V pomyslné soutěži mezinárodní diplomacie o slušnosti v mezistátních vztazích, humanitě a spolupráci národů utrpěla naše země drtivý debakl. Je zcela jisté, že naše „národní reprezentace“ se však z těchto výsledků až na jednotlivé výjimky nehodlá poučit. Jakpak se vlastně vyvíjelo skóre diplomatické extraligy 2019/20?
ČR – ČLR 0:1
Novopečený primátor pod emblémem zkřížených hnátů a naprostý politický diletant Zdeněk Hřib se iniciativně zviditelnil i zesměšnil, když inicioval výpověď partnerské smlouvy mezi Pekingem a Prahou. Nešlo o nic menšího, než o změny platnosti již uzavřeného dokumentu, ze kterého do té doby obě města profitovala.
Primátorovi se však nelíbil odkaz na oficiální postoj České republiky, která vyznává politiku jediné Číny. (kolik by jich také mělo být, že?) Přes varování z čínské strany byla smlouva nakonec vypovězena, tratí Praha, Česká republika, škody pro Peking i ČLR jsou pod rozlišovací schopnosti jejich vlády i města. Jen je jim to prostě líto. A už vědí, že kdesi v Evropě je bývalá sympatická země, kdy ovšem jediná radnice ve stylu bukanýrské republiky Tortuga dokáže rozhodit dlouho budované přátelské vztahy a naše „hodnotově“ vzdělaná vláda s tím prd nadělá, neboť je trvale zaměstnána nácvikem předklonu směrem k Frankogermánii.
ČR – ČLR 0:2
Tato změna skóre jde opakovaně a mnohonásobně na vrub místních aktivistických pisálků a dalších probruselských tlampačů. Horoucně stále adorují gangsterské přepady infrastruktury v Hong-kongu, vylupování obchodů, teror proti obyvatelstvu provincie zástupy individuí s maskovanými tvářemi, přilbami, molotovovými koktejly, tyčemi a nezbytnými hvězdnatými třepetalkami v rukou. Prý boj za lidská práva. Škoda, že nebylo zmíněno, kdy, kde a kdo je obyvatelům Hong-kongu ve svobodných volbách bral. Pouze čínští minářové direktivně žádali – toho(tu) ANO, ovšem toho(tu) rozhodně NE! Jak sami víme, ukázkový případ „hodnot“ v praxi.
ČR – ČLR 0:3
Dnes bohužel již zesnulý bavič, ačkoli jinak zkušený politik ODS ve funkci šéfa Senátu PČR Jaroslav Kubera zvažoval cestu do 23. odštěpenecké čínské provincie Tchaj-wanu. Protože žurnalistická soldateska medializovala s gustem vrtoch veselého nestora ODS a popularita mu dělala dobře, držel se svého politicky nekonzistentního nápadu poznamenán svou pozicí a podivnou senátní infekcí jako cosi košile.
„A pojedu, to víte, že pojedu…..!“, hartusil před pravdoláskovou squadrou novinářského žoldáctva bodře a dle kuloárových zdrojů o tom vskutku i přes upozornění ze strany prezidenta republiky a dalších diplomaticky střízlivějších politiků uvažoval. (Ale vlastně už nedodal a nestihl to, zda se do čínských končin vydá jako reprezentant Senátu nebo soukromě.) ČLR ustála další český políček bez zaznamenatelnějších potíží.
ČR – ČLR 0:4 a současně i 0:6
Kuberova nápadu se radostně přidržel jeho nástupce v řídící pozici nejzbytečnější politické instituce ČR bývalý matikář Miloš Vystrčil. On totiž pan nový předeseda má takovou osobnostní obsedanci neustále šéfovat a zvát si někoho na kobereček. Na to konto i rozprávěl na obrazovce České televize v INTERVIEW-24, kterak senátor má možnost iniciovat v této komoře tzv. veřejná slyšení, kde mají povinnost se zúčastnit třeba i předvolaní jiní ústavní činitelé, jako předseda ÚS, premiér apod. Jde pochopitelně o lež, u modropolitika však nikoli neobvyklou.
Panu Vystrčilovi naštěstí jeho cestovní záchvaty do hájemství mnohonásobného již zemřelého vraha Čankajška vytloukli z hlavy spojenými silami prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš. Podobně, jako jeho politicky rovněž impotentní touhu požadovat odvolání velvyslance ČLR Čang Ťien-mina za údajné vměšování do vnitřních záležitostí ČR.
Vysrčilovy úlety samozřejmě rovněž vděčně kvitovala tzv. lidskoprávní komunita, co udává tón „hodnot“ a „našeho způsobu života“ hlavně v pražských kavárnách, jistě tedy byly zaznamenány i čínskou stranou. Ta primitivismus trafikanta Vysrčila nijak nekomentovala. Prostě – jen o nich ví.
ČR – ČLR 0:5
Tohoto skóre docílil za pomocí svých odborníků sám premiér Babiš, jenž na oficiální žádost ČLR o humanitární pomoc při propukající koronavirové pandémii odpověděl vlastně ve stylu: „Sami máme málo a co máme, nedáme…“, načež neurčitě přislíbil jakousi pomoc finanční. Až pod tlakem veřejnosti, kdy se lidé z ČR sami začali skládat a vybírat potřebnou pomoc pro Čínu na popud města Třebíče a přidaly se soukromé firmy s jednotlivými občany, stát si tak trochu „zaparazitoval“. Vybrané přislíbil odeslat vládním letadlem a ještě prý něco přidá. Nakonec snad i dvěma letadly. I toto čínští příjemci vyhodnotili dobře. Pomoc od občanů s vděkem přijali, to druhé letadlo však už dali k dispozici vládě ČR, když už jsme tehdy na tom byli tak špatně…
ČR – ČLR 0:7
Zde se nám tak trochu vrací náš vlastní gól. (Po pravdě – všechny v tomto pomyslném mači jsou naše vlastní.) Navzdory všemu ostouzení způsobu vlády v ČLR a holedbání se vlastní pokrokovostí jsme tak jaksi bez zájmu médií museli v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu kvůli pandémii takříkajíc „přilézt ke křížku“. Máme totiž nedostatek identifikační sér na rozpoznání koronaviru z odebraných stěrů.
Svět „hodnot“ a „našeho způsobu života“ za našimi humny – inu není to tam lehké. Možná „sami mají málo a co mají, nedají?“ Ta séra umí vyrábět i Čína, takže jsme je tedy požádali, no…, víte… A můžeme být klidní v pátek 13.3. pro ně letí vládní speciál. Čína je pošle bez podmínek. Nemusíme se ani omlouvat za to, že nám vládnou pitomové, když jsme si je sami zvolili a je to tedy ta naše úplně nejhlavnější „hodnota“.
Svatopluk Otava, komentátor ANS
