a mnoho dalších podobných zpráv z celého světa
(automatický překlad)
Last Wednesday, ABC News in Australia carried a storyMinulou středu přinesla australská televize ABC News zprávu o stovkách duhově zbarvených papoušků, kteří padali z oblohy podél východního pobřeží této země s centrem v Brisbane, hlavním městě Queenslandu. V roce 2010, přibližně v době, kdy se začaly stavět první věže mobilních sítí 4G, ornitologové popsali první případy záhadné nemoci, která tyto úžasné tvory ochromila a zabila. V létě 2019-2020, kdy byly uvedeny do provozu první věže 5G, se z oblohy sneslo 1 500 duhových loriket. A minulý týden, kdy bylo během několika dní nasbíráno více než 200 mrtvých loriket, se to opět dostalo na titulní stránky novin.
Toto onemocnění, které bylo pojmenováno Syndrom paralýzy loriket, vědce zmátlo. Nejedná se o encefalomyelitidu, která byla popsána v 70. letech 20. století jako neobvyklá nemoc těchto ptáků, která začínala sevřením nohou a přecházela v úplné ochrnutí. Mozek a mícha těchto ptáků byly abnormální, vykazovaly edém, odumírání buněk, degeneraci neuronů a další hrubé abnormality. Ptáci se syndromem paralýzy loriketů jsou však ochablí, nejsou ztuhlí a nemají žádné viditelné abnormality. V posledních 14 letech byli ornitologové zcela bezradní, jak to vysvětlit. Testy na všechny známé pesticidy a fungicidy byly negativní a vědci vyloučili infekční onemocnění. A stejný syndrom se objevuje i u létajících lišek. V článku v australském veterinárním časopise se uvádí:
„Projevy tohoto onemocnění sahají od neschopnosti létat a slabosti zadních končetin a ataxie až po ochablé ochrnutí všech končetin a krku, neschopnost mrkat, ochrnutí jazyka, neschopnost polykat a změnu hlasu. Počet případů se každoročně pohybuje od stovek do tisíců, což z ní činí jednu z nejvýznamnějších nemocí volně žijících zvířat a jeden z nejzávažnějších problémů v oblasti ochrany zvířat v Austrálii.“
Muriel z Velké Británie, která mě na tuto skutečnost upozornila, píše:
„Mne zaráží, že lidé nevidí, co se děje, a nechápou, proč tito krásní ptáci umírají. Dokonce i přečtení příznaků vám napoví!
„Pozoruji zde volně žijící zvířata, ptáky, včely, které přilétají na mou zahradu. Ptáci se pletou a včel mám teď v létě jen hrstku. V místě, kde bydlím, se ztratilo poměrně hodně koček. Od prosince do ledna jich bylo příliš mnoho. Opravdu si myslím, že se kočky pletou a v důsledku toho se ztrácejí.“
Zprávy ze světa (pokračování)
Persephone píše z Kalifornie: „Posledních pět let jsem měla tucet volně chovaných kuřat, která jsem každé léto doplňovala novými kuřaty, která se povinně líhla u některých členů hejna. Každou zimu, až do této, jejich produkce vajec klesala, ale jen asi na polovinu produkce po zbytek roku. Tuto zimu přestaly snášet úplně, a to i nejmladší slepice. Stalo se to začátkem listopadu a od té doby nebyla žádná vejce. Protože vím, že emf záření negativně ovlivňuje rozmnožování u mnoha druhů, zajímalo by mě, zda zvyšující se emf smog nakonec v těchto chladných měsících zcela překonal jejich reprodukční schopnost. Začnou na jaře opět snášet? To nevím.“
Steve píše z Ontaria: „Také jsem zaznamenal úbytek ptáků na mém krmítku. Bydlím východně od Toronta u jezera Ontario. Co můžeme dělat?“
Felicity píše z Austrálie: „Naše zkušenost tady na středním severu jižní Austrálie s obrovskými větrnými turbínami je hrozná. Nezůstali tu žádní netopýři ani orli.“
Tapani píše z Finska: „Podle mého pozorování v tropických zemích výrazně ubylo komárů a dalšího hmyzu. V tropech pracuji od roku 1986. Donedávna jsem s sebou vždy nosil dvě moskytiéry a používal je vždy tam, kde jsem spal, doma i v hotelech. V létě také ve Finsku. Byla to nejdůležitější položka v mé tašce.
„Teď už moskytiéry téměř nepotřebuji. Právě jsem se vrátil z Filipín, kde jsem je nemusel používat vůbec. Na ostrově Mindoro v džungli bylo v noci venku pár komárů, ale ne moc. Totéž platí i v dalších tropických zemích, které jsem nedávno navštívil: Singapur, Nikaragua, Honduras, Kostarika. Naposledy jsem síťky použil loni v létě v odlehlém východním Finsku, protože v domě byly mouchy.
„Hmyz, ptáci a žáby téměř zmizeli. Zelené hnutí nemluví o zřejmém důvodu.“
Ron píše z Austrálie: „Před lety se mi zdál sen, o kterém doufám, že to byl sen předzvěstný. VŠECHNO bylo vypnuté a cítil jsem se jako při celotělovém orgasmu, tak intenzivním, že mě to probudilo, jako pocit uvolnění, věděl jsem přesně, co to bylo, a moje smysly se roztáhly do okolního lesa, jako by tam byl magnet připravený zapojit mě zpátky do přírody, a věděl jsem, že tam pod zemí hnízdí antichinus, had se plouží z kopce asi 50 metrů daleko. Tolik mi chybí ptáci a hmyz a zvuk zdravého lesa, jsem si jistá, že se zase rozletí, jen když se zastavíme. Ještě není pozdě.
Davidina píše z Anglie: „Je mi 84 let. Vždy jsem byla nadšenou milovnicí divoké přírody, zejména motýlů a ptáků. Za posledních 5 nebo 6 let, od té doby, co byl poblíž postaven stožár 5G, jsme si s manželem s velkým znepokojením všimli, že obrovsky ubylo VŠEHO hmyzu, motýlů a ptáků. Ve skutečnosti jsme za posledních 12 měsíců neviděli prakticky ŽÁDNÉHO z těchto tvorů, a to jich bylo minimálně poslední dva nebo tři roky VELMI málo. Jsem velmi, velmi smutný z toho, co se stalo. Svět už není tím místem, ve kterém jsem vyrůstal a které jsem miloval jako malé dítě. Jsem zoufalý!“
Jean-Jacques píše z Francie: „Během těchto posledních let , po ujetí stovek kilometrů autem, je vaše čelní sklo stejně čisté, jako když jste začínali.“
Carlotta píše z Anglie: „Všimla jsem si, že i u nás v Gloucestershire dochází k úpadku mé zahrady, a to od Covidových let 2020 až do současnosti. Tehdy v létě jsme měli skvělé počasí na sázení potravin a s ním bylo na zahradě i hodně hmyzu, loni se však zdálo, že tam není skoro žádný, včel málo a berušky už vůbec ne! Mouchy z kuchyní zmizely a potraviny už nemusíme přikrývat. Mouchy, které se dříve při cestách trefovaly do předního skla, už neexistují! Co můžeme dělat?“
Danielle píše z Namibie: „Vidím méně včel a hmyzu. Je to zvláštní, že? Chceme komunikovat, ale náš svět to zabíjí.“
Peter píše ze Švýcarska: „Tam, kde jsem vyrůstal, na švýcarském venkově, byl hmyz, ptáci, včely, čmeláci, pampelišky na zahradě. . . to byl ráj. Dnes už je z toho velká část pryč. Nahradil ji doslova les antén.“
Alec píše z Francie: „Je to smutné, že? V naší francouzské zemědělské vesnici je to úplně stejný příběh.“
Leroi píše z Francie: „Od devadesátých let minulého století si na lidech něco všímám: rozšiřuje se počet postižených dětí. Do roku 2003 jsem žil v Belgii; v mé ulici, uprostřed vesnice, stála věž a na ní tři patra antén pro mobilní telefony. Jen v mé ulici jsem napočítal 14 postižených dětí. Nyní mají tyto rodiny definitivně velké potíže.“
Charmaine píše ze Skotska: „Žiji na severu Skotska v malé vesnici. Minulé léto (2023) jsem na své květinové zahradě viděla jednoho motýla běláska zelného, velmi málo čmeláků a téměř žádné jiné létající opylovače. Jednu jedinou brhlici Jenny, jeden pár kosů, žádné sýkory modřinky, žádné drozdi, čížci a žádní další drobní ptáci kromě jediného rorýse. V létě jsme mívali velmi špatné období, kdy právě v době příletu vlaštovek a martináčů bylo tolik kousavých mušek, že bylo nepříjemné chodit ven. Nepamatuji si, že by mě loni v létě někdo vůbec kousl, a vlaštovek a kuněk se po řece prohánělo jen málo a klouzaly po hladině. Ani letos jsem neviděl žádné můry a slyšel jsem jen jedno nebo dvě písknutí netopýrů. Ale pakliže není žádný hmyz, tito úžasní tvorové odletí. Co ale máme, je poměrně hlučná skupina vrabců domácích díky popínavé rostlině na boku sousedova domu. Máme také malou skupinku špačků, kteří hnízdí ve starém rybářském skladu postaveném z kamenných kvádrů u přístavu. Rybáři ho již ve skutečnosti nevyužívají, protože se zde lovili sledi, takže i to je již minulostí.
„Náš dům stojí naproti malé, dobře tekoucí řece a blízko oceánu, takže bychom měli mít hodně divoké zvěře a hmyzu. Bohužel nyní nemáme. Vyrostly signalizační věže a ty zatracené větrné turbíny na kopcích a v polích. Postavili také 80 větrných turbín v Severním moři, které vidíme z pevniny, a víme, že z nich plynou problémy s populací měkkýšů a krabů v Severním moři. Tolik mi vadí, co se děje, a dokonce i ve venkovském prostředí tito tolik potřební a milovaní tvorové chybí.“
Judith píše z Anglie: „Pozdravy z jižního pobřeží Velké Británie. Svůj malý dům a zahradu jsem označila za ekologickou přírodní rezervaci a dělám, co mohu, abych podpořila vše živé, takže mám uvnitř různé pavouky, mnoho hibernujících šneků a několik žab a ropuch. Mouchy a můry jsou velmi vzácné, stejně jako motýli a berušky. Mravence jsem v poslední době nekontroloval. Ve velkém ostružinovém plotě stále žije společenství sýkorek modřinek a několik navštěvujících špačků, letos se objevily jedlé ostružiny, ačkoli hruška měla bohatou úrodu, která však pořádně nedozrála. Červi a svilušky se stále vyskytují. Nechal jsem všechny bodláky, aby se rozrostly do velkých rozměrů, a byl jsem požehnán, že jsem viděl nějaké včely – také jsem zjistil, že slimáci bodláky milují! Lišky tudy chodí docela často, v noci, ale ježka jsem už dlouho neviděl.“
Michael píše z Kalifornie: „Žiji v Santa Cruz už více než 40 let a zaznamenal jsem stejný úbytek volně žijících živočichů a hmyzu.“
Margaretha píše z Austrálie: „Mám vřed na palci u nohy a často ho nemám zakrytý, takže se k němu dostává vzduch, ale musím si dávat pozor, kdyby na něj přiletěla moucha a sedla si na něj. Už se mi to jednou stalo a bylo to hrozné.
„Ale teď už je těch much strašně málo. Když přijde návštěva a otevřou se dveře, vždycky jsme museli mouchy odhánět. Teď se zdá, že tu žádná není. V Austrálii je léto a to je čas pro spoustu much.“
Pamela píše z Anglie: „Žiji na Dartmooru a nacházím mnohem méně ptáků a hmyzu, než když jsem sem přijela v roce 1990.“
Kristel píše ze Švýcarska: „Děkuji vám za informování a zaznamenávání všeho, co se pozoruje v konkrétním světě na rozdíl od toho virtuálního, kde dnes mnozí tráví celé dny. V západní části Švýcarska, kde jsem vždy žila, jsem zaznamenala totéž, co všechny zprávy ostatních lidí ve vašem posledním zpravodaji.
„Jako dítě jsem bydlel u jezera a žabí zpěv byl tak hlasitý! Tady přestaly někdy v letech 1999-2000. Na tomto přelomu století jsem začal zahradničit. Ve své městské části jsem si pak kolem let 2001-2002 začala všímat čmeláků a včel, kteří měli podivné chování – létali dokola, nebyli schopni letu, umírali ti, kteří před smrtí vypadali úplně ztraceně a zmrzačeně. Volně žijící včelstva opustila mou zahradu. Motýli už také ne, kromě těch bílých. Také jsem si na své zahradě všiml stále více nemocí.
„V letech 2010-2015 jsem díky novým chytrým telefonům a zavádění sítě 4G dostal plnohodnotnou EHS. Utekl jsem tedy na venkov do oblasti s menším pokrytím mobilními telefony. Byl jsem tak šťastný, když jsem si na své zahradě opět všiml čmeláků, včel, motýlů a divokého hmyzu. Bylo tam také hodně ptáků. Zejména v zimním období.
„Ale kolem jara 2019 se v okolních lesích objevila obrovská masa odumírajících stromů. Bydlím na úpatí pohoří Jura. Jsou to převážně jedle a buky. V médiích se píše, že je to kvůli suchu a vyšším teplotám. Ale množství mrtvých stromů bylo mnohem masivnější přesně v té oblasti Jury, kam vysílal vojenský radar. Kolem roku 2020 armáda zakoupila nový americký radar, mnohem výkonnější, který nyní pokrývá větší území, nejen horní frontu hor, ale i části pobřeží Neuchâtelského jezera.
„V letech po roce 2020 jsem si všiml odumírajících stromů všude a stále dál mimo radarový paprsek. Odumírající stromy se rychle kácejí. Když jdete na procházku do lesů, vypadá to spíš jako podrostní lesy než skutečný les se vzrostlými stromy. A letos v zimě mě šokoval pohled na Juru. Tam, kde bývala v zimě celá zelená, je teď celá hnědá. Nezůstaly tam skoro žádné jedle ani jehličnany. Také jsem narazil na velké hromady stovek a stovek pokácených kmenů jehličnanů. Pokud mohu soudit podle velikosti, byly to stoleté nebo ještě starší jedle. Je mi moc smutno, že jsem svědkem vymírání těchto kouzelných bytostí. Protože vím, kolik toho mohou lidstvu přinést. Jak se člověk v blízkosti těchto majestátních bytostí cítí klidně, vyrovnaně a zhluboka dýchá. Lidé nyní opravdu potřebují jejich energii, jen aby se v této šílené době udrželi na zemi.
„Poslední dvě zimy jsem si všiml, že ptáků ubývá, zatímco dříve jich bylo na krmítku tolik. A také už žádné veverky. Nebylo vidět ani více zajíců. Kosů je méně a jsou menší. Třikrát jsem viděl na své zahradě a v okolí ležet na zemi mrtvého samce pěnkavy bez známek zranění. Poprvé v životě jsem viděl havrana s bílým peřím na ocase. Letos v létě ubylo netopýrů, a tak přibylo komárů. V mém sousedství odumírají živé ploty thují. Také na své zahradě pozoruji stále více nemocí. Mé zdraví se také zhoršuje a zdraví mých přátel také. Všichni vypadají vyčerpaně a jsou opravdu často nachlazení, a to i v létě, a hůře se jich zbavují. Zdá se mi, že všeobecná imunita všech živých bytostí v mém okolí poklesla. Už se nedívám na hvězdy, protože vidím všechna ta nová satelitní světla, která ničí veškerou krásu a kouzlo našich nocí.
„Živý svět umírá a nikdo nechce znát pravou příčinu. Všichni se dívají na obrazovky a mluví o emisích oxidu uhličitého a požadují více elektrické energie, více inovací, více elektrických technologií. Tady ve Švýcarsku plánují v příštích letech zvýšit výrobu elektřiny o 30 %!
„Dnes se na titulní stránky novin dostala zpráva. Titulek zní: „Proč ve Švýcarsku vymírá biodiverzita rychleji než jinde? „. V tomto článku se částečně poukazuje na hustotu naší populace. O elektronickém záření však nepadlo ani slovo. Správně, žije tu tolik lidí. V roce 2022 220,4 obyvatel na kilometr čtvereční včetně hor a jezer. A většina z nich s jedním nebo více chytrými telefony. Švýcaři o sobě rádi říkají, že jsou “ vyspělými uživateli inovativních technologií“. Když se podíváte na švýcarskou mapu, všude jsou antény a elektrické vedení. V tomto článku švýcarské vlády se uvádí, že “ ve Švýcarsku jsou mobilní komunikační služby téměř plně pokryty „. Ale přesto se stále staví nové stožáry s tím, že jich potřebujeme stále více kvůli stále rostoucímu toku dat.“
Alison píše z Floridy: Na Floridě máme v teplých měsících „no see um’s“. Poslední dvě léta jsem je neviděla ani necítila.“
Susie píše z Georgie: „Mrazivé ticho a nedostatek hluku zvířat je strašný. Když jsem se před třiceti lety za soumraku vydávala na večerní procházku ulicemi univerzitního města v St. Loius ve státě Missouri, všude byly obrovské, nádherné roje světlušek – na každém kousku trávy, všude, kde byla zelená, byla svítící mlha světlušek.
„Letos jsem si migrace jeřábů písečných nevšiml. Nad hlavou mi v září na Akademii svaté Marie létaly miliony špačků. Obvykle se hejna špačků, která jsme každoročně vídali, pohybovala kolem 300-500 ptáků – nic tak velkého se dosud nestalo.“
George píše z Austrálie: „Tam, kde žiji na Zlatém pobřeží, zmizeli ptáci (od rorýsů po orly), motýli, žáby, ropuchy rákosní, včely, cikády, mšice, hmyz a můry, pavouci, létající lišky a vůně původních voňavých kvetoucích domácích stromů.“
Susan píše z Cape Cod v Massachusetts: „Ptáků ubývá. V květnu 2023 začala obvykle velká sezóna klíšťat. Klíšťata byla týden všude, další týden zmizela. Letos na podzim začal další cyklus a během týdne už žádná nebyla. Včel rozhodně ubylo.“
Hannah píše z Jižní Karolíny: „Přestěhovala jsem se do Jižní Karolíny před třemi lety před pandemií. Všimli jsme si, jak je to tu skvělé, protože je tu ve srovnání se severovýchodem tolik divoké přírody. O tři roky později a všechno je pryč. Nikdo nic neříká… nikoho to nezajímá…“
Diana píše z řeckého ostrova Samos: „Hmyzu a ptáků na celém světě rychle ubývá. Nemá cenu snažit se hodit všechnu vinu na pesticidy nebo jiné chemické jedy, protože na světě je stále dost míst, kde pesticidy a další podobné jedy v životním prostředí nejsou, například tam, kde žiji já. Kdyby byly problémem pesticidy, nebyli bychom svědky obrovského poklesu populací hmyzu a ptáků u nás, a zejména ne v oblasti, kde žiji.“
Diana zdokumentovala nejen vymizení většiny hmyzu, ale i vážné deformace u toho, který zůstal: motýli s deformovanými křídly, štíři s krátkým ocasem, motýli, kteří jsou o polovinu menší než obvykle, populace vážek, v nichž samičky převyšují samce v poměru 100:1 namísto normálního poměru 1:1.
Pokračuje: „Ztratili jsme téměř všechny druhy brouků, krajníků a dalších much, většinu můr (a všechny větší můry s výjimkou několika kolibříků), mnoho motýlů, prakticky všechny vosy a sršně a mnoho druhů divokých včel včetně divoké včely medonosné. Téměř chybí kudlanky nábožné, kočkodani a je velmi málo lučních koníků a cvrčků. Je zde několik slimáků, ale žádní plži. Je zde velmi málo svilušek, ucháčů, mnohonožek, stonožek nebo stříbřitých ryb a velmi málo pavouků, kteří spřádají pavučiny. Žádný druh hmyzu nezůstal nezasažen; všechny druhy buď poklesly, nebo zcela vymizely, včetně půdního hmyzu, jako jsou žížaly (letos jsme viděli pouze dvě), housenky (žádná) a dokonce i mravenci. Když se po prvním dešti vylíhly královny, bylo těchto létajících mravenců ve srovnání s jinými roky velmi málo – několik desítek oproti stovkám. Mnoho rostlin není řádně opyleno…
„S tím, jak mizí hmyz, mizí i další živočichové, kteří jsou na něm závislí. Tady na Samosu jsem zaznamenal obrovský úbytek ještěrů všeho druhu, včetně gekonů a chameleonů, kteří se živí hmyzem. Velmi ubylo také netopýrů. Ježci, kteří se živí hlemýždi, lokálně vyhynuli. S úbytkem hmyzu je obtížnější vypěstovat potravu, kterou potřebujeme my lidé. Až hmyz zmizí, budeme hladovět i my.
Diana jednoznačně prohlašuje: „Existují biologicky bezpečné úrovně výkonu, které by ochránily život na této planetě? … odpověď zní ne. Myslím, že si musíme vybrat: bezdrátové technologie, nebo příroda. A protože bez přírody nemůžeme žít – bezdrátové technologie nás nemohou uživit – musíme si vybrat přírodu, pokud chceme přežít.“
Jeff mi volal z Alberty. „Pozorujeme účinky na ptáky a na předních sklech nemáme žádné brouky. Myslím, že se pomalu vaříme,“ řekl mi.
Andrew mi 26. ledna poslal e-mail z Anglie. „Dnes ráno byla na BBC Breakfast malá scénka,“ napsal. Z pořadu citoval: „Na zahrady ve Velké Británii chodí méně volně žijících ptáků, přičemž největší úbytek zaznamenávají pěnkavy zelené, špačci a vrabci.“
Tam, kde se používá málo mobilních telefonů, je příroda stále hojná. Ptáci utíkají z jiných oblastí a hledají zde útočiště. Hmyzu se tam stále daří, a to i tam, kde je hodně zemědělství, a tedy i pesticidů:
Suzan píše z Anglie: „Žiji ve východní Anglii. Je zde poměrně málo obyvatel a mobilní telefony mají tendenci ztrácet signál. Nejbližší město s 11 000 obyvateli je vzdálené 2 míle. Nejbližší město s 5G je vzdáleno 10 mil a pobřeží Severního moře je vzdáleno 10 mil. Nachází se zde mnoho lesů a značné množství zemědělské půdy.
„Zaznamenal jsem nárůst počtu ptáků, které jsem nikdy předtím neviděl, miliony kusů hmyzu (mravenci, mouchy, vosy, včely, berušky, motýli, sršni atd.). Tráva, bodláky a stromy rostou v hojném počtu. Dokonce i můj Jack Russell teriér má ve svých téměř 17 letech stále pružný krok.
„Rozhodl jsem se zde žít poté, co mi byla v roce 2011 diagnostikována rakovina a já odmítl veškerou konvenční léčbu. Jsem přesvědčen, že technologie by se měly pořádně ztlumit, ale lidé jsou na mobilní zařízení napojeni téměř nitrožilně a diví se, že jsou nemocní.“
Jack píše z Ontaria: „Máme chatu poblíž provinčního parku Bon Echo. Jsme v relativně odlehlé oblasti u krásného malého jezera. Cítíme se šťastní a díky tomu, že v okolí je jen velmi málo mobilních telefonů, doufáme, že se nám i nadále podaří vytvořit z naší oblasti zdravé místo pro divokou zvěř. Zaznamenali jsme úbytek některého hmyzu, ale máme spoustu drobných ptáků, kteří mají na stromech kolem nás švédský stůl. Do této chvíle máme pocit, že se nám daří dobře, ale všimli jsme si, že v našem okolí nejsou žádné včely medonosné a jen jeden nebo dva monarchové. Zasadili jsme mléčivce, ale do této chvíle žádné larvy ani monarchové.
„Máme však vodní hady, užovky a žáby, a dokonce i rodinu bobrů dole na konci jezera. Zdá se, že žab trochu ubývá, ale s vodními hady jich musí být dostatek, aby se uživily. V jezeře žije mnoho ryb včetně okounů, mníků a štik.
„Na druhé straně jezera se usídlil pár volavek modrých a také rodinka bahňáků, která vyřadila rodinu hus… Bahňáci se o své nárokované území nedělí dobře. Rodina sov pěnkavovitých v noci „houká“, zejména mláďata, a datel pilořitý dělá krátkou práci s mrtvým dřevem. Milují černé mravence tesaříky.
„Spousta komárů, černých mušek, jelenů a koníků, kteří nám říkají, že jsou na květen-červenec ještě ve vedení, alespoň dokud s nimi vážky neskončí.
„Jen pozitivní postřeh, ale dělám si starosti do budoucna.“
Výše uvedená pozorování mohu potvrdit. Koncem srpna 2023 jsem se vydal na výlet do Jižní Dakoty. V Nebrasce a Kansasu jsem sice všude, kam jsme jeli, viděl v dálce mobilní věže, ale bylo tam více farem než lidí a mobilních telefonů se používalo málo. Překvapilo mě nejen to, jak lépe jsem se tam cítil, ale i kolik ptáků jsem viděl při jízdě po silnicích přes nekonečná pole kukuřice a sóji. Také jsem žasl nad tím, kolik hmyzu jsme museli očistit z předního skla.
|
|
||||
|
Minulý týden 1.2.2024 nám v noci během půlhodiny zemřela andulka a korela.
Bylo to velmi rychlé, ještě večer jim nic nebylo.
Nemá někdo podobnou zkušenost?