Vážení účastníci této demonstrace za zachování občanských svobod, ústavních práv a lidské důstojnosti!
V listopadu 1989 sdílela naprostá většina československých občanů naději, že se nám podaří vzkřísit odkaz zakladatelů ČSR a uvést jejich ideály v život. Cílem bylo obnovení důstojné národní existence ve vlastní režii: právní stát, demokracie, pluralita, svoboda názoru a rozchod s jakoukoliv podřízeností zahraničním zájmům stály verbálně na programu „listopadových vůdců“. 17. listopad byl toho nejen symbolem, ale měl být i prvním krokem tímto směrem. Nicméně celý „fake“ se začal postupně provalovat a dnes definitivně víme, jak to dopadlo.: Československo neexistuje, jeho dvě torza vegetují ve středu Evropy v ekonomické a politické závislosti na nových protektorech. Naděje se nesplnila, „pochod za svobodu, demokracii a právo“ se ukázal iluzí, navíc opředenou četnými mýty. Pod státní nezávislostí rozuměla nastupující nová kavárenská „elita“ rozchod se závislostí na Sovětském svazu, zároveň ale plné podřízení státu „Západu“, jeho mocenským a finančním centrům.
Chtěl bych připomenout Tomáše G. Masaryka a jeho, podle mého názoru, centrální poselství národu: Mysli kriticky a jednej autenticky. Tak chápal husitské dědictví, jeho transformaci do moderního ducha národa. Dnes se ptáme, co z něj zbylo, kde ho najdeme.
Zcela určitě ne v duchovně-politickém prostředí, které do vládních úřadů vyneslo dnešní vládu, která zřejmě pohřbí poslední zbytečky národní suverenity.
Přeneseno do dnešní reálné politiky nemáme autentickou demokratickou levici, nemáme autentickou demokratickou pravici, nemáme autentické konzervativce, a nemáme autentické liberály. Kdybychom je měli, nemohl by být odstartován nekonečný lockdown právního státu a demokracie, který právě prožíváme, nemohli by ti, kteří se touto klasifikací stále ještě „honosí“, být poslušnými výkonnými orgány Bruselu a Washingtonu. Nemohla by narůstat mediální cenzura, stigmatizace části obyvatel a následné zavádění biologického apartheidu. Nemohlo by dojít k situaci, kdy stát rozhoduje o těle občanů a platnosti jedné vědecké pravdy, navzdory racionalitě, evidenci a ústavním zárukám. Nemohlo by dojít k situaci, ve které se implikace nejistých, experimentálních vakcín stává jakýmsi moderním odpustkem, který dočasně udělí poslušným možnost účasti na společenském životě. Demokracie a právní stát umírají tam, kde se ústavní práva stávají privilegiem.
Nechci ale ztrácet čas i vaši trpělivost slovy o stavu národa a země – všichni víme, že je bídný. Nechci ztrácet čas vyjmenováváním deficitů, které nynější volby jako snad ještě žádné jiné prokázaly. Všichni je známe, všichni jsme si toho vědomi, jinak bychom se zde nesešli. Jedno je ale přece jen nutné s naprostou otevřeností zdůraznit: namísto práva, občanské participace, sociální vyváženosti a oné slušnosti, kterou se dnes tolik ohání ti nejprimitivnější političtí hulváti, stojíme na pokraji propasti. Nikoliv klimatické, jak se nám jednostranně snaží vtlouct do hlavy politický a mediální mainstream, ale bezprostředním ohrožením našich ústavních práv, které jsou dnes každodenně pošlapávány, které se transatlantickým místodržitelům podařilo vytunelovat způsobem, který by uvedl v úžas a závist každého klasického diktátora. Dnes se neděje demontáž ústavy ve jménu politiky nebo náboženství, ale zdánlivě apolitické nutnosti, ve jménu zdraví. Tuto past mnozí nevidí nebo nechtějí vidět. Problém je v principu otevřené Pandořiny skřínky: jak dnes stát zachází s neočkovanými, bude v budoucnu s naprostou jistotou historické zkušenosti zacházet s novými „menšinami“, podle situace a aktuální potřeby.
Dnes se jedná o bezprostřední ohrožení důstojné lidské existence kombinací biologické a digitální diktatury, která již ani necítí potřebu něco skrývat.
Nicméně to, že zde, v symbolický den 17. listopadu, stojíme napříč všem šikanám, politické diskriminaci a mediální dehonestaci, ve výroční den brutální nacistické represe proti českým studentům na podzim 1939, vracíme tomuto dni jeho původní, hluboký význam. Masaryk by řekl, že mu vracíme jeho autenticitu.
Jeho význam spočívá v demonstraci naděje, světla překonávajícího temnotu, beznaděj a rezignaci. Představuje výzvu hledat společný jmenovatel, sílu v jednotě, neboť druhá strana se již dávno spojila. Nikoliv ideály, ale mamonem a touhou po stále větší moci.
Zachráníme-li právní stát a demokratické svobody, potom můžeme ideově soutěžit, doufám, že férově, ve skutečné politické a ekonomické pluralitě o optimální cestu naší vlasti. Ale do té doby musí být společnou řečí právo, participace a důstojnost každého člověka.
Závěrem zcela osobní poselství. V Bratislavě dnes rovněž probíhá demonstrace za zachování lidské důstojnosti, proti očkovacímu teroru politické exekutivy. Je na čase, aby se Slováci, Češi a další národnosti Československa společně spojili v úsilí o budoucnost, ve které bude možný život bez pokřivené páteře a strachu ze státní moci, bez totální kontroly každého z nás. Ve jménu předků, kteří na uskutečnění těchto hodnot pracovali, a kteří za ně umírali. Ve jménu důstojné národní existence ve svobodné vlasti.
Petr Schnur, 1. místopředseda Českého mírového fóra.
