Od samého počátku té finální fáze konfliktu na Ukrajině, tedy od data 24.2.2022, pro mne bylo obtížně pochopitelné, jak je možné, že například věřící z Čečny s náboženským přesvědčením a vírou v Alláha nemají žádný problém s pravoslavnými Rusy a jsou to pro ně jejich bratři. A Putin a Kadyrov jsou jejich společní vůdci. Jakoby v Rusku přestal platit ten celosvětový historický koncept vytvořený před staletími naší pozemskou globální mocí: „Vytvoř různé víry a různá náboženství, různé rasové, filosofické, ekonomické a politické masy lidí a pak je poštvi proti sobě a manipuluj s nimi tak, jak je to pro upevnění tvé moci výhodné!“ Jak je možné, že tady to najednou přestává platit?
Já myslím, že Rusové jsou si tohoto – tzv. biblického konceptu, jak ovládat svět – velmi dobře vědomi a to i ze své historické zkušenosti. Na rozdíl od Američanů nikdy nevyhladili původní obyvatelstvo a kulturu zemí, které k sobě postupně připojovali. Zachovali jejich jazyk, kulturu, zvyky, přidali vzdělání, technický a průmyslový pokrok a začali je začleňovat do celku, kterému říkají mnohonárodnostní a mnohokulturní ruský lid. V takovém celku totiž nejste nikdy ponížen ať jste kdokoliv – například sibiřský šaman, pravoslavný Moskvan, muslim nebo darwinovský ateista!
Ostatně, napadá vás jiné řešení, jak zachránit náš pozemský svět před totální zkázou vzájemného vyhubení a zničení naší planety, než je tento již vyzkoušený model?
Já vím, mnozí teď začnou křičet: A co třeba Stalin (kupodivu na Trockého nebo třeba Chruščova zapomenou), nevědí nic o tom, jak to bylo tehdy na Rusko nalíčeno, kdo tam byl, a s jakým cílem, globální elitou vyslán, a když se to nepodařilo po roce 1917, vytvořil se Hitler, aby splnil zadaný úkol, a když se i toto nepodařilo, postupně se připravovala Ukrajina. A před tím Napoleon a kdo ví, kam až to sahá, ta historická, mocenská chtivost po ovládnutí tohoto území?
Nicméně, přese všechny tyto globální snahy, přes gigantické prostředky, které byly v minulosti i současnosti do zotročení a likvidace Ruského mnohonárodnostního lidu investovány, ti Rusové tady pořád jsou… A vypadá to, že se v boji o přežití svého pestrého, mnohonárodnostního lidu nehodlají vzdát. Bojují sami za sebe, spolehlivých a věrných přátel nemají! Ano, jsou momentální, taktičtí spojenci, jako třeba Čína a další, ale to nejsou spojenci srdcem a duší, historickou zkušeností, podobnou tradicí a kulturou…
Ale Češi, ke kterým měli Rusové tak vřelý vztah (to znám z vyprávění blízkých, kteří se s nimi, s těmi obyčejnými Rusy, setkali) je nepodpoří jediným slovem, nezajímá je v jaké situaci se od roku 2014 (ale již předtím) ocitli. Jak byli postupně zahnáni do kouta….
Tak, co byste chtěli? Budeme to sledovat a jednou se budeme jako národ stydět! S tím se asi právě teď nic dělat nedá. Nicméně starou, vzájemnou, pokrevní, slovanskou vazbu a její kořeny nelze jen tak přerušit.
Kdysi mi jedna moje dávná věrná kamarádka vědma říkala, že ten náš společný slovanský gen je natolik mocný, že ho nelze přehlušit a vždy po čase převládne. Můžete mít potomky s kýmkoliv, ale vždy se to po čase vrátí k tomu původnímu, slovanskému genu, byť by byl v tom řetězci jen jediný.
Co na závěr? Tímto ze srdce přeji Vladimíru Putinovi a jeho mnohonárodnostnímu lidu šťastnou hvězdu na cestě, kterou si vybrali a věřím, že se jednou všichni sejdeme ve světě, který bude veskrze lidský a v souladu s Božím záměrem, který je nad námi všemi!
„Vítězství bude naše!“ Poselství pro nás živé ze vzdáleného roku 1942…
Zdeněk Bálek
