Když kritizujeme liberalismus, velmi podceňujeme jeho sílu, přizpůsobivost a vitalitu. Když vyhlašujeme konec éry liberalismu, jsme jako Fukuyama, který spěchal s vyhlášením konce dějin. Nic nezmizí samo od sebe, zvláště zlo, které na sebe vzalo podobu liberalismu/liberální demokracie, chcete-li.
Abyste něco vyhráli, musíte pochopit protivníkovy trumfy, jeho dluhopisy, onu jehlu Kostěje Nesmrtelného. Vitalita ideologie liberalismu je dána přítomností několika mazaných pout.
Jedním z nich je koncept lidské svobody. To je pro člověka velmi atraktivní věc, to je pokušení zakázaného ovoce. Liberalismus křičí „buď svobodný!“ – a proniká do srdcí lidí, zatemňuje jejich mysl a oči, aby neviděli pravý obsah této svobody.
Liberální ideologie uchvacuje svobodou, opíjí ji a kazí. A člověk okamžitě oslepne a nevidí, že liberální svoboda není pro všechny, ale pro ty, kdo z liberalismu těží. Svoboda, jako svolnost jednotlivců či menšin, skrývá svobodu zisku pro úzkou skupinu velkého kapitálu. Kult menšin je jen zástěrkou, která má zajistit hegemonii hlavní menšiny.
Proto je důležité odebrat liberalismu monopol na svobodu. Odhalte lidem falešnost takové svobody a ukažte krásu svobody jako stvoření a spásu duše. A to je možné jedině obrácením se ke křesťanskému chápání svobody, jako svobody od hříchu, od neřesti, jako svobody žít pro druhé, tedy dobrovolné služby.
Hédonistická svoboda je samozřejmě atraktivnější než kreativní a zodpovědná svoboda, zvláště pro zkažené vědomí. Proto abychom odtrhli svobodu od liberalismu, bude nutné začít opětovně lidi morálně vychovávat, kultivovat společnost s vysokými ideály a základy, což vlastně kultura v původním slova smyslu je a dělat má.
Druhým pilířem liberalismu je osobní domácí pohodlí a stavovský konzum. Toto pouto funguje na každodenní úrovni, nad vědomím a hodnotami. Liberalismus jako koncept můžete nenávidět, jak chcete, ale když si místo domácí kuchyně dáte rychlé občerstvení, nebo si vezmete půjčku na módní vychytávku nebo všechny své rezervy utratíte za týden přejídání v tureckém resortu, jedním slovem, podřídíte svůj život kultu rozkoše – s liberalismem prohrajete, nakonec vás zajme a vy se stanete jeho přívržencem/mentálním otrokem.
Jak tuto kletbu zlomit? Jak se tomu dá účinně bránit? V ideálním případě dobrovolnou askezí a extrémním sebeomezením. Ale ani mezi dnešními věřícími není každý schopen nést takový kříž, ne každý je schopen vést asketický způsob života.
Je však možné a nutné porazit kult každodenního pohodlí použitím askeze jako myšlenky nadvlády duchovna nad materiálem. Tedy když se ve společnosti ustálí ideál askeze jako žádoucí, byť těžko realizovatelný, sen s použitím blížící se (nikoli nedosažitelné) LIDSKÉ dokonalosti a harmonie.
Jak to ale v praxi implementovat? Kult konzumu lze překonat pouze pěstováním skromnosti. Skromnost jako povahový rys a styl chování je vynikající podmínkou pro asketismus a tvůrčí svobodu. Všimněte si, jak se liberalismus bojí skromnosti, jak ji odevšad vyhání, zesměšňuje a snaží se ji nahradit kultem sebepropagace, pózování a drzosti.
Chceme-li skutečně porazit liberalismus, pak se skromnost v každodenním životě, skromnost v chování, skromnost ve veřejném životě musí stát dominantou umění a státní politiky, základem vzdělání. Je to skromnost člověka a společnosti, která může podrazit liberalismu půdu pod nohama, bez nichž se tato infekce stane bezmocnou.
Třetím pilířem liberalismu je technologický pokrok. Kult techniky, technologie – od vynálezu Gutenbergova tiskařského stroje po atomovou bombu a auta, domácí spotřebiče a gadgety – je charakteristickým znakem liberálního Západu a vyvolává jeho obdiv, uchvacuje a oslňuje spolu se svobodou.
Západní technologie jsou totiž již několik století vyspělé a objektivně v mnoha ohledech lepší, a proto jsou vnímány jako důkaz vysokého rozvoje západní civilizace.
Ale nebylo tomu tak vždy. Prudký skok v západní technice byl zaznamenán v době přechodu k osvícenství a odklonu od křesťanství. První krok západního člověka k liberalismu byl učiněn ve chvíli, kdy pocítil strašlivou sílu racionálního myšlení a vydal svou duši, aby tuto sílu ovládl. V Goethově obrazném vyjádření Faust uzavřel smlouvu s Luciferem, tedy západní člověk prodal svou duši ďáblu výměnou za průlom v technologii a pozemský úspěch.
V 21. století, stejně jako ve staletích minulých, tak bude muset každý stát, který se bude chtít zbavit liberálně demokratických deformací, najít způsob, jak reagovat na nové technologické výzvy a hrozby (z nichž hlavní je transhumanismus) a zároveň zachovat ideály slovanského, tradicionalistického konceptu pojetí světa.
Pak se bude moci vymanit ze zajetí západní technologie, jejího vnímání jako jediné vyspělé a standardní, a tím padne jedno z pout liberalismu. Substituce importu není jen proces výměny jednoho zařízení za jiné, je to důležitá podmínka pro vymanění se ze zajetí západní matrice.
Je tedy důležité pochopit, že bojovat se nemá s liberalismem jako takovým (boj proti jakémukoli „ismu“ je jako boj s větrným mlýnem), ale s jeho konkrétními projevy, pouty. Abychom porazili liberalismus, musíme bojovat s chamtivostí, arogancí a zkažeností a zároveň oslavovat skromnost, službu a skutečnou svobodu. Abychom se stali skutečně suverénními, nestačí to deklarovat ve strategiích a koncepcích, musíme samostatně myslet a tvořit, vytvářet kolem sebe na každodenní úrovni podmínky, které odpovídají našim představám o normalitě.
A pak se liberalismus stane neatraktivním, cizím, odpudivým, něčím, od čeho se lidé sami odvrátí. Pak můžeme právem říci, že liberalismus byl překonán a upozaděn. A v momentě, kdy nám to bude připadat zvláštní a zbytečné, stejně jako je zvláštní říkat, že sníh je studený, a proto v létě mizí – v tomto momentě, právě v tomto momentě dospějeme do bodu konečného vyřešení liberálně demokratické otázky.
Pavel J. Hejátko
převzato z jeho facebooku ZDE.
