží pomyslet, natož mluvit. Politici se ho přímo štítí a obrazně řečeno – znechuceně odvrací svou tvář.
Hovořím o zadlužení obyvatel České republiky, které v mnoha parametrech převyšuje evropský či světový průměr. Zaměřím se na konečnou fázi tohoto českého fenoménu, tedy na exekuce.
V naší společnosti se jedná a extrémní sprostý a odporný obchod několika lidí – a to do slova a do písmene. Podle oficiálních statistik se jedná o celkový počet 830 tisíc exekučních řízení. Z toho připadá 130 tisíc na důchodce a dokonce 6 tisíc na děti. V celkovém objemu zadluženosti se jedná o částku převyšující 240 miliard korun. Z toho je jasné, že se jedná o pohádkově výnosný byznys, kterého se jednotliví aktéři nechtějí vzdát, a proto tlačí na zákonodárce, aby vytvářeli zákonný rámec, který by jim takovýto lukrativní obchod permanentně umožňoval.
Základem se stal zákon o exekutorech a insolvenčním řízení, který umožňuje, aby si dělali, co chtějí. Dalo by se říci, že českou demokracii ohrožují exekuce obyvatel a dluhová spirála, ze které se dlužníci nemohou dostat. Kriminalizace dlužníků ze strany státu se rovná otevřené likvidaci značné části občanů a podlamuje jejich důvěru v demokracii a právní systém.
A teď se zmíním o veletočích prezidenta Miloše Zemana, které v současné době hýbou politickou scénou a celou společností. Jeho překvapivá prohlášení se totiž týkají i daného problému. Největší podporu v prezidentských volbách měl Miloš Zeman v regionech, kde mají obyvatelé nejvíce problémů se splácením závazků. Zeman přitom dlužníky paradoxně opakovaně obviňuje z toho, že si za svou situaci mohou jen oni sami. Jakoby si neuvědomoval, že závažný společenský problém pojednává o zadluženosti, která vychází z obecné zadluženosti státu a ze sociálního a psychologického dopadu na obyvatele. Významnou roli zde hraje podoba současné spotřební společnosti, působení negativního vlivu reklamy a nekalé praktiky poskytovatelů finančních produktů.
Tato situace má sice pozitivní dopad na ekonomický růst země, ale zcela negativní dopad na obyvatele, a to v podobě snižující se platební morálky, stoupajícího počtu exekucí a lichvy. Avšak na takovémto nespravedlivém společenském uspořádání se během své politické dráhy Miloš Zeman významně podílel. Bohužel, celá polistopadová politická reprezentace budovala a podporovala tento trend.
A tak dnešní spotřební společnost lze charakterizovat jako „společnost, jejíž hodnotou – kterou se řídí většina jejich členů – je spotřeba libovolných statků“. Tradiční hodnoty – jako je láska, pravda, dobro – jsou tak odsouvány do pozadí. Každý člověk žije z výhod, které mu společnost nabízí. Touha po uspokojování potřeb je stará jako lidstvo samo. Musíme však z toho vydělit lidi, co uspokojují potřeby, aby přežili, nebo aby dosáhli určité životní úrovně. V tržní společnosti jsou sociální potřeby často manipulovány reklamou a uměle vytvořenou životní úrovní. Spotřebitelům je vnucována představa, že věci dražší hodnoty jsou kvalitnější a lepší. Toto však nemusí být ve všech případech pravdou.
Co bychom mohli udělat pro zlepšení situace?
Především změnit zákonnou úpravu v oblasti půjčování peněz a znovu zavést trestný čin lichvy a hlavně postihování lichvářů. V této úpravě znovu definovat pojem lichvy. Lichva je totiž tím nejzhoubnějším negativním fenoménem současnosti. Jde o sociálně patologický jev, který je jednou z forem kriminality a může být spojen s dalšími jevy, např. hráčstvím, drogovou a jinou závislostí atd. Lze jej definovat ve dvou rovinách, a to buď v rovině oficiální, nebo morální. Oficiální definice lichvy vychází z trestního zákona. Morální rovina pak vychází z lidského vnímání. Tato problematika je velmi málo zpracována, jelikož jde o problém, o kterém se příliš nemluví a z důvodu špatného prokazování je téměř neřešitelný. Bohužel následky lichvy se nedotýkají pouze dlužníků samotných, ale jde hlavně o bezpečnost a zdraví jejich rodinných příslušníků, hlavně pak dětí.
Rád bych zdůraznil především rovinu vnímání lichvy. K tomu je nutné přepracovat celý koncept morálního kodexu společnosti. Odstoupit od přehnaného materialismu a individualismu, protože lichva se netýká jen půjčování peněz, ale také stanovování cen výrobků.
Další změny v této oblasti by se měly týkat zvýšení finanční gramotnosti, informovanosti o rizicích života na dluh. Také je nezbytné neprodleně provést dluhovou amnestii.
Uvedená problematika nabírá důležitosti tím více, čím častěji se hovoří o blížící se ekonomické krizi. V době krize je zadlužená část obyvatelstva prakticky existenčně odepsaná. A pak přichází konečná fáze – zhroucení společnosti. Pokud nedáte člověku najíst, ohrožujete jeho bydlení a dlouhodobě jej psychicky zatěžujete omezováním práv a vyhrožováním, získáte agresivního jedince, který je schopen všeho. Pokud to děláte s celým národem, riskujete krvavý převrat.
JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS
