Tak dnes si zatlačkáme ještě jednou o roku 89
V tom našem rozdávání jsme byli pravdu důslední. Že nám v televizi komunisté lhali, to jsme věděli. Tak jsme ji předali v domnění, že do lepších rukou, raději do cizích, aby nás informovala o naší zaostalosti ve všech sférách života. Vybírala nám krásné americké filmy s hlubokou tématikou a pomohla nám vzdělávat mládež, protože tam jsme to dost pokazili . Nevěděli jsme nic o sexu, drogách, různorodosti našich pohlaví, krvavých filmech s úžasných seriálech o tisících dílech. Také nás něco naučili, třeba jak si točit naše úžasné nízkonákladové seriály jako Ordinace v růžové zahradě.
Takových kvalitních umělců tam vzniklo. My pak máme co probírat druhý den v práci, předvídat kdo bude v příštím díle hrdina a kdo padouch. Pěkně nám to prokládají kvalitní reklamou, kterou si v těch kvalitních výrobcích nejdříve zaplatíme. Ale víme, kde si půjčit na pračku, jinde si můžeme půjčit na auto, pak si srovnáme všechna pojištění, víme jaké vložky si máme koupit, jaké nám pomůžou prášky na plyny, co na potenci, na prostatu a vyvrcholí to, když vnučka naočkuje babičku.
Vraťme se na začátek. Ta televize za to nemůže. Ta nám nelže, je to jenom neškodná bedna, ale když tam necháme sedět takovou prolhanou, bezduchou svoloč a ještě se na to díváme, je to sebemrskačství a nic jiného si opravdu nezasloužíme než v neděli otázky Václava Moravce a jeho hosty. Ale už chápu, proč sběrné dvory na elektroniku jsou zdarma, jen je málo využíváme. Máme na výběr, vyhodit televizi, nebo Moravce?
