Stále více škol v různých zemích opouští nejen psaní, ale také potřebu psát rukou obecně. V Německu, Finsku a USA se na 1. stupni děti učí psát písmena jen ve volitelných předmětech nebo se neučí vůbec.
Americké federální standardy pro všeobecné vzdělávání z roku 2010 doporučují vyučovat psaní pouze ve školce a první třídě, kam se děti posílají ve věku pěti let. Polovina států to udělala. To znamená, že od šesti let už mnohé americké děti nepíší rukama, ale učí se abecedu na počítači s tablety.
Na podzim 2016 šli do školy první děti ve Finsku, které nebyly nuceny psát rukou. Ve Švédsku také začaly opouštět psaní a poskytovaly dětem zařízení, která přeměňují tištěný text na psaný text. Švédští vědci se domnívají, že dětská motorika není uzpůsobena pro psaní, proto je pro prvňáky lepší mačkat klávesy: dítě píše text na počítači a vidí, jak vypadá v kurzívě.
Ve Velké Británii písanky neopustily, ale prvňáčky hned učí psát rukou i klávesnicí. Jakmile se dítě jakž takž naučí psát, udělá si z nich test a téměř vždy přejde na psaní hůlkovým písmem – píše s nimi celá Velká Británie. Někteří Britové možná ani nerozumí textu napsanému rukou emigranta, který se ve škole učil anglické psaní rukou.
Psaní rukou se mění na vzácné umění
Školy tráví málo času zvládnutím psaní – pouhých šest měsíců. Pak dítě studuje pravopis, interpunkci, gramatiku… Jaké soutěživé dovednosti a znalosti dokáží děti získat za dvě čtvrtletí?
Řekněme, že švédští vědci mají pravdu a za 50 – 70 let lidstvo přestane používat psaní ke komunikaci úplně. A ti, kteří dnes umí napsat adresu na papír, budou za 50 let považováni za kaligrafické umělce ovládající naprosto zbytečné, ale fascinující umění psaní.
Jaké následky čekají školáky a nás všechny, bude-li psaní rukou odmítnuto?
- Začneme hůře číst. Utrpí tím i motorika a koordinace. Rukopis zahrnuje oblasti mozku zodpovědné za interpretaci smyslových vjemů a produkci řeči. A pro ty, kteří nepíší rukama, se tyto oblasti zapínají mnohem méně často. V hlavě máme takzvané Brocovo centrum – oblast zodpovědnou za skládání písmen do slov a jejich rozpoznávání. Tedy schopnost číst a psát. Při ručním psaní toto centrum aktivuje svoji činnost. Z toho vědci z norské univerzity ve Stavangeru usoudili, že lidé, kteří rychle píší, lépe čtou. A naopak: lidé, kteří čtou pomalu a mají problémy s porozuměním textu a píší špatně.
Ti, kdo studovali v tradiční škole a žili v tradiční společnosti, kde měl každý člověk v tašce pero s poznámkovým blokem, vědí, že existují lidé, kteří píší rychle a mají plynulý a lehký rukopis. A jsou i tací, kteří píší pomalu, vypisují každé písmeno, často se zastaví a podtrhnou to, co je napsáno. To znamená, že u některých lidí jsou řečové centrum a Brocovo centrum dobře vyvinuté, zatímco u jiných jsou vyvinuty slabě.
Vědci z Norského institutu vědy a technologie zkoumali, jak psaní rukou a psaní na stroji ovlivňuje mozek dětí. Jejich studie ukázala, že když dítě píše rukou, způsobuje to mnohem větší aktivitu v senzomotorických částech mozku a má to lepší vliv na jejich paměť v porovnání s prací na klávesnici. Na sledování a zaznamenávání aktivity mozkových vln subjektů během experimentu vědci použili elektroencefalogram. Studie se zúčastnilo 12 dětí a 12 starších mladých lidí. Dostali možnost napsat text rukou a napsat jej na klávesnici. Všichni účastníci to navíc dělali ve speciálních „kuklách“ s více než 250 elektrodami. Každá osoba byla takto vyšetřována 45 minut.
- Děti, které málo píší, mají slabě vyvinutý zrakoměr – oční míra. A naopak: kdo má problémy s oční mírou, špatně píše. V Číně a Japonsku se například snažili najmout lukostřelce mezi kaligrafisty.
- Lidé budou horší v rozpoznávání psaného textu. Kdo sám nepíše rukou, nerozumí tomu, co je psáno. Samozřejmě, ve světě, kde nikdo nepoužívá pero, neschopnost přečíst dopis psaný rukou, není ojedinělá. Ale je děsivé, že se této duševní činnosti vzdáváme. Procesy čtení psaných a tištěných textů byly důkladně prostudovány. Lidé s knihami a poznámkovými bloky byli umístěni do přístrojů na magnetickou rezonanci a během čtení jim bylo provedeno ultrazvukové vyšetření, dopplerovské vyšetření mozkových cév a elektroencefalogram. Při čtení psaného textu využíváme mnohem více oblastí mozku než při vnímání tištěného textu.
- Méně se naučí o pravopisu, interpunkci a gramatice, protože všechny prohlížeče mají funkci automatické opravy . Proto člověk, který neumí psát rukou, s největší pravděpodobností nebude umět psát správně. Mnozí se rozhodnou, že gramotnost je ve 21. století zbytečná. Ale argumentovat potřebou vyučovat konjugace je stejně zvláštní jako argumentovat výhodami komplexního vzdělání: proč jsme vyučovali literaturu a astronomii na univerzitách? Ano, protože samotný proces učení mění lidi a ovlivňuje rozvoj inteligence. Jediné, co může člověka udělat ještě trochu chytřejším, je učení.
- Bez psaní budeme méně schopni formulovat své myšlenky. Vždyť při psaní projevu si člověk v duchu poskládá větu ještě předtím, než se dotkne pero papíru. Ve skutečnosti psaní rukou vyžaduje nejvyšší formu abstraktního myšlení. Pro psaní textu na počítači to není nutné, protože frázi, velikost písmen, spojku lze kdykoli změnit. Je to velmi jednoduché: ti, kteří často píší rukou a dělají si poznámky na přednáškách, často aktivují abstraktní myšlení. A také je třeba jej udržovat v dobré kondici.
- Budou mít špatnou představivost. Lidé, kteří píší rukou, mají lepší mentální obraz o tom, o čem mluví. Pokud jde o přednášku o básnících Stříbrného věku, studenti píšící na papíře si představí členy „Jack of Diamonds“ a postavy v Jeseninových básních podrobněji než ti, kteří píší na počítači. Toto bylo objeveno tím, že lidé nahrávali přednášky do tomografu.
- Děti se v zásadě budou hůře učit a pamatovat si. Existuje mnoho studií, které ukazují, že materiál napsaný rukou a ne na počítači, se lépe zapamatuje, protože lidé formulují hlavní myšlenky při psaní. Potvrdily to experimenty amerických psychologů Pam Müllerové a Daniela Oppenheimera . Vědci zjistili, že studenti, kteří si píší poznámky na počítači, to dělají podrobněji, ale ti, kteří píší ručně, si látku lépe zapamatují. Při psaní rukou lidé rychle parafrázují výrok v mysli a formulují myšlenku tak, aby se dala snáze zapsat a zapamatovat si.
Abychom to pochopili, není třeba číst časopis Psychological Science: pro ty, kteří mají více než 25 let, si stačí vzpomenout na sebe a své poznámky z přednášek: my, aniž bychom ztratili pozornost na jediné slovo učitele, jsme strukturovali přijaté informace, čerpaly tabulky v sešitech, seskupovaly údaje a jednoduše stručně zapisovaly. Na počítači či tabletu můžete dělat téměř všechno stejně, ale člověk už nepotřebuje jasně promyslet myšlenku a strukturu textu, protože může kdykoli něco doplnit. Abychom se látku naučili, stačilo si přednášku dobře zapsat – není třeba ji číst znovu. Současní studenti a školáci si při přípravě na zkoušky musí několikrát přečíst poznámky.
Obecně se uznává, že lidstvo ve svém pokroku vždy kráčí cestou zlepšování. A že každá nová dovednost získaná nebo stará ztracená v konečném důsledku vede k dobrým věcem. Ale s odmítnutím psát rukou toto pravidlo nemusí fungovat. Protože hodiny ušetřené na psaní v prvních ročnících pravděpodobně nebudou stačit k získání seriózních dovedností nebo důležitých znalostí. Ale k tomu, abychom ztratili praxi užitečnou pro všeobecný rozvoj, jako je psaní rukou, budou stačit.
ZDROJ:
https://cz24.news/zrucnosti-ktore-stratime-ked-prestaneme-pisat-rukou/
