Vrátím se k případu korupce na projektu výstavby elektrárny Aduláry v Turecku, kdy v mém původním článku: https://aliancenarodnichsil.cz/za-nahlaseni-korupce-sup-za-katr/ chybělo zformulování nějakého toho závěrečného poučení z krizového vývoje ve společnosti. A odkud že to ten krizový vývoj ve společnosti vyvěrá? No přece z toho, že tu dnes ve velkém nacházejí živnou půdu hyenistické praktiky „okradni svého bližního, kdekoliv a kdykoliv můžeš“, tak s tímto fenoménem dnešní doby se tu chci dnes v článku popasovat.
Mimoto se do toho jednoho mého původního článku nevlezly informace, které by mohly čtenáře také zajímat, zkrátka takové poněkud detailnější nahlédnutí pod pokličku, jak v našem prostředí kvete korupce, a jestli tu existují nějaké mechanismy, jak tuto korupci vymýtit, a jestli tu je vůbec nějaký zájem, tu korupce zde potlačit. A že mám k tomuto tématu co říci, to mě donutilo tento dnešní článek ještě rozdělit na dvě části, abych nezahltil čtenáře dlouhým únavným povídáním.
Tím poučením z krizového vývoje pro ostatní je podle mého názoru závěr, že můj 5 let trvající boj s touto současnou českou korupční hydrou je prozatím 5 : 0 v můj neprospěch, a mohu jen dodat, že snad jen prozatím, a že ještě není všem dnům konec.
Takže k dnešnímu dni mohu jen konstatovat, že i přes můj heroický několikaletý boj, kdy jsem za tuto dobu vyprodukoval stovky dopisů na různé státní instituce, ministerstva, poslance, Prezidenta, Předsedy vlády atd., tak i přesto stále přešlapuji na stejném místě a žádný průlom se dosud nekonal, aby se konečně začala vyšetřovat tato korupční kauza se škodou 14 miliard korun na bedra našich občanů.
Vážení, 5 let dopisování si s Vrchním státním zastupitelstvím (VSZ) a dva a půl roku písemného bombardování Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) v Brně, a k tomu šestiletá doba komunikace s politickými stranami, protikorupčními nadacemi, s poslanci Parlamentu a se Senátory, dopisů na Ministerstvo spravedlnosti, a na Ministerstvo vnitra, dopisů na parlamentní výbory, na Nejvyšší kontrolní úřad, tedy na všechny ty nejpatřičnější v této republice, kteří mají bdít nad dodržování práva a spravedlnosti pro české občany v této zemi, a výsledek? Nula, nikam to nevedlo.
Dokonce jsem ze zoufalství minulý rok v květnu protestoval s transparentem před vchodem do Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, kdy jsem žádal, aby bylo odblokováno vyšetřování této korupční kauzy a ani to nepomohlo a žádný pohyb vpřed můj protest v Brně nepřinesl.
Jak mohou čtenáři vidět, vložil jsem do tohoto korupčního případu veškerý svůj um a energii a doslova nic jsem z toho nevytěžil, snad jen tyto své zkušenosti, které bych tu rád předal. Ale, jak se znám, já nemám ve zvyku házet flintu do žita, takže jedu dál, možná, že jsem teď někde v poločase.
Toto poučení z krizového vývoje má poněkud pesimistický vývod, jako bych tu chtěl říci všem mým potencionálním následovníkům, „zanech zoufalče svých bláhových nadějí, tento protikorupční boj proti mafiánskému státu stojícím na bratrstvu propojení policistů, justice, politiků a médií, to prostě nemůžeš vyhrát, vždyť proti tobě stojí celý tento prohnilý stát se svým silovým aparátem a se svými propagandistickými prostředky a s kolonou bezpáteřních přičinlivců, kteří nemají žádných morálních zábran sloužit čemukoliv špatnému. Možná, že se zatím zdá, že se tento boj zde za této nejdestruktivnější konstelace, jaká tu kdy u vlády v ČR byla, a to 5 – ti hlavé saně, vyhrát nedá, ale snad je ještě naděje, že se tu změní politická situace v této zemi k lepšímu.
A když trošku zafilosofuji nad tím, proč ten protikorupční boj nemůže v našem reálném světě ten zoufalý protikorupční bojovník vyhrát? Odpovím na tuto otázku z posice svých naakumulovaných letitých zkušeností, protože v tomto našem českém světě neexistují vlivný nezávislý tisk a redakce, které by neohroženě podporovaly í tuto snahu jednotlivých protikorupčních bojovníků po očistě společnosti. Ano, kromě alternativních médií tu existují jen zřídka redakce, které by chtěly jít proti vládě. A jak si zajisté pamatujete, těm alternativním médiím se premiér Fiala chtěl pomstít hned, jak se mu naskytla první příležitost, když se je pokusil zlikvidovat v začátku minulého roku.
Tato alternativní média však bohužel objímají prozatím jen okrajovou část naší veřejnosti, takže ani publikace článků o tomto skandálním případu korupce v těchto alternativních médiích celkový obrat nepřinese. Snad výjimkou jsou jen Hospodářské Noviny, které já nepovažuji za alternativu, kde pan redaktor Petr Lukáč odvedl velký kus práce na odhalení pravdy, proč nám první blok elektrárny Adularyi nepracuje správně. Byl to jeho průlomový článek „Turecká elektrárna, na kterou Česko půjčilo 12 miliard, stále nefunguje. Na vině nejsou Turci, ale Češi a Rakušané, ukázala studie“ https://archiv.ihned.cz/c1-65962180-turecky-prusvih-za-miliardy.
Tento článek již svým nadpisem říká, že tu docházelo k rozsáhlé blamáži, pokud se důvodů pro špatnou funkčnost bloku č. 1 na elektrárně Adularya týká. Říkám tu průlomový článek, tak proč se na toto téma rázem nevrhly redakce ostatních novin a časopisů, když mohly cítit poměrně solidní skandální potenciál z této kauzy? Abych nekřivdil časopisům Hrot a Ekonomický deník, tam pan redaktor Tramba odvedl také pořádný kus práce v servírování veřejnosti pravdy kolem tohoto projektu. Ale pořád to bylo málo, málo to bylo, protože se tomuto tématu vyhýbala Česká televize a ostatní televizní redakce. Všem televizím jsem prosím psal – NOVA, PRIMA, Televize Drtinová Veselovský, aby vytvořili pořad kolem tohoto skandálního případu, a kromě TV Barrandov mi nikdo neodpověděl. Představte si, já ji nabízím breaking news, něco jako: „Český daňový poplatník zaplatil 14 miliard korun za Rakušáky, kdo se na tom podílel?“ a z těch televizí, kterým jsem nabídnul tento skandální případ, mi nepřijde ani řádka.
Na druhé straně mohu doložit, že tu byla řada jiných časopisů, kam jsem poslal svoje články uvádějící na pravou míru důvody, proč blok č. 1 na elektrárně Adularya správně nefunguje, kdy jsem se opíral o závěry v listopadu 2017 zpracované expertní zprávy na toto téma. Žádal jsem tyto redakce, aby korigovaly svoje původní informace, které tato média zveřejnila o projektu Adularya, a které byly poplatné všeobecně šířené blamáži v hlavních mainstreamových médiích, že problémem pro špatnou funkci kotle na projektu Adularya je špatné uhlí na dole Adularya. Jinými slovy jsem redakcím těchto časopisů řekl: uvedli jste původně nepravdu ve vašem časopisu /novinách, tady je můj článek, který realitu napravuje, tak ho prosím, buď v této podobě zveřejněte, anebo připravte svůj vlastní článek na toto téma se správnými závěry. Nikdo se mi z těchto redakcí zpět neozval.
Já bych mohl tyto redakce novin a časopisů jmenovat, ty které zveřejnily oficiálně protěžovanou nepravdu, a když měly uvést původní nepravdivé informace na pravou míru, tak zkrátka nereagovaly. Pokud šlo o verzi podporovanou mainstreamem, tak „původní nepravdu“ tyto redakce zveřejnily velice rády, a když se pak ukázalo, že ta verze propagovaná mainstreamem není správná, tak už pak hrály tyto redakce jen roli mrtvých brouků.
Těch časopisů, kde jsem žádal o zveřejnění korekce jejich původních článků, bylo 5, a z žádného z nich mi nepřišla žádná odezva. Ještě že jsou časopisy, které tu pravdu zveřejnit chtěly, a jak jsem je již zmínil, byly to Parlamentní Listy, Hrot, Ekonomický deník a Hospodářské noviny.
V Parlamentních Listech také prošla moje poslední informace o projektu Adularya zde na tomto linku: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Erdogan-vyhraje-Pravda-o-Rusku-Turecku-a-prosustrovanych-miliardach-CR-Exobchodnik-hovori-736672c
a během krátké doby má vyjít v Parlamentních Listech i článek s odpovědí majitele toto zbankrotované firmy Vítkovice Power Engineering na tento původní článek v Parlamentních Listech.
Ano, podařilo se mi dostat tento případ do ČT, jak jsem psal v minulém článku: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/223452801240011/
Ale stála za tím řada mých dopisů do ČT a pak i dopis na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, který nakonec zabral. Ale ten pořad se bohužel vyhnul tomu, aby řešil tu hlavní otázku, kdo za tyto škody je zodpovědný, což by byla ta nejcennější devíza tohoto pořadu. Kdyby v tomto pořadu ČT řešili tuto záležitost, tak by museli přiznat vinu českých státních úřadů, tak daleko asi ČT ale zajít nechtěla. Důvod jsem uvedl výše.
Ta současná vládní kamarila dobře ví, že dokud oni drží mediální mainstream pěkně pod krkem, tak že se nemusí ničeho obávat ze strany protikorupčních aktivistů. Na alternativních mediích mohou psát, co chtějí, ale to gró této české společnosti, to si na niti vodí mocenské státní struktury prostřednictvím zprofanovaného mainstreamového tisku.
Takže ano, kdyby tu existovalo něco jako je tzv. svobodný tisk s velkým dosahem na čtenáře, tak by se dalo s korupcí zatočit, ale ten tzv. svobodný tisk tu neexistuje, to je jen pokrytecký slogan z učebnic o kapitalismu, že tam existuje svobodný nezávislý tisk, ale ten tam ve skutečnosti neexistuje.
Tisk je dnes prodělečný business, tak do něho investuje jen ten, co má jiné postranní úmysly, než aby pravdivě informoval čtenáře. Tím postranním úmyslem je podporovat nějakou tu vládní stranu, protože ona mi to ta strana určitě nějakým způsobem finančně zkompenzuje.
A když už se tomu současnému prohnilému politickému systému máme podívat pořádně na střeva, tak ona tu také existuje taková jedna zázračná formulace, o kterou jsem si i já rozbil v této kauze svoje čelo, a ta formulace zní, že lhát ve státním zájmu hříchu nečiní, a potažmo není věcí, kterou by trestněprávní orgány této země braly jako nepatřičnou.
Právě tento fenomén „státního zájmu“ využil vyšetřovatel v kauze elektrárny Adularya vůči jednomu svědku z tohoto případu, aby ho přiměl k protokolární lži. Co je to za spravedlnost, když je lež v naší justici akceptována jako pravda, a když tuto lež je ještě navíc možno využít proti osobě, která se postavila proti neřádstvu v této společnosti? A právě na základě této lži ve „státním zájmu“ byla ze strany trestněprávních orgánů této země nakonec podána i žaloba na mě.
Zopakuji to, co jsem napsal již ve svém původním článku, že nakonec já, jako podavatel trestního oznámení na podezření z korupce se škodou 14 miliard korun, jsem jediným, proti kterému je dnes vedeno vyšetřování v této kauze Adularya, a to prosím za to, že jsem se ohradil proti tomu, aby policie naváděla svědka ke lži v tzv. „státním zájmu“. Na základě této mé „drzosti“, bylo proti mně vyfabrikováno trestní oznámení, které proti mně podali vyšetřovatel s dozorujícím státním zástupcem, přičemž oba jsou si velice dobře vědomi, že říkám pravdu. A jsou to právě ty osoby, které se snaží od začátku případu tuto kauzu odklidit pod koberec.
Ano, vážení, zde máte příklad totální prohnilosti tohoto trestněprávního systému v našich zemích, kdy se teď za Rakušana navíc začala policie chovat jako stát ve státě a žádná špína není Rakušanově policii dost špinavá.
Mohl bych tu ještě připomenout moje napadení na Malostranském náměstí v roce 2020 českým policistou, které jsem popsal ve svém článku na ANS „Je tu ještě někdo, kdo v této zemi věří na nějakou spravdlnost?”, kdy 7 policistů pak svědčilo do výslechového protokolu lež proti mně. Jenže tenkrát ještě nikdo této policajtské lži nevyužil, aby ji obrátil proti mně a chtěl mě dostat na základě této lži za katr. Teď už se prosím za Rakušana otevřela stavidla i tam, kde byla dříve zavřená, a teď už má být zneužito policajtské lži k tomu, aby mě mohl tento zkorumpovaný státní aparát umlčet tím, že mě třeba i vsadí za katr. Takže s takovými démony tzv. „státního zájmu“ já bojuji.
Já teď naváži na ten svůj povodní článek „Za nahlášení korupce šup za katr“ a popíši zde tu svoji křížovou cestu k současnému poznání, že korupce je zde v tomto současném mafiánském režimu tak hluboce zažraná pod kůži, že s ní jednotlivec nic nesvede.
Když se vrátím do začátku roku 2016, kdy jsem došel k poznání, že se na případu výstavby elektrárny Adularya dějí u generálního dodavatele této elektrárny podivná rozhodnutí, která napovídají o bujících korupčních praktikách na této firmě, tak jsem začal hledat cestu, jak zatnout těmto nenechavým korupčním rukám u generálního dodavatele elektrárny Adularya tipec. Nejdříve jsem se tedy snažil informovat vedení podniku Vítkovice o svých zjištěních, a představte si, že o moje informace tam nebyl zájem. Divil bych se, kdyby se ty moje informace o korupčních praktikách sdělované vedení Vítkovic nedostaly až k uchu majitele firmy, ale ten o tyto moje informace zkrátka nejevil zájem.
Představte si, že vy vzkážete majiteli, že ho lidé v jeho firmě okrádají a majitel na to nereaguje a ani vás neosloví, aby se dozvěděl od vás více. To byl jen začátek, jenže pak už ty škody ze špatně funkční elektrárny nebyly jen otázkou nějaké soukromé české firmy, ale nabyly celostátního rozměru. Nikdo totiž nesplácel úvěr, který na tento projekt poskytla Česká exportní banka ze státních fondů, a to už bolelo nás všechny.
Takže, když jsem nepochodil u vlastní firmy, tak jsem se obrátil na protikorupční nadace v naději, že mi tyto nadace nějakým způsobem pomohou věc nechat prošetřit policií. V té době jsem byl jen čistý nepopsaný list, pokud se boje s korupcí týká. Ale mohu dnes již říci svůj závěr, že to byla slepá ulička, že přes protikorupční nadace žádná cesta k potírání korupce nevede.
Jako první jsem udeřil s žádostí o protikorupční pomoc na Transparency International. A oni mi opověděli, poslali mi nějaké ty rady, na což jsem jim odpověděl, že děkuji za rady, ale že já potřebuji spíše někoho, kdo mi vysvětlí, jak se píše trestní oznámení, anebo to trestní oznámení se mnou přímo sepíše. Po tomto mém dopise na Transparency International žádajícím od nich nějaký konkrétní úkon, tak pak již kromě těch původních obecných rad z Transparency International nic nevypadlo.
Víme, že Transparency International je organizace sponzorovaná ze zahraniční, a podle mých zkušeností je to prostřednictvím této organizace jen uměle vytvářená fikce, že se nám tu ten cnostný Západ snaží pomáhat s takovým neřádstvem, jako je korupce. A jen dodám, že ta fikce má budovat představu, že se k nám určitě ta korupce přenesla z dob socialismu, vždyť přece na tom ctnostném Západě žádná korupce nebyla a není, jinak by si přece za své peníze pomáhali sami.
Všechno je to jen pokrytectví, a posílám tímto svůj vzkaz všem prozápadním nekritickým nadšencům: vašnostové, nežijte v omylu, na případu Adularya vám jasně prokazuji, že tím nejodpornějším korupčním článkem na této korupční kauze byla právě firma z toho cnostného Západu, a to z Rakouska. Ta vše uplatila, takže žádný ctnostný Západ prost korupčního jednání, ale žumpa nejhoršího ražení přišla od nich.
Jen taková drobná zkušenost, ke které jsem se časem dopracoval, že není nutné si dělat starosti s tím, že jste ještě nikdy nepsali žádné to trestní oznámení, ono stačí zajít na některé státní zastupitelství a přijde někdo ze státních zástupců a to trestní oznámení s vámi sepíše. Alespoň to základní trestní oznámení dáte spolu dohromady. To jsem ale já tenkrát nevěděl.
Takže pokračujeme ve výčtu oslovených protikorupčních nadací.
Po Transparency International jsem oslovil Janečkův Nadační fond proti korupci. Tam jsem se potkal i s nějakým panem Škáchou, kdy mi toto setkání se zástupcem Janečkova nadačního fondu zprostředkoval tehdejší senátor pan Libor Michálek. Potkali jsme se s panem Škáchou v senátních prostorách u pana senátora Michálka a domluvili jsme se na tom, že pan Škácha seznámí s tímto mým případem generála Randáka, ale asi se generálovi ten můj příběh o korupci nelíbil, tak se pak už nikdo nikdy z této Nadace na mě neozval, i když jsem u nich odpověď několikrát urgoval.
Pak jsem dále oslovil nadaci Investigace, kterou provozuje České centrum pro investigativní žurnalistiku. Jak si asi pamatujete, tato organizace si svoji pochybnou „slávu“ vysloužila na tom, že zveřejnila pár dní před volbami zprávu, že se údajně Babiš nachází mezi hříšníky na Panora Papers. Jistě si také vzpomenete, že tato nadace slíbila, že zveřejní i další české osoby, které jsou zmíněny na seznamu v tomto Panora Papers, ale již žádné další české osoby s přičiněním paní Holcové na povrch nevypluly. Takže to byla ze strany paní Holcové nakonec jen hra na „ONE MAN SHOW“.
Moje vysvětlení je, že když tato nadace pochopila, do jakých politických stran zde tato korupce na Adularyi míří, tak utíkali od tohoto mého případu, co jim nohy stačili. Já to pochopil tak, že tou svou zveřejněnou zprávou proti Babišovi už mají, co se korupce týká, hotovo, odpracováno a vyděláno. Abych byl upřímný, já jsem stejně od nich nic pozitivního nečekal, ta nadace mi smrděla pokrytectvím od samého počátku.
Pak jsem se obrátil na nadaci Svědomí národa, tam mi řekli po několika našich komunikacích, že prý v nich nebudím důvěru, i když jsme se vlastně nikdy vzájemně nepotkali. No budiž, já jim neupírám právo na jejich osobní nelibost vůči komukoliv z této společnosti. Jak ale vidíte, tady stačilo, aby u Svědomí národa jim byl nesympatický nositel zprávy o korupci, a hned se jim stala nesympatická i ta moje zpráva o korupci za 14 miliard korun.
Jediný, kdo na mě zapůsobil opravdu seriózním dojmem, byl Kverulant. Ne, že by ten můj případ přebrali, ale alespoň ze mne nedělali hlupáka, a čestně mi řekli hned na začátku, že tento případ je na ně příliš velký. Ale tato nadace skutečně ty korupční kauzy, do kterých se zakousnou, tak pak ve svých výstupech prezentuje veřejnosti. Já jsem se stal pravidelným odběratelem jejich článků a vzkazuji jim, kluci dobrý, jste jedničky.
Takže můj závěr ohledně protikorupčních nadací je, že každá z těchto protikorupčních nadací se sice pyšní na svých webových stránkách nějakými těmi vyřešenými korupčními kauzami, ale já jim nevěřím ani slovo. Jsou to buď typické neziskové organizace placené a řízené ze zahraniční, kterým vůbec nejde o nějaký boj proti korupci v této zemi, ale spíše o ovlivňování veřejného mínění u nás; anebo jsou to pak nadace, které si drží třeba miliardář Janeček jako okrasnou brož. Něco podobného, jako když manželky prezidentů si pro svůj image pěstují různé dobročinné nadace.
Doporučit mohu jen Kverulanta, ten alespoň s vámi bude jednat seriózně. Jinak je to ztráta času se těmito nadacemi vůbec zabývat a komunikovat s nimi, je za tím jen kopa pokrytectví.
Já dodám ještě jednu perličku, která charakterizuje přesně to, že tyto mezinárodní protikorupční nadace jsou na dvě věci …. Právě v roce, kdy proti mně zinscenovaly trestněprávní orgány této země obvinění z dezinformace, jak jsem ho popsal výše, tak jsem se dočetl v tisku, že Transparency International posunula české země v žebříčku korupčnosti o dvě místa dopředu. A to bylo zrovna i v roce, kdy vyplula na povrch kauza DOZIMETR. Tedy Transparency International hodnotilo situaci v naší zemi v kritériu – korupce, jako že došlo ke zlepšení situace, pokud se korupce týká. Tak jsem si to vysvětlil tak, že tím, že na mě tento stát ušil tuto dezinformační boudu s podáním trestního oznámení, tak že se tím jako by vyčistilo korupční prostředí v ČR, a to podle zásady: jedna zavřená huba, jedno místo v žebříčku korupčnosti dolů.
Když jsem si přečetl to optimistické hodnocení ze strany Transparency International v tisku o tom, jak Česká republika pod touto Fialovou vládou úspěšně mýtí korupci v této zemi, tak jsem neodolal a napsal jsem jim na Transparency International dopis, že mám proti těm jejich závěrům vážné výhrady a popsal jsem jim tam mou současnou situace s policejním stíháním za dezinformaci. Sdělili mi, že s těmito místy v žebříčku korupčnosti jednotlivých zemí posunuje jejich vedení v Berlíně. Tož takto k hentem protikorupčním nadacím.
Já bych pro dnešek ten svůj výčet mých aktivit na projektu Adularya uzavřel s tím, že příště bych probral politiky, politické strany a státní zastupitelství atd. Takže koho toto téma zaujalo, během krátké doby zde bude druhý díl toho mého vzpomínání.
Miroslav Kelnar
