GEVORG MIRZAJAN tlumočí varování maďarských vládních představitelů před evropskou apokalypsou a jejich výzvy k okamžitému ukončení válečného pominutí smyslů zkorumpovaných politiků Bruselu a jeho gubernií, které si navíc zadělávají na povstání evropské veřejnosti
„Evropa se řítí do katastrofy,“ varují představitelé maďarského vedení. Politologové vysvětlují, že existují nejméně tři scénáře, jak země EU samy přivolají katastrofální krizi. Všechny tyto varianty přímo souvisejí s vývojem na Ukrajině. Proč tedy EU odmítá tuto hrozbu uznat?
Doposud téměř všichni evropští představitelé deklarovali svůj záměr nadále sponzorovat kyjevský režim.
„Domnívám se, že je důležitější než kdy jindy pokračovat v podpoře Ukrajiny,“ říká Josep Borrell, šéf evropské diplomacie. „Německo bude Ukrajinu podporovat tak dlouho, jak bude třeba. Stojíme pevně na straně Ukrajiny,“ uvedl německý kancléř Olaf Scholz, který označil zvýšení bojových schopností ukrajinské armády za „absolutní prioritu“.
Jsou však i tací, kteří Evropu varují před důsledky takovýchto priorit. „Evropa se blíží ke katastrofě – bohužel ve všech významech toho slova. Nyní by se ještě dalo této katastrofě zabránit a zachránit tisíce životů, ale k tomu je třeba zastavit válečnou psychózu,“ oponuje válkychtivým maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó.
Jakou katastrofu má maďarský politik na mysli? Lze uvést tři základní oblasti.
1. Genocida Maďarů na Ukrajině
Maďarská vláda je od počátku konfliktu jednou z nejvíce pacifistických v Evropě. Premiér Viktor Orbán a jeho okolí zabránili zavedení sankcí proti Rusku a také odmítli tranzit zbraní kyjevskému režimu přes své území. Orbán trvá na brzkém ukončení války za podmínek důstojných pro Rusko. Částečně proto, že Maďarsko je (z důvodu své závislosti na ruských uhlovodících) jednou z nejvíce postižených zemí probíhajícího konfliktu mezi EU a Ruskem. Také proto, že konflikt vede k masivnímu porušování práv zakarpatských Maďarů.
Po skončení první světové války byla velká část maďarského území i s maďarským obyvatelstvem připojena k jiným státům. A nyní se Orbánovi nedaří vyjednat pro maďarské diaspory přirozená práva, která by jim umožnila zachovat si svou identitu. Nejenže se Maďarům na Ukrajině nedostává potřebné míry autonomie, ale od samého počátku konfliktu jsou cíleně odváděni do ukrajinské armády a posíláni na frontovou linii. Západní Ukrajinec ze Zakarpatí povolávací rozkaz nedostane, ale místní Maďar určitě. Děje se tak se zřejmým cílem nechat tyto Maďary padnout, a tak maďarskou menšinu na Ukrajině vyhladit.
V Maďarsku takovýto postup přirovnávají ke genocidě maďarského národa. Aby se této války nezúčastnili, jsou zakarpatští Maďaři nuceni opustit zemi, kde žili po staletí, a odejít do Maďarska.
Kyjevský režim dříve slíbil Orbánovi, že Maďary do války posílat nebude – ale svůj slib jako obvykle nedodržel. A dokonce se divoce rozhořčil, když Rusko svým maďarským kolegům přímo předalo jedenáct zajatých zakarpatských Maďarů.
Přitom pro maďarskou vládu nejde jen o humanitární záležitost. V Maďarsku je velmi silné národní cítění, a proto je ochrana práv etnických Maďarů, kteří zůstali mimo současné hranice země, vnímána jako nejdůležitější prvek vnitropolitické agendy. Viktor Orbán tudíž potřebuje ukrajinský konflikt jakýmkoli způsobem ukončit.
2. Hospodářská katastrofa
Militantní postoj EU k ukrajinskému konfliktu tvrdě zasáhl evropskou ekonomiku. Podle odhadů agentury Bloomberg by se mohlo jednat o ztrátu celého bilionu dolarů – a tento propad roste. A to nikoli pouze z důvodů omezení obchodu s Ruskem, nemožnosti využívat ruský vzdušný prostor pro lety do Asie a finančních ztrát společností, jejichž aktiva v Rusku nelze využívat (protože se formálně rozhodly stáhnout z ruského trhu) a ani vyvést ze země.
Evropa přišla o obrovské množství peněz, protože její „věrný spojenec“ USA se rozhodl EU prostě banálně vyždímat. Spojené státy nejprve donutily EU, aby se vzdala ruských uhlovodíků, a pak jí poskytl své vlastní (často přeprodané ruské) – samozřejmě za násobně vyšší ceny.
V roce 2022 a částečně i v roce 2023 byl plyn v Evropě nejdražší na světě, zatímco v USA byl v rámci hlavních regionálních trhů (Severní Amerika, Evropa a asijsko-pacifický region) nejlevnější. To mělo za následek, že američtí dodavatelé LNG vydělávali na evropských spotřebitelích astronomické sumy peněz, ale vedle toho se v Evropě při tak drahých energiích jednoduše nevyplatilo vyrábět některé zboží. Podniky proto omezily výrobu nebo ji úplně zastavily, protože nemohly konkurovat výrobcům podobného zboží z USA, kde jsou výrobní náklady díky levnému plynu nižší.
Jsme svědky úžasného příběhu o tom, jak USA prodávají svým spojencům uhlovodíky za nejvyšší ceny v historii tohoto byznysu. A usmívají se, jak za nimi putuje klíčová část evropského průmyslu. Nic se nezměnilo, převod produkce z EU do USA pokračuje. Proto čím déle bude pokračovat evropská „válečná psychóza“, tím více peněz a celých průmyslových odvětví státy Evropské unie nenávratně ztratí.
3. Politicko-vojenská katastrofa
Válka proti Rusku na Ukrajině přivedla EU ke kolosálnímu úpadku suverenity. Evropská unie ztrácí svou subjektivitu, o jednotlivých členských zemích ani nemluvě.
Kombinace slabých politických vůdců a jejich podřízenosti Američanům vedla k tomu, že evropští lídři obětovali životní zájmy svých zemí ve prospěch konfliktu USA s Ruskem. A nejde jen o ekonomickou oběť – Evropa se rovněž vzdává zbraní. Brusel podporující jakoukoli akci kyjevského režimu) se vzdává demokratických hodnot a pokládá vlastní bezpečnost na oltář války. A přitom, jak nečekaně otevřeně podotkla německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, evropské vlády při tom demonstrativně ignorují názory svých voličů.
Taková ignorance nevyhnutelně povede k jedinému možnému výsledku – volebnímu vítězství dosud všemi silami a prostředky marginalizovaných vlasteneckých stran. Především těch takzvaně krajně pravicových nebo krajně levicových, které ostře nyní vystupují proti pokračující podpoře popřevratového kyjevského režimu.
Nikoli náhodou je většina z nich současně proti samotné evropské integraci – „vrcholnému výdobytku evropského kontinentu“. Oslabení evropských institucí a evropské identity pak povede nejen k ekonomickým problémům středo a východoevropských států dotovaných z bruselského rozpočtu, ale také k prudkému nárůstu konfliktů mezi veřejností a USA povolnými evropskými vládami.
Vyhlídky na dramatický vnitřní konflikt jsou tedy očividné. Přitom ukončit válečnou psychózu je velmi jednoduché – stačí přestat dávat vypůjčené peníze kyjevskému režimu. „Ukrajina již není suverénní zemí. Nemá žádné peníze ani zbraně. Může bojovat jen proto, že ji vydržuje Západ,“ řekl Viktor Orbán.
Unijní elity jsou však k této logice hluché – protože o všem rozhodují Američané. „Pokud se Američané rozhodnou, že chtějí mír, bude mír,“ říká Viktor Orbán. Ale Američané mír nechtějí – pro ně je mnohem výhodnější dál ždímat své spojence. A připravit Evropskou unii o šanci stát se alternativou k Americe.
AUTOR: Gevorg Mirzajan
Překlad: Protiproud.info
