Ne-konečné řešení v nekonečnu a jeden osobní příklad

Tak tu máme nastolen „covidový“ autoritativní režim. Už aby se člověk bál vystrčit čumák na ulici. A rozvolnění v nedohlednu… Vezměte lidem 100 procent práv a svobod, vraťte jim jen pětinu z toho zpět (slibem nezarmoutíš), a to si pište, že vám budou ještě vděční!

Tak takhle to nějak vidím já. První výročí pandemie, a marasmus horší jak na samém začátku! Všímám si, všímám, slovníku dnešních časů. A nevím proč, ale nemohu se přestat bránit analogiím s neslavnou minulostí. Třeba s válkou. Jsme opět ve válce? Třetí světové? Biologické? Globalistické? Velký Reset? Třeba už jsme součástí bojiště, aniž o tom vůbec sami víme.

Budu-li cynický, použiji terminologii ne náhodou podobnou terminologii fašistické. Máme tu „řešení covidové otázky“. Konečné, či nekonečné?! Nechť posoudí čtenáři sami, osobně dle svého uvážení. Nouzové stavy jako „stanná práva“, zlehčování covidu jako „schvalování atentátu“, odmítání testování a vakcinace jako odmítání „dezinfikace“. Zákazy vycházení, vyhlášky a propustky. Proč mi tady „smrdí“ podobnost až taková?! Proč ten strach ze Sputniku V a z Východu obecně?

Něco se děje. Jen stále tápu v úvaze nad skutečností, kdo nás tentokrát „osvobodí“ a kdy tento stav skončí. Jak píše básník Jaroslav Seifert o smrti: „Z každého snu spáč se probudí, jen z tohoto nikoli.“

A čas plyne, Agrofert bohatne a konec stále v nedohlednu. Tento konec nemá řešení, toto novodobé „ne-konečné řešení“ nezná svého konce. Čeká nás 150 let na cestě k Velkému Resetu?

Válka je mor a mor je nemoc! A ta válka propuká i v nás, propuká i mezi námi, manipuluje s námi, rozděluje nás a naše rodiny. Ve válce mlčí múzy. Zpívat se nesmí. Dýchat jen za určitých podmínek. Sudeťák si na majetky už zase zuby brousí. Korporace živnostníky den za dnem víc rdousí. Proč je zakázán trh pod širým nebem, ačkoli bitva lidu u zeleniny v Kauflandu či Lidlu povolena jest? A klimatizace tam rozhání bacily a viry, a dividendy nerušeně prchají za kopečky… Běda Ti, občane!

Ne-konečné řešení v nekonečnu vláda nám slibuje. Už ji trochu podezírám, že si v tom snad libuje. Vláda lidu bojuje dnes proti lidu. Humor politika ohrožuje, ironie cenzuře podléhá, koncentrace lidí v domácnostech narůstá. Vyhrožuje se pokutami a sankcemi. Za co?! Hospodářská kriminalita za hranice země je O.K., ale cestování za katastr obce je K.O.

Žeňte z práce rovnou domů, svinským krokem!!! A opačně. No dobře, dovolíme vám nakoupit. Ale jen něco! Raus! Schnell! Kontrola! Občanský průkaz! Pokračujte! Vraťte se zpět! (Á propós – když tak přísně kontrolujeme na hranicích okresů, kde se u nás teď vzali ilegální migranti?!!)

Připadám si jako rybka v akváriu – bloudím a narážím do zrádných stěn.

Bojím se, že řešení z této krize se nalézá v nekonečnu… Že pravda se vytratila z našeho života. Snad pravda jen spí, úzkostná, schoulená v koutě. Hledám východisko z bludiště současnosti.

 
Před 171 lety se narodil pan prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V důrazu na pravdu a humanitu navázal na Husa, Chelčického a Komenského. Bible byla pro něj autoritou, Ježíš byl víc než Caesar, plebejství víc než šlechta, individuální pravda víc než kolektivní bludy a střídmost víc než nenasytnost. Socialismus i demokracii hledal Masaryk v rodině a rodinu považoval za základ státu.

Pro Masaryka byl Tábor programem, a pro mě, Táborského vlastence, je programem duchovní odkaz pana prezidenta Masaryka. Skutečný státník s ryzím sociálním cítěním vyrůstal z plebsu. Urozenost jeho rodila se v jeho srdci a autorita jeho projevovala se v lásce a úctě k bližnímu, a to i k tomu poslednímu a nejchudšímu.

Tak přemýšlím, v čem jsou dnešní politici podobní Masarykovi. Když se, pár let po Masarykově smrti, k moci dostali fašisté, vzpomínali lidé hodně a často na Masaryka. Scházel jim. Nejvíc jim ale chyběla Masarykova morální autorita osobního příkladu statečnosti a víry v pravdu.

Přemýšlím, který dnešní politik se nebojí promlouvat k lidem a říkat jim pravdu.

Masarykova pravda leckdy nebyla mnohým vhod. Pravda má ale jednu zbraň – jejím korunním svědkem je totiž čas. A tak přemýšlím – kterému politikovi bude čas svědčit při potvrzení jeho pravdy, a kterého politika čas naopak usvědčí ze lži.

Přemýšlím, hledám odpovědi a příklady.

A hledám nějaké východisko… 171 let od narození TGM.

S úctou

Mgr. Marek Adam, Táborští vlastenci

 


 
 

Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: ans