Vracím se k tématu projektu výstavby elektrárny Adularya v Turecku a ve druhé části mé analýzy bych si vzal pod zorný úhel moje aktivity na poli politických stran, poslanců a senátorů, policie a státních zastupitelství atd. Musím předeslat, že v rejstříku politických stran, na které bych se mohl obrátit, aby mi pomohly rozběhnout vyšetřování případu korupce na případu Adularya, tam jsem měl poněkud omezený výběr. Většina politických stran z našeho politického spektra byla totiž v případu Adularya již nějakým způsobem finančně či jinak zaháčkována. Když vzpomenu na strany ODS a TOP 09, ty přece byly u vlády v době cinknutého úvěru od České exportní banky v roce 2010, kdy si přijel turecký investor pro úvěr na Českou exportní banku na tuto elektrárnu a čelil požadavku na 5 milionů USD; ČSSD byla za Sobotkovy vlády bytostně u toho, když se nechala projít záruční doba rakouské firmy Andritz, aniž by tehdejší vláda zajistila, že se vadný produkt u této rakouské firmy Andritz reklamoval. Babišova vláda pak zase neuměla po dobu, kdy vedla tuto zemi, ten případ nějakým způsobem efektivně a s nejmenšími ztrátami pro českého daňového poplatníka vyřešit. A pak už těch stran, které by zde mohly nastoupit bez bázně a hany proti korupci na Adularyi, moc nezbylo.
Asi první strana, která se nabízela jako vhodná a nebyla zaháčkovaná negativně nějakým způsobem v případu Adularya, byla SPD. Zkusil jsem to na ně 2 x, a ani jednou mi neodpověděli. Z úst Okamury také slovo korupce vůbec neslyšíte. Tato strana zřejmě žádnou korupci v této zemi nevidí, že by se tu v této sféře děly nějaké ty lotroviny. Trošku zvláštní, že by SPD k tématu korupce přistupovali podle zásady: „Berou? No tak ať berou, my jako strana přece nikomu nic nezávidíme“.
U KSČM jsem také neuspěl, i když jsem byl přímo za předsedou strany. Možná, že jim ruce svazovala tehdejší koalice s ANO a ČSSD. A tak ty strany, které mi zbyly, abych je mohl otestovat přímo na válečném poli, mi zbyli již pak jen Piráti a Přísaha. Obojí dvojí měli před posledními parlamentními volbami plná ústa řečí proti korupci, ale nakonec u obou stran mohu říci, že skutek utek. Těch dopisů, co jsem napsal na Piráty a těch návštěv, které jsem u nich vykonal, těch bylo neúrekom, a výsledkem bylo jedno velké nic.
Nakonec pochopíte náhled Pirátů na korupci přes jejich koaličního partnera STAN, který je hluboce ponořen do bahna korupce pod korupční kauzou DOZIMETR, a myslíte, že Pirátům takováto drobná vada na kráse u STAN vadí? Nevadí. Piráti dodali dokonce Rakušanovi i jeho politického náměstka Kolaříka, aby se asi společnými silami „vyrovnali“ s korupční kauzou Dozimetr. Konkrétně Kolaříkovi jsem psal o Adularyi 2 x, když už byl usazen do křesla polického náměstka na Ministerstvu vnitra, aby mi pomohl otevřít vyšetřování tohoto korupčního případu na straně policie, a moje dopisy zůstaly bez odpovědi. Proto se také pod touto Pětidemolicí odborní náměstci nahrazovali politickými náměstky. Ti profesní náměstci by tuto korupci možná i měli pokušení řešit, ala političtí náměstci se na věc přece dívají jinak, a to politicky a hnedle je na stole ten mnou minule vzpomínaný argument, že je to přece v „zájmu státu“, aby se věc spláchla do záchodu.
Ani se mi nechce připomínat nedávný sexuální skandál Kolaříka, který na něho jako na Ministerstvu vnitra vyplaval. Zrovna nedávno jsem napsal na Bartoše od Pirátů, že doufám, že už podruhé před příštími volbami nevytáhnou to šidítko boje proti korupci, že to bych pak musel jít s megafonem před jejich ústředí a řvát tam, že jsou pokrytci, ať jim nikdo z voličů nevěří.
Druhou stranou, která kolem sebe před volbami dělala vlny o protikorupčním boji, byla Přísaha. Já jsem této straně věřil více než Pirátům a začal jsem je pronásledovat, že kdykoliv se měl u nějakého jejich stánku v Praze před posledními parlamentními volbami objevit Šlachta, tak jsem tam byl i já. Ne, že by mě Přísaha vyhodila ze dveří s korupcí, ale stejně jako Piráti, nic pro mě nakonec neudělali a ani nic udělat nechtěli, to člověk pozná.
Z toho lze vyvodit jen jeden závěr, že celou tuto protikorupční agendu využívaly obě tyto strany, jen aby k sobě přitáhly hlasy naštvaných voličů. Když k tomu přidám ještě Věci Veřejné, tak to ve mně budí dojem, že je třeba si na každého, kdo se ohání před volbami slogany jako je boj s korupcí, dát velký pozor. Zatím mohu říci, že jsem na politickou stranu, která se opravdu poctivě chce ujmout protikorupčního boje, nenarazil. Ale je to jako věčný koloběh života, zase se vynoří před dalšími volbami tito protikorupční mesiášové a zase jim lidé uvěří a zase jim hodí hlasy, a zase v tom bude podvod.
Může někdo říci, že například Přísaha udělala něco pozitivního zde za poslední dva roky od minulých voleb? Za počet hlasů dosažených v těchto volbách dostala Přísaha něco kolem 66 milionů Kč, a co za tyto peníze pro tuto společnost odvedli? Připravili nějaký nový policejní zákon ke schválení do parlamentu? Takové ty Šlachtovi moudré rady, že by se měla zase zavést finanční policie, jako to bylo před Langrem, to mi připomíná ten starý vtip, že když bordel nefunguje, že stačí jen přemístit bordeldámy z jedné postele na druhou, a to stačí k dosažení prosperity tohoto bohulibého zařízení.
Tady je přece potřeba celková očista policie, a když už nějaké to opatření bych měl jen tak od pasu navrhnul, tak například, aby byl ministrem vnitra jmenován člověk, který není zapojen v žádné politické straně a nemůže zametat jednotlivé korupční kauzy své politické strany pod koberec, jako k tomu dochází v případě Adularya a Dozimetr, anebo naopak, některé protěžovat (Čapí hnízdo) apod. Takže pokud se týká těchto dvou stran – Piráti a Přísaha, tak nula od nuly pošla.
A když už zde propírám Přísahu, tak možná, že jste zaregistrovali, že tato strana pak po posledních volbách předávala s velkou pompou, myslím, že to bylo na Ministerstvo spravedlnosti, trestní oznámení na podezření z korupce při nákupu roušek v době Covidové pandemie. Nevím jak vy, ale já už od toho předávání trestního oznámení na roušky jsem už o tématu trestního oznámení na korupci provázející údajně objednávání roušek v době pandemie, nic neslyšel.
Já Přísaze nabízel před posledními volbami pro předvolební agitaci tu moji kauzu Adularya, ale pohrdli tímto tématem a zabývali se raději rouškobraním, které už v té době ani moc nikoho nezajímalo.
Možná nemám pravdu, ale já jsem došel postupně k názoru, že si Šlachtu někdo najel k tomu, aby odebral hlasy ANO. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já tvrdím, že kdyby se u posledních voleb neobjevila Přísaha, tak by byla u vlády zůstala ta stará koalice ANO + ČSSD s podporou komunistů anebo SPD. Pak ještě připomenu, co se říkalo v době likvidaci Nečasovy vlády, že za tou likvidací byl proamerický trojlístek Bradáčová – Šlachta – Ištván.
V poslední době jsem zaznamenal, že se i Šlachta pokouší kritizovat Fialovu vládu. Můj názor je, že Šlachta nikdy proti Pětihlavé sani nebyl, to, že občas Šlachta upustí nějakou tu kritickou poznámku proti této vládě, to vůbec neznamená, že je Šlachta naladěn na oposiční vlnu. Podle mě, není dnes nic snadnějšího, než si kopnout to Pětihlavé saně, protože ty hospodářské výsledky za této Fialovy vlády jsou prostě katastrofální.
Jen jednu věc bych tu rád vzpomenul, mluvil jsem se Šlachtou a s jeho spolupracovníkem – také bývalým policistou a říkám jim, že Přísaze nabízím svoji korupční kauzu Adularya, aby na pozadí této kauzy mohli nějakým způsobem kritizovat praktiky současné policie a přesvědčit voliče, že chtějí ty současné praktiky policie zde napravit. Víte, co mi z Přísahy odpověděli? Že oni se vůbec nechystají jakkoliv kritizovat policii, takže jinak řečeno, podle Šlachty tady pracuje policie dobře a jen to chce obnovit nějaké ty staré útvary, které tady již před Langrem byly, a pak už si zde není na co stěžovat.
Jen dodám k tomuto tématu, že když už opomenu Adularyi, tak mohu připomenout, jak lehce se Odbor extrémismu a terorismu na Krajské policii Praha vyrovnal se mnou nahlášeným šířením poplašné zprávy o připraveném atentátu na bývalého premiéra A. Babiše. Případ na tomto Odboru extremismu a terorismu lehkou rukou odložili, a na druhé straně pak popohnal ten samý Odbor Slávka Popelku k soudu za údajné roznášení poplašné zprávy spočívající v tom, že Slávek napsal do svého dopisu na Národní muzeum, že když z Národního muzea neodstraní vlajku Ukrajiny sami, tak že on zná nějaké extrémisty, kteří tu vlajku odstraní násilím sami.
V tom prvním případě to policie vyhodnotila, že to není šíření poplašné zprávy, a v tom druhém případě to naopak policie vyhodnotila, že to šíření poplašné zprávy je a Slávek Popelka vyfasoval 6 měsíců podmínečně u soudu. Nad tím zůstává rozum stát. Možná, že jsem stihoman, ale mně připadá opravdu nestoudné stíhat Slávka Popelky za takovéto třesky plesky do utopené tresky. Ale podle Šlachty se zřejmě nedá tomuto postupu policie nic vytknout.
Ještě z dob, kdy jsem nějak tak věřil, že by mi třeba mohla Přísaha poradit, jak donutit policii, aby začala vyšetřovat ten můj případ Adularya, tak mi od nich chodily informační e-maily, a po volbě Petra Pavla prezidentem mi přišel od Přísahy e-mail, že nám Šlachta přeje, aby byl Petr Pavel i našim prezidentem. Obratem jsem napsal na Přísahu, že si nepřeji nadále, aby mi od nich chodily jakékoliv další e-maily. A před pár dny jsem zrovna četl, že Šlachta už kritizoval i PePu, že prý ho začalo ovládat jeho okolí. To je tedy velký poznatek, vždyť o jeho příteli na telefonu, který ho dostal do této prezidentské funkce, se přece vědělo dávno před volbami. Nějak mi ten poslední názor Šlachtu nejde dohromady s tím jeho předchozím e-mailem na všechny abonenty Přísahy, že nám přeje, aby byl PePa i našim prezidentem. Ale u PePu podle mě platí to samé, co platí u Pětihlavé saně, že kopnout si do Pětihlavé saně a do PePu, že se stalo tak nějak výrazem dobrých mravů a dobrý základ pro příští volby.
Tak jsem si tu trošku zapolitizoval a nyní se vrátím k předmětu mého článku. Politické strany jsem probral a teď zde mohu žalovat na poslance a senátory, kterým jsem napsal o kauze Adularya, a od kterých jsem nedostal žádnou odpověď. Těch nebylo také málo, ale nebudu je zde nactiutrhat, a raději zmíním ty, kteří pro mne něco udělali, a bude to velice jednoduché, ti byli jen dva, a to senátor Libor Michálek a pak pan poslanec Volný. S těmito dobrými dušemi jsme tuto kauzu 2 x interpelovali k vládě.
Prozradím ještě jednu věc, poslední, koho jsem teď oslovil s touto mojí kauzou, je paní Hamplová – Zwyrtek, ano, mluví sympaticky, je to nezávislá senátorka, takže se řídí jen sama svým vlastním svědomím, a tak jsem zvědav na výsledek. Jak jsem se přesvědčil, tak s tématem korupce nenajdete pochopení u politických stran, ale jen u nezávislých kandidátů. Strany přemýšlí strategicky, co kdyby do nějaké té strany teď šili s korupcí, a za nějaký ten rok se ta samá strana může stát jejich koaličním partnerem? Představte si, kdyby kauza DOZIMETR vyplavala na povrch ještě před posledními volbami, myslíte si, že by se tu za této situace vytvořilo to pevné spojenectví Piráti a STAN?
Zajímavý pro čtenáře může být můj pokus, kdy jsem v roce 2018 šel na Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) požádat, aby se tento úřad začal o kauzu Adularye zabývat. Proč jsem oslovil zrovna Nejvyšší kontrolní úřad? Protože tento má na starosti kontrolu toho, jak jsou dodržovány státní předpisy třeba na pracovní postupy a prověřují i to, jak nám hospodaří státní instituce, zdali tam není nějaká ta „malá domů“, jak se občas provalí ven.
Jak jsem již popsal dříve, tak při jednání o udělení úvěru na České exportní bance bylo po tureckém investorovi vyžadováno 5 milionů USD, a tak jsem si myslel, že by bylo patřičné se podívat, jak byly při schvalování tohoto cinknutého úvěru v roce 2010 dodržovány všechny ty schvalovací postupy na České exportní bance.
Nebudu napínat, na NKÚ jsem nepochodil. Vysvětlili mi tam, že oni jsou orgánem vládním a parlamentním, takže oni chodí dělat kontrolu tam, kam je pošlou z vlády anebo Parlamentu, anebo také ze Senátu, takže pracují více méně na zakázku.
Když se chce parlamentní většina nějakému státnímu úřadu dostat na kobylku, tak jim tam zkrátka pošlou Nejvyšší kontrolní úřad a v tom by byl čert, aby tam tito kontroloři něco nenašli na nepohodlného ředitele. Ale přitom mi na NKÚ vysvětlili, že samozřejmě i já jako ten nejobyčejnější český občan mohu přijít s iniciativou a navrhnout, aby oni provedli kontrolu tamhle anebo onde, že to není nic, za co by mě mohl někdo zavřít, ale zkrátka můj hlas je jako volání žíznivého v poušti. Tak si říkám, že si ti naši politici vymysleli ty předpisy dobře, kontrola ano, ale ta kontrola musí být pod kontrolou. Tedy doslovně, o tom, kam půjde kontrola, rozhodují ti, co mají v Parlamentu většinu. Protože poměr v jednotlivých parlamentních komisích samozřejmě více méně odráží poměr hlasů v Parlamentu. Takže nakonec když se dnes na parlamentních výborech hlasuje o nějakém návrhu, tak koalice Pětihlavé saně zvítězí, protože tak, jak má Pětihlavá saň více poslanců v Parlamentu, tak mají i převahu v parlamentních výborech.
Před pár měsíci jsem se vrátil k tomu mému původnímu záměru z roku 2018, nechat zkrátka prověřit, jak se schvalovalo úvěrování na ČEB v roce 2010 pro projekt Adularya a dostal jsem nápad, že nyní na to nepůjdu přes NKÚ, ale zkusím podnítit tuto kontrolu přes Parlamentní kontrolní výbor. Sepsal jsem rozsáhlý materiál doložený i novinovými články z let 2012, kdy se tam na ČEB dělala policejní šťára, a kdy se tam nalezla na ČEB a EGAP řada nepravostí, takže bylo možno předpokládat, že by se na tomto případu Adularya mohlo na nedodržených postupech něco najít. A víte, co mi poslanci odpověděli? Tůdle, nějakými těmi slušnějšími slovy mi naznačili, že to poslance nezajímá, jak přišel český daňový poplatník o 14 miliard korun. To jen vážení zmiňuji pro ty, co si myslí, že Parlament je plný charakterních lidí, kteří vědí, proč je tam ti lidé navolili a jsou si plně vědomi té důvěry od lidí, kterou jim občané vložili do rukou a nemají jiné úmysly, než vykonávat to největší dobro pro občany. Takto to nefunguje, vždy jsou na prvním místě stranické zájmy a nikoliv spokojenost občanů.
Abych tento blok politických stran uzavřel, tak řeknu, že si myslím, že nemá moc smysl psát na nějaké politické strany s nějakými problémy, jako je korupce, neboť politické strany si vystačí sami se sebou a jsou zaujaty jen samy sebou a svým pletichařením jednoho proti druhému a na nějakou tu korupci jim už nezbývá čas a síla. Ano, smysl to může mít jen u nezávislých poslanců, tam může vaše kauza padnout na úrodnou půdu, protože jim může vaše kauza pomoci se zviditelnit před veřejností. A já řeknu, že podle mého promeškal pan poslanec Volný jednu dobrou šanci, kdyby totiž se poslanec Volný pokračoval na této mé kauzy Adularya a nezaměnil téma korupce za téma rouškování, tak mohl být v posledních volbách úspěšnější. Tak vidíte, to už je podruhé, co mi roušky zkřížili cestu.
Ono by se dalo na toto téma dále pokračovat, třeba o tom, jak celkem překvapivě se objevil pořad o Adularyi v pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa dne 2.5.2018, a to bylo pro mě milé překvapení. Zde pak vyšel v Parlamentních Listech přepis tohoto pořadu:
https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Uz-me-stve-kolik-miliardaru-zbohatlo-diky-CEZu-Jaromir-Soukup-odpalil-dalsi-bombu-534482
A víte, že na těchto pořadech spolupracovali se Soukupem policisté od Šlachty? O to více mě pak překvapilo, že jsem ty policisty od Šlachty nebyl schopen dostat k Adularyi znovu v roce 2021. Vždyť už polovinu té kauzy vlastně měli zmapovanou. Škoda, že už se nikdy k tématu Adularyi nechtěli vrátit ani na TV Barrandov. Nabízel jsem se, že bych přišel k nim do studia třeba na živý rozhovor. Neuspěl jsem s nimi.
A teď se budu zabývat mými současnými aktivitami, které se dají nazvat škádlení se s Nejvyšším státním zastupitelstvím (NSZ). Už tři roky řešíme spolu s NSZ rozpory, které mám s Vrchním státním zastupitelstvím (VSZ) a to tak, že já napíši na NSZ protest proti způsobu vyšetřování na VSZ, z NSZ to pošlou na VSZ a VSZ napíše odpověď na NSZ, která vlastně ani žádnou odpovědí není a z NSZ to pošlou na mě. Takto naše korespondence, probíhá již 3 roky a nic se nevyřešilo. Asi každého logicky napadne, že když státní zástupce na NSZ má za úkol tento náš rozpor s VSZ vyřešit, že by bylo vhodné nás oboje pozvat do jedné místnosti a udělat tam takový malý soud ve stylu, že já řeknu námitku a státní zástupce z NSZ požádá vyšetřovatele z NCOZ, at´ mi na ni odpoví a já až budu mít pocit, že jsem dostal tu vyčerpávající odpověď na svoji otázku, tak kývnu. Hrál by tam ten státní zástupce z NSZ tu roli advokáta diaboli spravedlivě na obě strany. Takto jsme mohli mít s NSZ během jednoho sezení problém vyřešen.
Já přece vím, že se nakonec státní zástupce z NSZ přikloní ke státnímu zástupci z VSZ, že se nakonec Vrchní státní zástupkyně Bradáčová domluví s Nejvyšším státním zástupcem Střížem, vždyť je tu pořád ten neporazitelný argument toho státního zájmu.
Já už jsem ve snaze zjednodušit řešení tohoto mého rozporu s VSZ, tak jsem zredukoval celou tu svoji širokou škálu mé kritiky způsobu vyšetřování respektive nevyšetřování kauzy Adularya vyšetřovatelem z NCOZ pod dozorem VSZ jen na jeden jediný bod. Tím bodem je moje stížnost, že za celou dobu 5 let ignoroval vyšetřovatel moji žádost, zavolat k výslechu mého klíčového svědka. Můj klíčový svědek je člověk, který informoval ústně i písemně vedení generálního dodavatel hned po spuštění kotle na bloku č. 1 v roce 2015, že ten kotel nikdy nemůže dobře pracovat, protože je špatně technicky navržen. Ten můj svědek tenkrát předkládal k tomuto svému tvrzení pádné technické argumenty a stačilo tenkrát, aby vedení Vítkovice Power Engineering (VPE) zavolalo jednoho dalšího nezávislého odborníka a ten by posoudil argumenty toho našeho odborníka od kotle a věc by byla vyřešena. Ten problém, co stojí za špatnou funkčnosti kotle na projektu Adularya, nakonec rozsekla až ta expertní zpráva, která však byla objednána až měsíc poté, kdy vypršela záruční doba firmy Andritz. Takže nejdříve vyšla rakouská firma Andritz ze své záruční doby a pak se teprve objednala expertní zpráva, která řekla, že to máslo na hlavě má ta firma Andritz.
To, že vedení VPE od začátku fabulovalo o příčinách špatné funkčnosti kotle, to dokazuje ta expertní zpráva, ale já jsem svoji žalobu založil na tom, že tvrdím, že vedení generálního dodavatele vědomě šířilo tuto nepravdivou zprávu, že za špatnou funkčnost kotle může údajně vysoký obsah chloru v uhlí, i když vědělo, že to není pravda. A můj klíčový svědek může prokázat, že vedení VPE bylo jím informováno již od samého počátku, a to 10 měsíců před vypršením záruční doby dodavatele kotle – firmy Andritz, že kotel evidentně dobře nepracuje. Takto chci prokázat, že vedení VPE vědělo dobře a včas, že problém není tam, kde oni tvrdí, a záměrně toto vedení VPE nepodalo reklamaci v této době platnosti garancí od dodavatele kotle.
Nechci zahlcovat detaily, ale došli jsme k zajímavé situaci, kdy vyšetřovatel tvrdí, že prý tomu mému klíčovému svědku, který je ze Slovenska, prý volal po telefonu a vyslechl ho po telefonu. To je typ výpovědi, kdy vyšetřovatel zavolá telefonem svědkovi a ptá se ho na otázky a po ukončení hovoru sepíše to, co se od svědka dozvěděl. Ale tady při tomto typu výslechu neexistuje žádný zvukový záznam tohoto hovoru. Takže čemu je možno pak věřit, i kdyby takovýto typ výslechu byl skutečně proveden? Znovu opakuji, je to klíčový svědek v kauze se škodou za 14 miliard korun. Kdyby šlo o Čapí hnízdo, tak by určitě vyšetřovatel kvůli výslechu svědka proti Babišovi letěl i na Měsíc. A pokud se podíváte na ten pořad v ČT Reportéři z 27.3.2023:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/223452801240011/
tak si ČT zajela až na to Slovensko, aby s tím mých svědkem si tam na kameru pohovořila. Jen ke škodě věci tam pak ČT nedala do pořadu to, co jim řekl ten můj svědek ohledně důvodů pro špatnou funkčnost kotle na projektu Adularya. Ale i tak ČT děkuji.
A dokonce, vážení, ten můj svědek tvrdí, že mu nikdy žádný český policista po telefonu kvůli případu Adularya nevolal. Přitom já jsem několikrát sdělil na vyšetřovatele, že ten můj svědek ze Slovenska je ochoten přijet k výslechu do Čech. Já již nějakou dobu státnímu zástupci na NSZ navrhuji, dobře, tak řešme ten náš rozpor tím, že toho mého svědka vyšetřovatel zavolá alespoň teď a vyslechne ho. Já mám v plánu, že bych s tím mým svědkem poslal svého advokáta, který by při výslechu dohlédl na to, aby se ho vyšetřovatel ptal na relevantní věci, a zapsal skutečně přesně to, co ten můj svědek odpoví.
Tak ani tohoto dodatečného výslechu nejsem schopen dosáhnout, a to je snad již vrchol celého manipulativního přístupu ze strany českých trestněprávních orgánů k této kauze. Vy podáte trestní oznámení a uvedete v něm svého klíčového svědka a vyšetřovatel toho vašeho klíčového svědka vůbec nezavolá k výslechu. Vy si pak stěžujete na dozorujícího státního zástupce a ten stojí na straně toho vyšetřovatele a se svým svědkem si pak můžete, no víte, co.
Tak jsem zvědav, jestli se mi podaří donutit přes NSZ vyšetřovatele, aby vyslechl osobně toho mého klíčového svědka, a aby se zápis z tohoto výslechu dostal řádně do vyšetřovacího spisu, a pak uvidím, co s tímto případem se dá ještě dělat. To je ta naše současná šavlovačka s NSZ.
Jen ještě jeden malý dovětek. Jsem přesvědčen, že jsem byl od roku 2016 odposloucháván a to z důvodů projektu Adularya. Tehdy jsem byl ještě v Turecku a začalo se mi najednou stávat, že se mi každý třetí hovor z českého čísla na české číslo přerušil a začala se mi opakovat do omrzení ta moje poslední věta z hovoru. Po nějakém čase po návratu do ČR jsem napsal na BIS svůj dotaz, zdali to byli oni, kdo mě odposlouchával. Odpověď mi přišla a ta obsahovala jen odkazy na zákony, podle kterých že mi BIS na takovéto moje dotazy nemusí odpovídat. Zkrátka jsem to z nich nevymáčknul. Platí ovšem zákon, že pokud vás někdo odposlouchává z důvodů, že je proti vám, vedeno vyšetřování, tak má tato organizace za povinnost vám po skončení vyšetřování oznámit, že vás ta společnost odposlouchávala a z jakého důvodu.
Povolení k odposlechům vydává Vrchní soud. Když uplynulo 5 let od doby, kdy zřejmě došlo k mému odposlouchávání, tak jsem se optal na Vrchní soud, že mám dojem, že jsem byl odposloucháván, a že uplynulo 5 let od oné doby mých odposlechů, a že mi nikdo dosud nesdělil, že jsem byl odposloucháván, a tak že se jich ptám, zdali oni vydali v tom roce 2016 povolení k mému odposlouchávání. Odpověděli mi z Vrchního soudu, ale opět mi odmítli sdělit, zdali jsem byl odposloucháván anebo nebyl. Tak takto platí zákony, které přijímají v Parlamentu poslanci, jako v té pohádce o chytré horákyni. Máte nárok vědět, ale i nemáte.
Pořád mám v hlavě jednu moudrou radu od pana senátora Libora Michálka, že prý, pokud se pustím do boje s korupcí, do kterého jsou zapojeny státní orgány a jejich mocenské struktury, tak že to musím dělat tak, aby o tom každý v tomto státě věděl, pak že už mě nechají na pokoji. A já to i prostřednictvím tohoto článku dělám, abych se zkrátka jaksi při životě zachoval co nejdéle.
Pokud bude někoho zajímat, jak tato šaráda dopadne, tak já mohu opět sdělit na těchto stánkách, vo co tady zrovna teď go. No řekněte mi, nabyla by škoda, kdyby tyto mé zkušenosti odešly do hrobu zároveň se mnou?
Miroslav Kelnar
