Název IV. dílu z knihy Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka za Světové války“ je vypůjčen jako titulek tohoto článku. Jakkoli se dají nacházet vizionářské paralely dnešního šíleného světa u nejrůznějších světových autorů (třeba kniha Gerorge Orwela „1984“), pro potřeby vývoje a stavu ozbrojených složek České republiky se nejlépe hodí nadčasové popisování světového konfliktu (rovněž světovým autorem) Jaroslavem Haškem.
Díl I. – V zázemí
Krátce po kolaborantsky zbabělém a protiústavním rozbití naší vlasti a Masarykova díla – Československé republiky – začali noví mocipáni už definitivně v cizích službách „přetvářet“ ozbrojené síly nástupnických státních (?) útvarů. Demontáž mohutné federální armády ve víceméně neškodné, ale idiotsky užitečné globální policejní komanda ve službách nadnárodních bank a (nejnověji) farmakologických koncernů je dokonána.
„Válka s Turkem musí bejt…“, zavěštil si už v I. díle čacký austroevropan Josef Švejk a nechal se dobrovolně „nalít“ do formujících se kohort agresivního dobývání cizího. Moudřejší spoluobčané se dobrovolně nehnali nikam, byli však odvedeni násilně a objevili se zcela šokovaní nakonec tváří v tvář nikoli „psům nevěřícím“, ale bratrským Srbům. Zatímco za První světové války byl český kanonenfutr hnán na jatka germánskými pány nedobrovolně, v devadesátých letech jsme si částečně díky naivitě, ale i cílené zaprodanosti našich politiků umáčeli ruce krví nevinných zcela dobrovolně a vinu z nás nikdo nesmyje.
Díl II.- Na frontě
Už v napadeném Srbsku započal kariérní růst podivné postavy fešáckého absolventa sovětských idejí a talentovaného manekýna Petra Pavla. Ten neomylně vycítil okamžik, kdy svobodné Rusko vykoplo sovětské politbyro až do Bruselu, vyměnil lampasy a s fotogenickou tvářičkou i sonorním hlasem pošilhává dnes po místodržitelsví českého protektorátu.
Podoba s fešáckým nadporučíkem Lukášem z Haškovy knihy jistá je, ale zatímco literární i filmová postava rakouského kariérního seladona je v podání Svatopluka Beneše satiricky docela milá, současný prezidentský (ne)kandidát na prezidenta Pavel je bezskrupulózní hochštapler jdoucí na rozkaz přes mrtvoly srbské, české i afghánské za svým cílem, jímž je křeslo západofilního podržtašky na Pražském hradě a blízkém okolí.
Čeští soldáti zatím dnes už profesionálně četníkují v Evropě, Africe i Asii všude tam, kde je jim špionážní službou CIA nařízeno. Ale ovšem! Šéf naší BIS Koudelka, vyznamenaný CIA, který by za tak zjevnou kolaboraci s cizí mocí byl obviněn ve fungujícím demokratickém státě z velezrady, má dnes jiné možnosti, než putimský strážmistr Flanderka z Haškovy knihy. Dokonce určuje zahraniční politiku republiky, co se dávno již nechová suverénně.
Ale podobnost literárního Flanderky a reálného Koudelky i tak bije do očí. Vzpomeňme Vrbětic, před tím ricinu a „atentátů“ na politické choromyslníky Klvaňu a Novotného. Ty „vyšetřovací metody“, ty „důkazy“ a závěry! Nu dejme slovo Flanderkovi…!
„Jisto je, že dle jeho vlastního doznání jedině to, že nemá aparát fotografický s sebou, zabránilo tomu, aby nefotografoval nádražní budovy a vůbec místa strategické důležitosti, a jest nesporné, že by byl tak učinil, kdyby měl dotyčný fotografický přístroj, který ukryl, při sobě. Jedině té okolnosti, že nebyl fotografický aparát při ruce lze děkovati tomu, že u něho nebyly nalezeny žádné fotografie.“
Pro Švejkovo odsouzení je taková „důkazní jistota“ dostačující. Pro vyhoštění ruských diplomatů též.
Díl III. – Slavný výprask
Slavný výprask už máme v titulku. Je to však výstižné popsání „slavného“ patrolování českých trup po planetě, kdy jsme si konečně v cizích zemích „vybojovali“ „hrdý“ titul okupantů, který Český ani Slovenský národ dosud nikdy v historii neměly.
Zbytečná smrt našich vojáků padá na vrub našich zbabělých vlád, stejně jako i prezidentů. Těžko lze spatřit výsledkového rozdílu v chorobné ješitnosti megalomana Havla či stejné chorobné ješitnosti stárnoucího (myslím mentálně) Zemana. Výroky o „humanitárním bombardování“ Srbska jsou intelektuálně na stejné výši jako že: „U Kábulu se bojuje za Prahu“.
Vypovídá to tragickém nerozhledu, namyšlenosti a pocitu vlastní neomylnosti obou českých poloprezidentů (líbí se mi tento novotvar šéfů poloviny naší protiústavně rozbité vlasti), jakýchsi hejtmanů ságnerů naší politické scény, přidržíme-li se opět Haškovy literární předlohy tohoto článku.
Jenže ani Jaroslav Hašek neměl dosti fantazie, aby v jinak prognosticky docela přesném obrazu budoucích časů našeho národa postihl některé absurdní situace.
Třeba import nepřátelských agentů a vojáků islamistických dobyvatelů Evropy vlastními silami až do Čech a na Moravu. Oficiálně se tomu říká „záchrana spolupracovníků a tlumočníků s jejich rodinnými příslušníky“, skutečnost je taková, že přivážíme afghánské kolaboranty, kteří sloužili tomu, kdo byl u nich momentálně u moci, docela snadno promíchatelné nikoli snad se členy místního islamistického odboje proti cizím mocnostem Tálibánu, ale s internacionálním teroristickým hnutím zvaným Islámský stát, což je fakticky Tálibánu smrtelný nepřítel. Jak konečně bezděky potvrdil i jiný senil na jednom ze světových trůnů Biden.
„Tlumočníky“, jimž kromě bohatých prebend bude v budoucnu nutno tlumočit, neboť – světe div se – tlumočníci České armády neovládají jaksi český jazyk!
Díl IV. – Pokračování slavného výprasku.
Autor díla zde plasticky popisuje „úspěšné“ tažení C. a K. armády v tažení do Haliče, chování soldatesky na dobytých („osvobozených“ – vše jedno) územích. Také atmosféru hektických porad plukovních štábů, organizování žranic a poprav, zkrátka vývozu „evropských hodnot“.
Dnes by se dalo ještě sofistikovaněji a hodnotněji vyvážet a popisovat. Copak měl snad Jaroslav Hašek představu, že játra a vnitřnosti se nemusí jen po úspěšné zabíjačce konzumovat, ale s těmi lidskými se dá i úspěšně obchodovat, kterak nám předváděly albánské gangy těsně před tím (možná i potom) než jsme je uznali za rovnocenné partnery?
Copak CIA vyzbrojený a vycvičený Tálibán při obchodu s opiem netorpédoval své do té doby „nerozborné“ přátelství s americkou tajnou službou tím, že si nárokoval větší a větší nezávislost a podíl na zisku?
Dá se to vůbec srovnat s pašováním „železité vody“, kterou před poručíkem Dubem musel zkonzumovat Švejk, aby tupému lampasákovi nakonec zabránil střízlivého vhledu do stavy rakousko-uherské armády?
Ať si každý odpoví, jak umí. Ale třeba Tomio Okamura by měl velmi usilovně naléhat na vyplacení německých reparací, kterých jsme se dodnes nedočkali. Budeme ty peníze v budoucnu naléhavě potřebovat. Třeba na to, abychom mohli zaplatit náš podíl na oprávněných válečných reparacích vůči Afghánistánu, až o ně jednou požádá. A lze se myslím správně domnívat, že v tomto směru kdykoli ANS (nejlépe parlamentně) SPD podpoří.
A zastavme konečně po volbách pokračování slavných výprasků…..
Svatopluk Otava
komentátor ANS
