Doma rodiče, ve škole učitelé a v obci zastupitelé nás kdysi mladé kluky nabádali, abychom nezapomínali na všechny revoluční, demokratické a humanistické tradice, které prostupují jako červená nit našim dějinným vývojem. Poukazovali, že při naplňování pokrokových tradic a při realizaci snů i snah generací byli vždy v čele hledači nových, šťastnějších zítřků – osobnosti našeho národa. Byla to paleta vědců a myslitelů, básníků, spisovatelů, umělců, politiků, novinářů i prostých lidí, hrdinů práce.
Vedli nás k oslavě svátku matek, posléze jsme dne 8. března slavili i Mezinárodní den žen.
Je březen, budeme vítat jaro. Sníh se mění v blátivou kaši a ptáci nám začínají zpívat a Nejkrásnější píseň zpíváme i my: Blahopřejeme našim maminkám, ženám, dívkám. Předáváme jim kytičky věrnosti. Děkujeme za lásku, za starostlivost, za všechny jejich prožitky bolestí, starostí, trpělivosti, shovívavosti, radost, za úsilí, jimž obohacují každého z nás, naši českou vlast. Kytička to je to nejmenší, čím jim projevíme úctu a lásku. Nezapomínejme!
Každoročně nám rodiče a škola i obec připomínali úlohu velké osobnosti, presidenta T. G. Masaryka. Oceňovali jeho zásluhy o vznik naší Československé republiky a při budování našeho státu. Narodil se 7. března 1850.
Posléze nám připomínali i ministra zahraničí, syna prezidenta Jana Masaryka. Zemřel tragicky 10. března 1948. Velkou osobností byl Jan Masaryk. Lidé ho měli rádi.
Zalistoval jsem v časopisu Svět v obrazech a v časopise Květen z března roku 1948. Vyhledal některé fotografie, abych je sobě i přátelům poskytl s vědomím, že bychom neměli zapomínat na žádnou osobnost naší historie. A to z dávné minulosti, z národního obrození, z odboje a z budování naší vlasti po 2. světové válce. Není toho mnoho, ale i fotografie nám umožní zavzpomínat na naši bohatou historii, na odkazy osobností.
Jan Masaryk v rozhovoru s ministrem osvěty Václavem Kopeckým, významným členem gottwaldovského vedení KSČ
Věřím, že toto krátké připomenutí mě i vás vrátí na chvíli zpět a zavzpomínáme. Zavzpomínají pamětníci, zavzpomínáme my, co jsme zažili už jen Jana Masaryka, zavzpomínají i naši mladí, kteří onu dobu neprožili a moc o ní neví. Připomeneme si, teď v březnu, i naše maminky, ženy, dívky. Poděkujme jim a oceňme jejich velikou práci pro každého z nás.
Naše vlast vyžaduje, abychom nezapomínali na její historii, abychom nezapomínali na osobnosti, které se o ni zasloužili, kteří přispěli k jejímu budování ve všech historických údobích, kteří každodenně vytvářeli a vytváří veliké hodnoty pro naši spokojenost. Važme si našich žen!
Velkou tragédii tohoto měsíce a její neblahé důsledky pro český národ – 15. březen 1939 – si jistě připomeneme každý zvlášť. Z mapy Evropy zmizela tehdy Československá republika!
Vyvoďme směr své orientace, přijměme odpovědnost za rozvoj naší vlasti, k jejímuž vzniku a budování dali svá srdce zmíněné osobnosti i naše ženy.
Buďme hrdi na svoji krásnou vlast a podporujme její rozkvět, suverenitu. Nezrazujme ji.
Hlavu vzhůru!!!
Autor příspěvku: Rudolf Hegenbart
