26. září 1212 byla v Basileji vydána Přemyslu Otakaru I. novým římskoněmeckým panovníkem Fridrichem II. z dynastie Štaufů tzv. Zlatá bula sicilská. Sicilská proto, že Fridrich nedisponoval pečetí říšskou a užil pečeť sicilského krále. Přemysl podpořil kandidaturu Fridricha II. na říšský trůn.
Význam listiny:
- potvrzovala, že český stát není říšským lénem
- Říše bude uznávat jen toho panovníka českého státu, který byl zvolen v Čechách a císař měl odevzdávat jen odznaky královského důstojenství
- zaručovala českému státu suverenitu, pojala jeho území, tedy včetně Moravy a pražského biskupství, jako nedělitelný celek
- přiznávala českému panovníkovi právo dědičnosti královského titulu
- český král měl povinnost zúčastňovat se jen říšských sněmů v Bamberku, Merseburku a Norimberku, tedy pouze v blízkosti hranic, budou-li řádně 6 neděl předem ohlášeny
- český panovník měl dále povinnost účasti na korunovačních jízdách do Říma vysláním 300 jezdců nebo zaplacením náhrady 300 hřiven stříbra
- českému králi přiznán titul říšského arcičíšníka a kurfiřtská hodnost, jež ho opravňovala volit římskoněmeckého krále.
Ve stejný den obdržel moravský markrabě Vladislav Jindřich listinu, kterou mu Fridrich II. udělil za jeho služby do dědičného užívání „Mocran et Mocran“, což bylo zkomolené označení Markrabství moravského. Mezi svědky byl také hrabě Rudolf Habsburský, děd pozdějšího římskoněmeckého krále, tedy první setkání Habsburků s Čechy.
