A dnes si zatlačkáme o vládě.
kde se nám tu vzala naše demokratická vláda? Jak se dostala tak hladce k moci?
Myslím, že jak jsme zvonili klíči, tak jsme otevřeli Pandořinu skříňku. Byla nám tak krásně podstrčena, vychválena a my skočili na špek. Utáhneme si na pár let opasky, budeme chvíli podnikat, nebo budeme pracovat za mzdy jako v Německu a další úžasné věci na nás čekaly. Cestování a bohatství , prostě ráj na zemi. Bylo mnoho indicií o tom, že to není tak úplně košér, statečných disidentů bylo najednou plno, zpívajících a řečnících na Václaváku z balkonu a Letenské pláni. A my si připadali úžasní revolucionáři. Stačilo nám 100x ukázat na tu nemožnou vládu komunistů, na to špatné hospodářství, strašný komunistický režim a nesvobodu a 100x opakované je pravdou.
Protože jsme trpěli celý život bez banánu, museli jsme vše zbořit a začít znovu.
Vzali jsme to gruntu. Vymetli jsme vše, co bylo zadarmo, abychom se v budoucnu dověděli, co kolik stojí. Počínaje zdravotní péčí, bezplatné sociální a zdravotní pojištění, daně, bydlení, školy, školky, jesle, tělocvičny, hřiště, prodejny.
Aby toho nebylo málo, zbavili jsme se paneláků, protože to jsou hnusné králíkárny a my budeme mít všichni vily. Koho to nebavilo, mohl svobodně pod most. Ještě nám do toho veselí propustili všechny zločince v amnestii a kolotoč mohl začít. Tak vyjíždíme a to je začátek.
