Bitva o Tábor, 30. června 1420

Co předcházelo bitvě o Tábor?

Po smrti krále Václava IV. (16. 8. 1419) se jeho bratr Zikmund Lucemburský stal jediným dědicem českého království. Kališnická šlechta vyžadovala na Zikmundovi, aby přijal jejich volební požadavky, a to zabavení církevního majetku a přijímání pod obojí způsobou. Zikmund odmítl. Naopak naléhal na papeže, aby proti odbojným Čechám vypravil křížovou výpravu. Papež Martin V. dne 1. března 1420 této žádosti vyhověl a vyhlásil křížovou výpravu proti všem husitským kacířům v Českých zemích. (Jednalo se tedy již o několikátou křížovou výpravu vedenou proti Slovanům, dříve byli takto vyhlazeni polabští Slované. A křížová výprava byla proti nim vedena i přesto, že již dříve přijali křesťanství.) V čele křižácké výpravy proti Čechám stál Zikmund Lucemburský. Zikmund se vydal s křižáky ku Praze, aby ji dobyl. V dopise z 31. května přikázal Oldřichovi z Rožmberka (který se původně také hlásil ke kalichu), aby vytáhl proti Táboru (Hradiště na hoře Tábor) a Tábor zbořil a nemůže-li, aby mu přitáhl na pomoc ku Praze. Oldřich z Rožmberka s pomocí rakouského vévody Albrechta zformoval vojsko proti Táboru. Pak odjel na hrad Žebrák, kde se s několika dalšími českými šlechtici zřekl kalicha.

Dne 23. června 1420 se Oldřich z Rožmberka přidal k obléhání Tábora. Obléhatelé byli v obrovské přesile – 4000 rakouských jezdců (žoldnéřů), 500 křižáků a 300 rožmberských vojáků. Hradiště na hoře Tábor bylo velice oslabeno, protože většina bojeschopných obyvatel vytáhla s Janem Žižkou na pomoc Praze. Táboři, kteří se podíleli na přípravách obrany Prahy, se o ohrožení své obce dozvěděli 25. června. Žižka vyslal na pomoc Táboru 350 jezdců pod vedením hejtmana Mikuláše z Husi a ten vyrazil ještě téže noci. K Táboru jel oklikou, aby obléhatele překvapil. K obleženému městu se dostal až nad ránem 30. června. Zde se spojil s posádkou Tábora a společně zaútočili na spícího nepřítele. Obléhatelé byli tímto výpadem překvapeni a zaskočeni, nekoordinovaně a za velkých ztrát vyklízeli obležení.

Husitská kronika Vavřince z Březové, který byl přímým účastníkem husitských válek, o tom praví toto:

„…A když se dne 30. června, totiž v neděli po svatém Petru, přibližoval za rozednění k hoře Hradišti se zcela skrovňoučkých lidem a uvědomil o tom bratří na hoře, hned seběhli táborští bratří se silným křikem s hory a s řečeným Mikulášem z Husi prudce udeřili na své nepřátele. A ti, protože jim Pán Bůh nahnal strachu, zděšeni po malém odporu se dali na útěk a prchli, zanechavše mnoho statků, přesto, že jich bylo přes dvacet na jednoho tábora….“

Poučení: „Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte.“ Jan Žižka

 

Ing. Andrea Ondrejová, Krajský klub ANS jižní Čechy

 

 

 


 

Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *