Pendleři

Pokrytecké jednání české vlády a Ústředního krizového štábu aneb Přeshraniční pendlování versus skutečný boj proti šíření koronaviru na území ČR


Tato analýza Agentury Exanpro  – která pro ANS vytvořila Bezpečnostní koncepci České republiky (Odkaz ZDE) – de facto navazuje na otevřený dopis ANS ze dne 18.3.2020, adresovaný premiérovi ČR, který se kromě jiného týkal právě i tzv. pendlerů. (Odkaz ZDE)


Od 12. března 2020 platí pro celé území České republiky nouzový stav. V rámci vyhlášení nouzového stavu bylo vydáno několik opatření. Účinnost a ekonomická přijatelnost těchto opatření může být diskutabilní. Důležitou věcí však je, že když už je nějaké opatření přijato, tak nesmí obsahovat takovou výjimku, jež činí toto opatření neefektivním. Opatření a výjimky si nesmějí vzájemně odporovat neboli nesmějí být ve vzájemném kontroverzním vztahu.

Z přijatých opatření spojených s výjimkami patří k těm nejkontroverznějším opatření v oblasti cest do a ze zahraničí a opatření na státních hranicích (viz web Úřadu vlády k vyhlášení nouzového stavu). Obsah těchto dvou opatření je možné stručně popsat takto: opatření se týkají zamezení a nezamezení pohybu českých občanů do zahraničí a dále zamezení a nezamezení pohybu cizinců do České republiky. Ano, čtete dobře, neboť hranice jsou i nejsou uzavřené, a to jak pro cizince, tak pro české občany (objasnění dále v textu).

Kontroverzní body těchto dvou opatření jsme negativně hodnotili již v den, kdy byly uvedeny v platnost (14. března), a to v následujících zpravodajských výstupech:

 

Kontroverzní výjimky se týkají takzvaných pendlerů. Čeští pendleři mohou i v době platnosti nouzového stavu pendlovat za prací do Rakouska a Německa (opakovaně cestovat tam a zpět). A obráceně pendleři z Rakouska a Německa mohou za prací pendlovat do ČR. Přitom vláda se zavedením nouzového stavu vyhlásila Rakousko i Německo za rizikové země ohledně šíření koronaviru. V produktu 11128 jsme už vysvětlovali kolikrát je v Německu a Rakousku vyšší pravděpodobnost infikování virem SARS-CoV-2 oproti ČR.

V současných dnech potvrzují kontroverzní body a neúčinnost opatření i představitelé jednotlivých krajů (především Jihomoravského, Jihočeského a Karlovarského) a volají po zrušení těchto výjimek. Pro ilustraci můžeme uvést, že před několika dny byl počet nakažených osob v Jihočeském kraji na čísle 19, přičemž z toho bylo devět pendlerů. Je nutné samozřejmě počítat s tím, že každý nakažený pendler mohl infikovat několik dalších osob (u některých se nákaza může projevit více, u některých méně bez následného vyšetření a potvrzení). Další problém, na který představitelé krajů upozorňují, je ten, že pendleři mohou pochopitelně nakazit své rodinné příslušníky, přičemž celá řada takových rodinných příslušníků pracuje v českém zdravotnictví.  

Počet českých pendlerů, kteří za prací cestují do Rakouska a Německa, je odhadován na 50 000 osob – podle novějších odhadů je to až 60 000 osob. I kdyby do zahraničí v současných dnech jezdila jen část českých pendlerů, je to stále významné riziko, jež podstatnou měrou snižuje účinnost přijatého opatření proti šíření koronaviru na území ČR. Nadto nesmíme zapomínat na komunitu zahraničních pendlerů, kteří dojíždějí do ČR a kteří tím pádem toto riziko zdvojnásobují.

Vláda a Ústřední krizový štáb (ÚKŠ) by měly v této záležitosti zodpovědět následující otázky:

  • Kolik českých pendlerů jezdí v době nouzového stavu pracovat do zahraničí? (Počet lze lehce zjistit z evidovaných kontrol na hranicích prováděných Policií ČR – pokud nejsou kontroly evidovány, pak je to chyba a nedůsledná činnost za stavu nouze.)
  • Kolik zahraničních pendlerů jezdí v době nouzového stavu pracovat do ČR? (Počet lze lehce zjistit z evidovaných kontrol na hranicích prováděných Policií ČR.)
  • Kolik českých pendlerů se infikovalo koronavirem? (Jedná se o pendlery, kteří jezdili do zahraničí v době nouzového stavu.)
  • Kolik zahraničních pendlerů muselo v ČR vyhledat lékařské vyšetření a s jakým výsledkem?

 

Představitelé vlády ani předseda ÚKŠ vůbec neuvažovali, že by výjimku pro české a zahraniční pendlery nějak omezovali, natož aby ji zrušili. Namísto toho vymysleli a od 21. března zavedli to, že čeští přeshraniční pracovníci budou kromě potvrzení o zaměstnání v zahraničí předkládat také knížku přeshraničního pracovníka (KPP), aby mohli při přechodu hranice dostávat od Policie ČR razítka (tím má být sledována pravidelnost a četnost dojíždění do zahraničí, což má údajně odhalit ty, kteří tam nedojíždějí za prací – to samozřejmě není dostatečný argument, jelikož někteří tam jezdí na celý pracovní týden, nebo dokonce na 14 dní). Tímto podivným přídavkem ale vláda a ÚKŠ pouze reagovaly na zneužívání výjimky jinými osobami, které do zahraničí jezdí nakupovat nebo navštěvovat příbuzné (potvrzení o zaměstnání v zahraničí si může vytvořit kdokoli – to při zkušenostech s českou mentalitou a improvizací bylo možné silně předpokládat; policisté nejsou navíc schopni jednoduchým způsobem prověřit pravost uvedených údajů a při množství pendlerů by to zároveň byla značná zátěž).

Přidáním povinnosti předkládat KPP neřešili členové vládního kabinetu ani členové ÚKŠ omezení v šíření koronaviru, ale pouze to, aby zachovali pohyb českých pendlerů přes hranice. Předseda ÚKŠ Roman Prymula tvrdil, že bude tento problém řešit, jenže tato úprava není řešením, které bychom mohli spojovat s bojem proti šíření koronaviru, a už vůbec ne řešením, které bychom mohli očekávat od epidemiologa Prymuly. Náměstek ministra zdravotnictví a současný předseda ÚKŠ na jedné straně už několik dní tvrdí, jak je nutné, abychom se „opouzdřili“ čili izolovali od ostatních rizikových zemí a uzavřeli hranice, ale na druhou stranu na četný přeshraniční pohyb pendlerů vůbec nic nenamítá. Proč tedy vládní úředníci nepřiznají, že boj proti šíření koronaviru je v tomto případě upozaděn? A proč nechtějí přiznat konkrétní důvod?

Pokud zvýrazníme to podstatné z kontroverzního bodu, jenž se vztahuje k cizincům, tak je zde velmi zvláštní a univerzální formulace:

„Od 16. března 2020 0.00 hodin platí zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince (…) s výjimkou cizinců, jejichž vstup je v zájmu České republiky.“

Takže vstup cizinců (pendlerů) z Rakouska a Německa je v zájmu České republiky? A co šíření koronaviru z rizikových zemí? To už náhle v zájmu republiky není? Nemůžeme mít dva zájmy, které mají kontroverzní smysl. Je tím zájmem snad pracovní síla z ciziny, kterou na území ČR potřebujeme? A je v našem zájmu posílat za stavu nouze českou pracovní sílu včetně zdravotních pracovníků do sousedních zemí? Pokud ano, tak by to měla vláda takto prezentovat a netvrdit, že je nutné udržovat uzavřené hranice, když uzavřené nejsou.

Ministr vnitra Jan Hamáček 22. března v pořadu České televize „Otázky Václava Moravce“ uvedl, že pendlování se týká desítek tisíc Čechů a že po zavedení KPP byl přechod státní hranice odepřen stovkám Čechů, kteří neprokázali, že se na ně výjimka vztahuje. To tedy znamená, že od zavedení opatření dne 14. března jezdily do zahraničí a zpátky kromě skutečných pendlerů ještě stovky dalších Čechů. To se opravdu nepovedlo. Ale pořád zde máme tisíce pendlerů, kteří stále pendlují sem a tam.

Na otázku moderátora směřující na pendlery ministr Hamáček zmínil, že k pendlerům by se měl z hlediska rizika vyjádřit spíše náměstek Prymula jako epidemiolog a sdělit, zda je tato výjimka snesitelná. Moderátor se ale zeptal, jaký má na to názor on sám. Jan Hamáček odpověděl, že pendleři živí rodiny a že hodně z nich splácí hypotéky, ale svou odpověď uzavřel tím, že riziko je už příliš veliké a že on sám by to zakázal. To je u Hamáčka zvláštní zvrat, protože to byl právě on, který toto pendlování přímo dojednával se svým rakouským protějškem. Hamáček dokonce na žádost rakouské strany zvýšil vzdálenost od českých hranic z 50 km na 100 km (viz sdělení ministra na sociální síti Twitter níže).

Zajímavá, ale o to podivnější byla Hamáčkova odpověď na námitku jednoho uživatele Twitteru, který podotýkal, že ještě v poledne ta vzdálenost byla 50 km a že by to na příhraničí dostačovalo. Svou námitku zakončil slovy, že v tom Hamáček dělá zmatek. Ministr vnitra na to reagoval následovně:

Ministr Hamáček tedy v době nouzového stavu upřednostnil rakouské zdravotnictví se zapojením českých pendlerů před šířením koronaviru ze zahraničí do ČR. Je zde navíc problém také v tom, že vláda touto výjimkou vůbec nepomyslela na české zdravotnictví a jeho posílení kvalifikovaným personálem. Již v produktu 11128 ze 17. března jsme zdůrazňovali následující:

„Tato výjimka je zvláštní i v tom, že v době celoplošného nouzového stavu na území ČR umožňuje česká vláda českým občanům, aby podporovali ekonomiku a zdravotnictví v zahraničí. Přitom mnoha českým živnostníkům vláda jejich práci na teritoriu ČR pozastavila. Zvláštní to dvojí přístup. Cožpak česká vláda nemá v rámci krizového plánu návrh, jak kvalifikované pendlery dočasně převést do systému českého zdravotnictví, kde bude personálu vlivem nákazy a karantén ubývat?“ 

Ani premiér Andrej Babiš nic nenamítal a souhlasil s touto výjimkou pro české pendlery – jedná se o usnesení celé vlády, nikoli jen o usnesení ministra vnitra. Pro českého občana je to zajímavý vhled do myšlení českých výkonných politiků, kteří v tomto případě jednali čistě politicky v rámci původně nastavených pravidel mezi členskými zeměmi Evropské unie, a nikoli v zájmu ochrany veřejného zdraví v ČR. A to se předseda vlády Babiš nechává v médiích opakovaně slyšet, jak vláda dělá maximum pro ochranu zdraví českých občanů. Naposledy takto mluvil 22. března v živém vstupu v pořadu České televize „Události“, kde kromě jiného prohlásil následující:

„(…) Samozřejmě my děláme všechno proto, abychom zabránili navýšení počtu nakažených lidí u nás.“

Nikdo se ho ale nikdy nezeptal, a to ani moderátor „Událostí“, zda mezi to „my děláme všechno“ patří také výjimka pro pendlery v obou směrech.  

Je tu 22. březen neboli devátý den platnosti této výjimky (platí od 14. března 2020) a náhle se ti, kteří ji tak jednoduše schválili nebo ti odpovědní funkcionáři, kteří celou dobu nic nenamítali, náhle začínají ve sdělovacích prostředcích ozývat, že by bylo vhodné tuto výjimku zrušit. V tomto duchu se vyjádřil ministr vnitra Jan Hamáček (viz výše), který nenadále prozřel, když připustil, že pendleři představují určitou „ránu v těle“, skrze kterou se do těla (rozuměj do ČR) může dostat infekce. A taktéž se konečně ozývá i předseda ÚKŠ Roman Prymula, který uvedl toto:

„Jeví se zcela na místě omezit pendlery, protože máme data o tom, že v těch příhraničních oblastech je vyšší incidence než jinde, a máme skutečně zachycené případy, které vznikly a byly zavlečeny pendlery. Jednoznačně budu navrhovat zrušení pendlerství.“  

Vážným pochybením je to, že někdo vůbec takovou výjimku připustil a že nikdo od samého počátku nebyl jednoznačně proti. Vždyť ta kontroverznost a riziko bylo jasné od počátku. Ale vedoucí funkcionáři s tou nejvyšší odpovědností na to potřebovali celých devět dnů, aby pochopili, že to není v pořádku. Avšak výjimka stále ještě platí. Teprve v pondělí 23. března bude o této záležitosti jednat vláda a nic tak není jasné. Při debatě o výjimce by si měli vládní činitelé spočítat, kolik českých pendlerů se během oněch devíti dnů nakazilo a kolik lidí v ČR tito nakažení pendleři dále infikovali (jedná se o osoby v přímém kontaktu s pendlery a dále o osoby v kontaktu s těmi, kteří se od pendlerů přímo nakazili). K tomu by měli přičíst počet případů nákazy způsobených rakouskými a německými pendlery. Tímto by si členové vládního kabinetu měli uvědomit, u kolika lidí svým pochybným rozhodnutím ohrozili jejich zdraví a případně i život.

Na jedné straně nečiní státním orgánům problém kvůli zjištění původních 25 případů koronavirové infekce okamžitě a neprodyšně uzavřít prostor s několika obcemi na Olomoucku a bez varování „uvěznit“ téměř 25 000 tisíc obyvatel, kteří musejí dodržovat přísná pravidla, avšak na druhé straně tytéž orgány ponechávají volnost pohybu tisícům až desetitisícím osob, aby přes státní hranice pendlovali do rizikovějších prostorů, než je Česká republika (ČR ≈ 105 případů na milion obyvatel, SRN ≈ 300 případů na mil. obyv., Rakousko ≈ 400 případů na mil. obyv.).

Proslovy českých představitelů o hermetickém uzavření českých státních hranic jsou pouhou rétorikou a demonstrací policejních a vojenských sil na hraničních přechodech, přes které denně projíždějí tisícovky osob v obou směrech. Tohle vláda v médiích nerozebírá, přitom zejména premiér Babiš nikdy nezapomene podtrhnout, jak jsme jako Česká republika díky jeho vládě ve všech opatřeních první. Pravda je však taková, že v uzavření hranic (a to ještě jenom napůl) nebo v zamítnutí vstupu cizinců z krizových zemí na vlastní území nás předběhly tři evropské země, a teprve poté se Babišova vláda odvážila konat stejným či podobným způsobem (viz chronologický přehled v produktu 11127).

Výjimka pro pendlery je od počátku v rozporu se vším, co v boji proti šíření koronaviru čeští funkcionáři prezentovali. Je pak velmi obtížné přemýšlet a hovořit o modelech vývoje v počtu nakažených osob na území ČR a o snaze zploštit křivku představující počet případů infekce za jednotlivé dny.

Poznámka: Tato záležitost může také odpovídat na otázku, proč Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s počty nakažených osob, a to především s počtem případů s původem v zahraničních zemích (viz produkt 13077 „Ministerstvo zdravotnictví ČR manipuluje s údaji nakažených osob“).

 

Agentura Exanpro (převzatý článek)

 


 

 Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Přetisknuto ANS

Přetisknuto ANS
Příspěvek převzatý Aliancí národních sil. Jméno autora a zdroj článku je uveden v textu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *