Nacismus v jakékoli své podobě – ať už německý nebo ukrajinský – se ukázal být mnohem houževnatější, než by se dalo pomyslet
Jurij RUBCOV 11.4. 2022 Banditské podzemí z řad ukrajinských nacistů zanechávalo krvavou stopu v týlu Rudé armády, která se vydala na Západ skoncovat s nacistickými nájezdníky, a po skončení Velké vlastenecké pokračovalo ve válce se svými lidmi.
Na fotografii: Leonid Brežněv – jeden z likvidátorů Bandery
Nové důkazy o tom přináší další zveřejnění dokumentů z Ústředního archivu Ministerstva obrany Ruské federace, publikované na webových stránkách ruského vojenského oddělení. Obsahují četná fakta o násilí ze strany ukrajinských nacionalistů proti civilistům v Rovenské, Těrnopolské, Stanislavské, Drohobyčské a Lvovské oblasti Ukrajinské SSR, teror proti vojenskému personálu, policistům, stranickým a sovětským aktivistům.
Ukrajinským nacistům se podařilo dát protisovětskému podzemnímu a povstaleckému hnutí velký rozsah, podle různých odhadů se ozbrojeného boje proti sovětským úřadům zúčastnilo 400 až 700 tisíc ozbrojenců. Základem v Rusku zakázaných ozbrojených formací OUN-UPA byli bývalí legionáři speciálních praporů Nachtigal a Roland, policisté a dezertéři z Rudé armády.
Celkem se v letech 1945 až 1953 dopustili více než 14 tisíc sabotáží a teroristických činů: útoky na vojenské jednotky a jednotlivé vojáky, úřady, podkopávání železničních zařízení, žhářství, loupeže v kolchozech, finančních institucích, obchodech, skladech. Podle veterána KGB G. Z. Sannikova, v období od roku 1945 do roku 1955 zemřelo v boji s ozbrojenci UPA asi 25 tisíc sovětských vojáků, zaměstnanců bezpečnostních služeb, policie a pohraniční stráže, téměř 30 tisíc sovětských a stranických aktivistů, jakož i obyčejných občanů, včetně dětí a důchodců. Jen v letech 1948-1955 bylo zabito banderovci 329 předsedů rolnických sovětů, 231 předsedů kolchozů, 436 pracovníků stranických výborů, pracovníků správních orgánů a aktivistů.
Hlavní důraz vedení banditského podzemí byl kladen na narušení opatření sovětské vlády k zavedení normálního života na území nedávno osvobozeném od nacistické okupace.
„Obyvatelstvo jednotlivých vesnic, zastrašené hrozbami banderovců, že vypálí domy a pobijí rodiny těch, kteří odejdou do Rudé armády, když se objeví pracovníci okresních vojenských komisariátů, utíká do lesů a berou sebou majetek a dobytek ,“ hlásila zpráva Stanislavského krajského vojenského komisariátu.
Jak informovalo politické oddělení 38. armády, na podzim 1945 byly v oblastech, kde se jednotky nacházely, aktivovány nacistické gangy, banderovci útočili na civilní obyvatelstvo, ale i na jednotlivé vojáky nebo malé oddíly Rudé armády. Prokázali přitom skutečně bestiální krutost. V noci z 19. na 20. září v obci Luboček zajali vojáky 167. divize, vojíny Kozina a Kotina. Vojáci Rudé armády byli vystaveni bolestivému mučení: byly jim vypíchnuty oči, sekerou rozbity čelisti a krky, nohy a ruce byly spáleny ohněm.
Ve zprávě adresované náčelníkovi politického oddělení karpatského vojenského újezdu generálmajorovi L.I. Brežněvovi, kterou 5. listopadu 1945 poslal náčelník Těrnopolského oblastního vojenského komisariátu, čteme: „V Podgajevecké oblasti bandité zabili 6 rudoarmějců, kteří hnali dobytek z Německa. Ve stejné oblasti byl gangem zabit okresní komisař RO NKVD a oběšen předseda zemské občiny .
V politické zprávě téhož krajského vojenského komisariátu z 20. srpna 1946 byla citována tato skutečnost: „V noci z 20. na 21. července ve vesnici Bedrikovcy, Zalešického okresu, vtrhli v noci do vesnice bandité a pověsili na stromech tři rolníky, kteří sklízeli obilí. Druhý den ráno bandité shromáždili vesničany a pohrozili, že takový konec čeká každého, kdo odevzdá obilí státu .
Ve zprávě náčelníkovi PU Karpatského vojenského okruhu, zaslané politickým oddělením Lvovského oblastního vojenského komisariátu, byla citována zejména epizoda vraždy Gorbača, invalidy Velké vlastenecké války, banderovci ve vesnici Děrevenka. Z rodiny Gorbačů bandité zabili otce invalidy, 19letou sestru, osmiletého syna, čtyřletého syna a osmiměsíční neteř. Jako další epizodu, dokument uvádí, že oddíl nacistů, čítající asi 200 lidí, pověsil v několika vesnicích poblíž Lvova 20 lidí z řad venkovských aktivistů.
Dne 16. března 1948 hlásil náčelník Politického oddělení letectva ozbrojených sil SSSR, generálporučík Lukašin, náčelníkovi hlavního politického velitelství ozbrojených sil SSSR, generálplukovníku I.V. Šikinovi o vraždě desátníka 397. leteckého technického praporu 13. letecké armády I.V. Kovalčuka. Ozbrojený gang ukrajinských nacistů vtrhl do vesnického klubu a vykonal brutální odvety proti místním aktivistům. Osm lidí bylo zabito, včetně vojáka.
Skutečnost, že banderovci nebyli pouze kriminálníci, ale měli i politický program, potvrzuje množství dokumentů. Zde je jen jeden z nich – program akcí gangů UPA, jehož text byl nalezen u jednoho ze zabitých ozbrojenců a 14. srpna 1948 byl zaslán politickým oddělením lvovského OVK vyššímu politickému orgánu. Píše se v něm: „V souvislosti se situací na Západě je prvořadým úkolem každého člena UPA se ozbrojit, zesílit teror proti aktivistům sovětské strany, zničit všechny Rusy a Ukrajince, bez ohledu na to, zda vyslané nebo místní, kteří aktivně pomáhají sovětské vládě .
Jak byly posilovány orgány sovětské moci a jednotky NKVD / MVD a NKGB / MGB, především na západní Ukrajině, začaly být banditským formacím nacistů zasazovány stále hmatatelnější údery. Značné škody podzemí byly způsobeny během čekistických a vojenských operací – náletů, blokád, speciálních operací. Provádělo se masivní pročesávání prostoru a čištění sídlišť a díky agentům a informátorům se podařilo zjišťovat místo pobytu a likvidovat vůdce podzemí. Vůdce UPA R. Šuchevič byl zabit při zatýkání 5. března 1950 v průběhu tajné operace Ministerstva státní bezpečnosti Ukrajinské SSR v obci Bělogoršča u Lvova. Poslední buňky odporu byly zlikvidovány orgány činnými v trestním řízení do konce 50. let.
* * *
Co čekali vůdci banditského podzemí? Nebyli tak hloupí, aby nechápali, že jejich síly a potenciál sovětských silových orgánů jsou nesouměřitelné, že podzemí bude dříve nebo později zlikvidováno. Ano, chápali, ale zároveň jednali podle Goebbelsových idejí: z krve těch, kteří byli zabiti, jednou povstanou nástupci jejich věci.
Musíme čelit neblahé skutečnosti: Bandera, Šuchevič a řada jejich kompliců se ve svých výpočtech nemýlili. Nacismus v jakékoli podobě – ať už německý nebo ukrajinský – se ukázal být mnohem houževnatější než vojáci Rudé armády, kteří vyvěšovali prapor vítězství nad Říšským sněmem, a než operativci tajných služeb, kteří již v padesátých letech vykouřili z úkrytů posledních ozbrojence OUN-UPA.
V podstatě všechna poválečná desetiletí implicitně probíhal proces ideologické a personální reinkarnace ukrajinského nacismu, dostat se do státních a dokonce stranických orgánů Ukrajinské SSR buď samotnými neodzbrojenými banderovci, nebo jejich duchovními dědici. Co říci k tomu, když tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny pro ideologii a první prezident „nězavisimoj“ Leonid Kravčuk bez stínu rozpaků přiznal, že byl spojkou pro banditské podzemí. Proces se zrychlil po roce 1991 a po puči na Majdanu v roce 2014 se ukronacismus stal státní politikou v Kyjevě.
Z tohoto pohledu máme právo považovat současnou speciální vojenskou operaci ruských ozbrojených sil, která je zaměřena na denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny, za logický závěr Velké vlastenecké války.
Volný překlad: P. Rejf
„Když Lenin zemřel, ukázalo se, že druhá osoba ve straně, soudruh Trocký, je zrádce. Soudruzi Kameněv, Zinovjev, Bucharin a Stalin soudruha Trockého svrhli, vyhnali z Ruska a pak zavraždili.
Ale po několika letech se ukázalo, že soudruzi Kameněv, Zinovjev a Bucharin jsou také nepřátelé a škůdci. A tak je statečný soudruh Jagoda zatkl a nechal popravit. O něco později Jagodu jako nepřátelského agenta zatkl a nechal popravit Ježov. Ale po několika letech se ukázalo, že Ježov nebyl soudruh, ale obyčejný zrádce a nepřátelský agent. Ježova tedy zatkl a nechal popravit Berija.
Po Stalinově smrti si všichni uvědomili, že Berija je také zrádce. A tak Žukov zatkl Beriju, kterého jako zrádce také popravili. Brzy se ale Chruščov dozvěděl, že Žukov je nepřítel a spiklenec. Vyhnal tedy Žukova na Ural.
A o něco později vyšlo najevo, že Stalin byl nepřítel, škůdce a zrádce. A s ním i většina politbyra. Tak mezitím mrtvého Stalina vyhodili z mauzolea a čestní soudruzi vedeni Chruščovem rozehnali politbyro včetně soudruha Šepilova, který se ke zrádcům a škůdcům také přidal. Uplynulo několik let a ukázalo se, že soudruh Chruščov byl dobrovolník, podvodník, dobrodruh a nepřítel. A tak soudruh Brežněv poslal Chruščova do důchodu. Po smrti Brežněva se ukázalo, že i on byl škůdcem a příčinou stagnace.
Pak byli ještě dva, které si nikdo neměl čas zapamatovat. Pak ale k moci přišel mladý energický Gorbačov. A ukázalo se, že celá komunistická strana sice byla partou škůdců a nepřátel, ale teď se vše ihned napraví. Tehdy se SSSR zhroutil. Gorbačov se ukázal být nepřítelem, zrádcem a agentem Západu. Právě jste se seznámili s krátkým kurzem historie Ruska 20. století.“