Tak si zatláčkáme o řízení světa.
Vždy si představuji, jak se to celé řídí. Nevěříte snad tomu, že se to celosvětově samo valí, jedna událost za druhou, na první pohled bez ladu a skladu, ale za určitý čas to pěkně do sebe zapadne. Vlastně si představuji takovou olympiádu. Je několik družstev v různých dresech a začne se. Tu vymyslíme komunismus, tam kapitalismus a to jsou hlavní hráči na šachovnici. Ty slabší družstva jen okopávají kotníky těm silnějším, ale dělají to ochotně, protože vědí, že až těm větším hráčům dojde dech, bude střídání a převlékání dresů. Necháme hlavní hráče rozehrát hru, stačí vytvořit pár pravidel s dobře vyškolenými vůdci, rozdáme majetky, které jim nejdříve ukradneme a pak jim je dáme znovu do banku, a už se hraje. Někteří lidé záhadně bohatnou a někteří záhadně chudnou, ale všichni hrají jako o život. Dřou od rána do večera, hrabou a hrabou, budují a snaží se. Když už už se začne dílo dařit a vypadá to nadějně, přijde rozhodčí, zapíská, a bude se střídat. Jenže někdy se stane, že prostě hráči nechtějí své hřiště opustit. To ale není problém, podle osvědčeného receptu družstva řádně rozeštveme, pozměníme pravidla během hry, vyměníme některé hráče a oni si půjdou po krku sami, doufaje, že vyhrají. To už čekají odpočatí okopávači kotníků, navléknou nové dresy, zaberou hřiště a hraje se dál, znovu a znovu. Systém stejný, jen někdy vymění okoukané dresy za jiné a hráčům dají jiná jména. A my koukáme…a .. máme holé ruce a opravdu nelžeme.
