Parlamentní přerod demokratického Československa v socialistické Československo trval téměř tři roky. Od jara 1945 do (téměř) jara 1948. Parlamentní přerod demokratického Československa ve dva fašistické protektoráty trval více než třicet let. Od podzimu 1989 do podzimu 2021.
…a ještě zglajchšaltovat Ústavu
Jestliže Vítězný únor finišoval 9. května změnou Ústavy ČSR, Prohraný říjen se sice ještě takto nekodifikoval a na formální ústavní proměnu teprve čeká. Koneckonců – dlouho to už nepotrvá, neboť Ústavnímu soudu (poslední teoretické brzdě „posvěcení“ fašistického převratu) předsedá oportunistický profesionál Rychetský. Ten se již nechal slyšet, že vlastně Čechem je v podstatě tak nějak okrajově, spíše se cítí být Frankogermánem, přesněji Evropanem.
Ponechme nyní stranou fašizaci bratrského Slovenska motajícího se v permanentní parlamentní krizi, pošťuchované tu a tam globalizační reprezentantkou a prezidentkou Čaputovou, jistě si svou jakousi Prehratú jeseň do historického kalendáře dosadí samo. My již máme tuto slavnou prohru stanovenu docela přesně na 9. října 1921, kdy skončily poslední formálně svobodné parlamentní volby.
Noviny, televize, internet a královi šašci (pardon – kulturní fronta).
Jistěže byly jen formálně svobodné, protože výsledek mediálního tlaku a bezprecedentní manipulace se zmateným voličstvem už dopředu naznačoval, že předchozí průprava covidovým terorem výsledek zaručí. Tehdejší od reality již odtržený premiér Babiš sám nahrával národní volební tragédii. Orouškoval společnost, vyzkoušel praktické omezování svobody pohybu, nucené vakcinace mnohých občanů a celkově spustil enormní ekonomickou katastrofu. Protektorát vyblackoutoval ve jménu farmakologického byznysu, zemi potopil a zadužil. Herci, vědci, experti a jiné „osobnosti“ hromadně tleskali.
Fialofašisté tak měli cestu k vítězství usnadněnu a v těchto dnech už jen probíhají jakési formalizační kejkle v Parlamentě, kde protinárodní parlamentní většina dopřává pseudoopoziční menšině jakési představení o formálním odporu. Oficiálně se totiž okrádají nejslabší členové společnosti – důchodci.
Obstrukce nic nezmění, vždyť vlastně již neexistují, je to spektákl.
Vládní europoskoci nazývají loupež v podobě zrušení zákonného nároku na fyzické přežití slovy premiéra „mezigenerační solidaritou“, „opozičníci“ jako obstruují, „zalehli na matrace“, ale nikdo z nich si již netroufne jasně a nahlas prohlásit: „To, co děláte je puč! Normální fašistický převrat!“ Ne to si žádný Okamura, žádná Schillerová nedovolí. Myslí si, že v dekadentním vlčím světě hollywoodských kulis jim k pobírání tučných platů postačí „image“ bojovníků za – co vlastně?
Snad za výsadu, že na úkor generace těch, co fyzicky vybudovali bohatství této země si pod vedením ani už moc maskovaných fašistů dopřáváme výsady sponzorovat fašismus mezinárodní? Že za peníze českých seniorů můžeme ládovat kapitál do zbraní kyjevských fašistických pučistů, kteří spustili tragédii Ukrajiny osmiletým vražděním Rusů na východě bývalé Ukrajiny? Když je při tom obecně známo, že ukrajinský fíra Zelenský a jeho kohorta ze svého nijak nespěchají s osobním podílem na financování americké války o zdroje a sami z nedobrovolných „darů“ (nejen) českých občanů rozkradou co se dá?
Jak jsou si ty totality podobné…
No, beztak to srovnání Února a Října má i další paralely, třebaže dnešními událostmi jasně překonávané! Tak třeba komunistický ministr vnitra Nosek v letech 1946 – 1948 prováděl čistky v bezpečnostních sborech. A zaváděla se pomalu cenzura. Nynější ministr vnitra Rakušan začal s čistkami dříve, než byl jmenován ministrem (prostě oznámil policejnímu prezidentovi, že už žádným prezidentem nebude) a o cenzuru se rve tak, že ji svévolně zavedl, slovy premiéra Fialenka „doporučil“. Nu, vzpomeňme si na blokování nepohodlných názorů na internetu, později pod tlakem dosud nevypnuté justice zase odvolaného.
Také cenzorský úřad, (jakýsi předvoj budoucího ministerstva pravdy) pod vedením Michala Klímy zpunktoval a později zrušil. Zřejmě pro něj opravdu chystá rovnou to ministerstvo. Anebo možná zjistil, že autocenzura mainstreamu je již zcela dokonalá.
V době Vítězného února chorý prezident Beneš přijal demisi revoltujících ministrů a zapsal se do historie jako kamarád Klementa Gottwalda a živoucí štempl rezignace na odpor. Nyní ve dnech po Prohraném říjnu chorý prezident Zeman nejprve potvrdil (už docela zjevně) fašistickou vládu, kdy nedal prostor skutečnému vítězi voleb a zapsal se do rovněž historie jako kamarád Petra Fialy a rovněž živoucí štempl rezignace na odpor.
… a jak se ty totality mohou také lišit.
Zde bychom mohli ty podobnosti při „demokratickém“ ustanovování nedemokratických režimů ukončit, ačkoli by se jich jistě našlo mnohem více. Ale jeden rozdíl mezi Únorem a Říjnem je přece jen kardinální. Zatímco Únor dal vzniku sociálně zabezpečené a zajištěné národní společnosti, Říjen završil ustanovení vykradené sociálně rozjitřené kolonie u nás i na Slovensku.
Vypadá to, že případné sametové záplaty tentokrát stačit nebudou.
Svatopluk Otava
komentátor ANS
