Systém v síti a Síť v systému

Dobrý sluha, špatný pán?

Říká se, že z každého z nás s postupem let něco zmizí. A naopak v nás něco přibude. Například prožitek vnitřní radosti, ale též vnitřní bolesti. To patří k historii každého lidského života. Člověk žije v kontextu. V kontextu svého vlastního života i v kontextu životů svých blízkých. Nikdy nevnímáme toho druhého jen tak samotného o sobě. Vždycky jen tak, jak se nám jeví.

A právě tato podstata představuje zákonitost, že pravý význam lidských bytostí se ukáže právě jejich zařazením do určité struktury. Také náš národ je tvořen souborem individualit, jejichž význam se ukazuje až v oné struktuře celku. Nikdo nemůže žít zcela mimo systém.

Jelikož je člověk tvor společenský, stává se oním systémem naše společnost. Ta představuje strukturu, v níž jedinec nalézá svůj smysl a své ukotvení v časoprostorovém kontextu. Systém tedy organizuje naše soužití takovým způsobem, aby ve společnosti byla zajištěna elementární kooperace. Aby společenský organismus dokázal přežít jako celek. V tomto smyslu můžeme systémem rozumět cosi pozitivního. Člověk v systému nachází řád, zakotvení, místo, identitu, kořeny a jistotu.

Pod pojmem systém však lze vidět i něco jiného. Síť nikoli záchrannou, nýbrž uvězňující. Pokud systém člověka začne dusit, stane se pro jedince jakousi klecí, vězením. A nemusí se jednat pouze o vězení v nuzném slova smyslu.

Je dosti možné ocitnout se v jakési „zlaté kleci“, kdy se dotyčný může změnit i třeba v otroka peněz. Systém zbavený a zbavující svobody představuje život v zajetí. Jako když chytíte motýla do sítě. Ani blahobyt v zajetí nepřináší šanci na přežití. Mlátíme křídly, až nás to vysílí a zbaví života. V takové situaci se všichni pasujeme do role moderních otroků. Moderní otroci jsou proměněni do jiných identit než otroci historičtí. Jak již psal George Orwell ve své antiutopii 1984, zotročení lidé slouží systému, jsou sledováni na každém kroku a jsou též vymazáváni z dějin, dopustí-li se přestupků vůči totalitnímu systému. Jejich mozky jsou systematicky vymývány, až pod vlivem jakési varianty stockholmského syndromu začnou otroci bezmezně milovat svého věznitele.

Síť mocenského aparátu tak proniká do všech sfér každodenního života všech jedinců. Tito jedinci přitom ztrácejí svou originalitu a stávají se sériovou, bezejmennou a bezpohlavní masou. V takové totalitě není prostor pro nic mimo systém ovládaný mocí!

V naší době se fenomén moci spojuje s penězi. Více peněz automaticky předpokládá více moci. Chudí lidé jsou závislí na penězích, protože by bez nich zemřeli. Mnozí lidé jsou pro peníze ochotni udělat úplně všechno. Jsou ochotni obětovat všechno. I svobodu. Svou svobodu i svobodu jiných.

Takoví lidé se s rostoucím počtem peněz propadají do stále hlubšího otroctví. Jelikož všichni členové systému jsou přímo či nepřímo závislí na penězích, stávají se všichni novodobými otroky. Největšími otroky peněz se stávají ti, kteří jich mají nejvíce. Pouze ten, kdo neslouží penězům, může být ve své podstatě svobodný.

Není absolutní svobody. Myslí-li si někdo, že získává její část, automaticky ztrácí její jinou část. Může být tedy člověk svobodný jen částečně? Vždy můžeme něco získat a současně i o něco přijít. Svobodní jsme jen tehdy, pokud můžeme o něco přijít či něco získat. Ale je to jen část svobody. Přesto se však svobodný člověk od otroka v jednom aspektu přeci jen liší.

Skutečně svobodný člověk neslouží penězům, nýbrž peníze slouží jemu. Skutečně svobodná bytost se od otroka liší v jedné zásadní kategorii. Ta spočívá v tom, že vnitřně svobodný jedinec si uvědomuje vyšší smysl svého života. Uvědomuje si, že nepotřebuje peníze, a tudíž sám žádné peníze pro naplnění svého vyššího smyslu nemá, protože nemá potřebu peněz.

Tato kategorie však předpokládá společnost, která nepoužívá peníze. A jelikož v systému, v němž žijeme, všichni peníze používáme a potřebujeme, jsme do jisté míry všichni zotročeni. Penězi se vykupujeme ze zdánlivého otroctví a získáváme pocit zdánlivé svobody a nezávislosti. Dokud máme u sebe peněžní hotovost, jsme pány svých peněz…

Systém a síť se vzájemně doplňují. V každém nesvobodném systému se život jeví jako strukturovaný, přehledný a svým způsobem „návodný“. Určití lidé ztrácí smysl svého života, pokud je nikdo neřídí a neovládá. Jako by neměli vlastní vůli. Je pro ně pohodlnější eliminovat svou vlastní vůli. Milují systém, který je zotročuje, který z nich plíživě činí otroky. Touží po tom ovládat druhé a současně být sami ovládáni. Vzniká tak pyramidový efekt, kdy si novodobí otroci neuvědomují svou roli a užívají peněz jako drogy, která jim vytváří iluzi zdánlivé svobody a moci. A přitom se propadají do otrocké sítě. Byl historický otrok svobodnější, protože neměl peníze? A co novodobí otroci peněz?

Je možné vymanit se z této klece a poznat svět tam venku? Je vůbec možné utéct kamsi mimo systém? Přežili bychom v tom světě venku? Nebylo již biblické vyhnání z Ráje útěkem z nějakého systému? Máme šanci na přežití vně systému? Jednou bych ten svět venku chtěl alespoň ukázat!

Proto je nanejvýš důležité, aby každý v sobě hledal onen vyšší smysl své existence. Jen ten nás činí svobodnějšími. Říká se, že v životě má skutečný smysl jen konkrétní láska ke konkrétnímu člověku. Láskou získáváme cosi, co nás přesahuje. Ono magické posvátno, kdy si promítáme sebe a svůj smysl do toho druhého. Posvátno nezávislé na náboženství či ideologii. Láska je Bůh v nás.

V lásce nacházíme sami sebe, vyšší smysl svého života, svou alespoň částečnou svobodu.

Praví se, že svoboda není součtem dílčích malých svobod, jakýchsi kapek v moři, dohromady tvořících oceán. Svoboda nepředstavuje sumu, k níž je možné přičítat, či z ní odečítat.

Svoboda totiž buď je, anebo není.

A proto je systém dobrý sluha, ale špatný pán. Z každého z nás s postupem let něco zmizí. A do každého z nás s postupem let něco přibude. Náš život představuje kontinuální proces získávání a ztrácení. Děje se tak proto, jelikož jsme nedílnou součástí určitého systému.

A náš život se procesuálně odehrává v kontextu životů našich bližních. Znamená to, že bez druhých nejsme sami sebou.

Marek Adam

 

Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: ANS

Profilový obrázek