Celonárodní protest 12. září 2023
Vážení občané České republiky,
jaký je stav naší země zde není nutné připomínat. Důležité je naopak konstatování, že se v těchto dnech a měsících – již skutečně nejde o roky!! – rozhoduje o tom, jaký význam, jaký reálný obsah budou mít tři slova: ‚Česká‘, ‚Republika‘ a ‚Občan‘. Zůstane z nich jen politický skanzen s vyprázdněným obsahem, nálepka firmy, označení prostoru pro nekontrolovanou agendu nadnárodních korporací, nebo oběma vrátíme společným úsilím jejich tradiční, historický obsah, jejich kulturní a politickou autenticitu, ekonomickou prosperitu?
Minulý měsíc jsem pobýval ve Francii a měl jsem možnost i na francouzském venkově zažít odhodlání k odporu, nenechat si líbit asociální tlak „vrchnosti“. V minulých měsících, a nejen v nich, francouzský lid v Paříži a dalších městech dokázal, že je morálním a politickým dědicem Francouzské revoluce.
Dokážeme i my, Češi, že jsme dědici Husitů, Československých legií a zakladatelů Republiky československé? Nebo budeme oprašovat pomníky habsburské monarchie, toho kvasi státního útvaru, který se Koruny české nejprve násilím zmocnil a následně její svaz postupně degradoval do pozice vedlejších rakouských zemí? Té monarchie, ve které jsme nedosáhli ani pozici jako Maďaři v jakési trojfederaci?
Dnes nesloužíme Vídni, ale Bruselu. Provinční postavení vůči Moskvě jsme dobrovolně a s radostným srdcem vyměnili za roli amerického slouhy, ochotného na povel Washingtonu obětovat nejen vlastní čest a historickou paměť, ale – jak naznačuje současný vývoj – i život.
Vzpomínal jsem Francii a celonárodní protest jejich občanů, což mne svedlo citovat z knihy francouzské autorky Viviany Forresterové (volně přeloženo) ‚Ekonomická hrůza‘ (L‘horreur économique):
„Lhostejnost je hrůzná. Je tou nejsilnější, pravděpodobně nejvlivnější silou. (…) Systém, který vyprodukoval všeobecnou lhostejnost, si zajistil daleko větší úspěch, než kdyby si získal příznivce, jejichž věrnost platí vždy jen parciálně. Neboť je to právě lhostejnost (většiny), která určitým politickým systémům zajišťuje většinovou podporu. (….) Lhostejnost je vždy pozice většiny, a proto nelze zabránit jejím důsledkům.“
Jak je to tedy s tou naší Republikou českou? Vytunelovaný skanzen obývaný lhostejnými konzumenty nebo živý odkaz předků, o jehož zachování a rozvoj pečují angažovaní občané?
Musíme se rozhodnout a musí to být rychle, neboť již nejde o další špatnou politiku vládních amatérů, ale o zničení ekonomického, sociálního a kulturního základu národní existence. Po rozbití státu československého jsou nyní na řadě jeho dva zbytky – český a slovenský. Jednou větou: jde o naše bytí a nebytí a záchrana spočívá v překonání lhostejnosti.
Děkuji za pozornost!
Petr Schnur
