Má „nová německá Evropa“ na programu Benešovy dekrety?

Nic nového pod sluncem. Tentokrát však více tlačí na pilu. O nich se ví, že již v dávné době si z boje proti tzv. Benešovým dekretům udělali již desetiletími zaběhnutou a výnosnou živnost.

Někdy bouří proti dekretům, jindy se věnují se stejným či dokonce větším zanícením jiným otázkám. Tak to u nich chodí. Asi 10 až 15 let jsme měli své překladatele, kteří nás před nastávající dobou chmurnější varovali. Bohužel jsme již více než rok oslepeni. Nemáme překlady z tzv. sudetoněmeckého tisku. Všude znovu a znovu upozorňujeme, že musíme opětně získat překladatele, abychom v předstihu věděli, co se v SL připravuje, co se tam děje. Za ideální jsme považovali vytvoření Informačního centra, které by poskytovalo všem vlasteneckým organizacím potřebné zprávy. Naše mnohokrát vyslovené přání na více místech je zatím stále bezvýsledné. Kromě následného. Cítíme se občas překvapeni tím, či oním. Dnes se divíme, že landsmani a někteří němečtí politici bubnují proti dektretům, dokonce v EU. Co jiného jsme mohli čekat? Co můžeme čekat od Evropského soudu, kde leží žaloba Lichtensteinů proti ČR? Jde o hodnoty, které dosahují stamiliardy. Budeme se opět divit, až uslyšíme soudní rozsudek? A budeme psát potom nějaké prohlášení, deklaraci, manifest? Ale to bude již opět pozdě. Bude to jen chytání mňoukající kočky za ocas. A právě na takou politiku si někteří z nás již téměř zvykli. A proto mnohdy sudetům skáčou i na špek v domnění, že jejich reakce ještě něco může změnit. Chyba lávky! Jsou v této situaci odsouzení jen k občasnému velkému či menšímu divení.

V závěru musíme znova zdůraznit nutnost vytvoření Informačního centra. Pokud to nedokážeme, budeme místo adekvátních politických reakcí jen mlátit prázdnou slámu, někdy dokonce i s překvapujícím elánem, byť na aktuálním problému v podstatě nic nebudeme schopni změnit. Naše sebevědomí však přesto může narůst do velikosti zcela neúměrné našim zbytkovým možnostem.

A ještě jedna zajímavá skutečnost. Z paměti mnohých vypadly, zcela či z části, některé děje za posledních asi dvacet let. Pamatuje si někdo z nás, co bylo před přijetím ČR do EU? Již jen nemnozí. I to je výsledek přepisování dějin. Proto si připomeňme následující věty:

V souvislosti s tím musím konstatovat, že bylo obecně známo, že dekrety prezidenta republiky a jejich vztah k evropskému právu byly zkoumány předními odborníky ještě před vstupem ČR do EU, např. prof.Jochen Frowein a Christopher Prout, a tito shledali, že dekrety jsou slučitelné s evropským právem. Faktem je, že jsme se stali členy EU. Landsmani tehdy čekali za bukem na svoji příležitost. Od bran EU nás chtěli odehnat. Ale nepodařilo se jim to. Nebyl důvod! Dekrety prezidenta republiky byly podle odborníků slučitelné s evropským právem Poukazovat dnes na jejich nesoulad s evropským či mezinárodním právem je, slušně řečeno, krajně nemístné. Dekrety se staly, po ratihabici Prozatímním národním shromážděním zákony nebo ústavními zákony Československé republiky, a to na základě ústavního zákona č.

57/1946 Sb., součástí našeho právního řádu a nikdo ze zahraničí, byť i z tzv. blízkého, nemá právo je zpochybňovat nebo rušit. Pokud tyto pokusy skutečně nastanou, půjde nejen o nepředstavitelně hrubé vměšování do našich vnitřních záležitostí.

Považuji též za velmi důležité upozornit, že i Ústavní soud ČR se zabýval jedním z nejvíce napadaných dekretů prezidenta republiky, a to dekretem č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Byl podán návrh na zrušení tohoto dekretu. Návrh však Ústavní soud svým Nálezem č.55/1995 Sb. zamítl. V závěru Nálezu konstatuje: „Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem.“

A ještě jedna nepříliš dávná vzpomínka na aktivity velkého „našeho přítele“, pana H. Seehofera. Tento politik provází naši politiku již od doby, kdy nastoupil do funkce předsedy bavorské vlády a tím i patrona SL. V současnosti zastává funkci spolkového ministra vnitra. A právě v této funkci se nechal slyšet: …„aplikací Acquis communautaire by došlo v České republice, ke zrušení Benešových dekretů, v Polsku Bierutových dekretů! Tuto myšlenku vyjádřil už 30.8.2018 německý ministr vnitra Horst Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“, kdy označil ve své řeči Benešovy dekrety za: „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš-Dekrete“ Toto jsou slova Německého Spolkového ministra vnitra! A zde je jejich celý záznam na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra!

„Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil dnes (Sjezd „Sudeťáků“ v Augsburgu) za silného potlesku stovek přítomných státní tajemník německého ministerstva vnitra Stephan Mayer (CSU). Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/

Víme zatím velmi málo o tom, jaké kroky proti dekretům se ve zgermanizované EU chystají. Zda skutečně hrozí reálné a akutní nebezpečí, potvrdí nebo vyvrátí nepříliš dlouhá doba.

V tom horším případě nebudou zdaleka stačit jen protesty vlasteneckých organizací. Naše ústavní orgány, v souladu se svými ústavními povinnostmi, budou muset vystoupit se vší rozhodností na obranu našeho právního řádu, na obranu naší státnosti. Jakákoliv jejich případná laxnost v tomto směru by byla zcela nepřijatelná.

Pro osvěžení paměti něco z roku 2005:

„A nyní k Paroubkově iniciativě. Ta se odehrává na jiném vymezeném poli. Mělo by být stanoveno, jaká cesta je jí vyhrazena. Má v prezidentovi mocného odpůrce, což

tuto věc traumatizuje. Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církví vůči republice. Paroubkova iniciativa se také potýká se stářím a vymíráním svých klientů. Události, o nichž se jedná, se odehrály již před 66ti a 60ti lety. A proto již mnoho času nezbývá.

Prager Volkszeitung, č. 31-32, 4. 8. 2005, výňatek z článku

Překlad a redakce: dr. J. Čermák,CSc.

Poznámka ČNL:

V obvyklé nepravdivé až lživé propagandě tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu je důležitá věta: „ Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církví vůči republice.“

Předpověď, že církve budou odškodněny, panu Gebemu vyšla. Církve již dostaly od státu desítky miliard korun a další je čekají. A co odškodnění „vyhnanců z vlasti“? Formálně se jej landsmanšaft zřekl novelou stanov. Fakticky však tento problém zůstává. Stačí, když se stane předsedou vlády další „Sobotka“, podporovaný opoblokem. A uvidíme, jak vše bude.

Nyní refrénem všech písní, které nám zpívá „sudetoněmecký landsmanšaft“, je zrušení tzv. Benešových dekretů a „návrat do původní vlasti“. V jeho procesu se švihnutím kouzelného proutku ze sudetoněmecké národnostní skupiny stane národ, jeden ze dvou národů v českých zemích. A co bude dál?

JUDr. Ogňan Tuleškov, srpen 2020

 

 

 


 Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: Přetisknuto ANS

Příspěvek převzatý Aliancí národních sil. Jméno autora a zdroj článku je uveden v textu.