Ministerstvo obrany – NEvidět, NEslyšet, NEmyslet

Nevidět, neslyšet, nemyslet, vykrucovat se, usmívat se, blábolit. Kvalifikační předpoklady pro ministra obrany.

Je celkem jasné, že uvedené splňuje současný ministr Lubomír Metnar měrou vrchovatou, hezky po vzorech svých slovutných předchůdců a předchůdkyň.

Rezort obrany je dlouhodobá zelená díra na státní rozpočet, podobně jako ministerstvo dopravy ta modrá. Všechny politické reprezentace však zejména obranu zásobují tak katastrofickými postavami, kdy by obskurní galerii všehoschopných kariéristů nesestavil snad ani mistr tvorby zhola absurdních situací, jakým byl spisovatel Jaroslav Hašek. A to víme všichni, že byl ve vojenství mistr nad mistry.

 

Jak se stát ministrem? To chce – obušek za 1, píšťalka za 1, plagiát za 1…

 Málokdy má televizní divák tak vzácnou příležitost ocenit práci moderátora pořadu Interview ČT 24 jako toto úterý. Zřejmě se Daniel Takáč už cítil dlouhodobě frustrován z politikářského mistrování, které Česká televize tak ráda vydává za názorovou vyváženost, takže se rozhodl aspoň pro jednou skutečně předvést interview v pravém smyslu tohoto slova. A ni moc neideologizoval, moc neútočil, vlastně se ani moc nemusel snažit a přesto si to užil. Seděl před ním totiž správně tvárný „materiál“ v podobě ministra obrany Lubomíra Metnara, jenž měl diváctvu vysvětlit opakovaný jev předražování nákupů pro naši operetní armádu, jak se stalo tradicí v naší zemi. No, vysvětlit to nešlo, ale s tím snad pan Takáč ani nepočítal, dobře se bavíc.

Chlapík v pozici ministra obrany se ke svému současnému postu dopracoval po letech poklonkování v silových rezortech. Původním povoláním řadový socialistický esenbák začal plnit své budoucí ambice už jako člen Pohotovostního pluku MV ČSSR, kde skončil v hodnosti strážmistra. Členství v (ne)populárním báckomandu jednoho třeba do budoucna kompromituje – např. poslance JUDr. PhDr. Zdeňka Ondráčka PhD., – ale jiného zase „nakopne“ do vládních výšin, příkladně pp (tj. poněkud podivného pozn. aut.) Mgr. Lubomíra Metnara.

Poněkud podivným magistrem se pan Metnar stal prostě tak, že svůj vysokoškolský titul dobyl pomocí plagiátorství, o němž kouzelnou definici podal sám rektor Ostravské univerzity Prof. Jan Lata: „Neříkám, že to nebyl plagiát. Říkám, že podle našeho názoru nešlo o vědomé plagiátorství…“ Inu – Česká republika – toť v širém světě rychlokvašených titulářů bezkonkurenční ráj. Aby pak mohli být ministry. Třeba obrany.

 

Řekne se prostě – „sofistikovaný systém“. A je po korupci…

A Daniel Takáč se prostě zeptal, proč zakázka na nové radarové systémy pro AČR skončila podražená o 100% proti původní ceně, jež byla účtována např. bohulibé vojenské alianci NATO. Odpověď bývalého strážmistra zněla, že šlo o „celý bojový systém“, bohužel se však vycházelo ze „starších dat“, tudíž proto ten rozdíl, cena je nyní v pořádku, plky, plky, plk… Na to moderátor opáčil, že to tak trochu připomíná předraženou zakázku na dálniční známky z dílny ministerstva dopravy, kde vyhozený ministr Kremlík rovněž operoval slovy o „komplexu“ či „systému“. A stálo jej to nakonec ministerskou sesli.

„No to se na mě nezlobte pane redaktore, ale to se vůbec nedá srovnávat. Tady jde o sofistikovaný systém…, jsme v tom absolutní špička…, učinil jsem personální i systémová opatření…“obranářský policajt se kroutil a kroutil, až se nakonec zcela očekávaně nevykroutil a potvrdil, že při výběru ministrů dopravy či obrany má premiér Babiš tak „šťastnou ruku“, že by jí raději nikdy neměl brát do ruky tužku. Kdyby třeba chtěl vyplnit tiket sportky. Nebo psát návrh či poznámky ke státnímu rozpočtu.

 

Kolik jich máme a co jsme jim už „koupili“?

Ale možná, že premiér ten rozpočet už tou svou „šťastnou rukou“ požehnal, protože ministr obrany Lubomír Metnar na moderátorovu otázku potvrdil, že na náš válečný rezort bude do roku 2025 vydáváno již 2% HDP, tedy nějakých asi 130 000 000 000 Kč. Sto třicet miliard! A na co? Na obranu? Zkusme si tedy vzít taky tužku, papírek kalkulačku.

 

Armáda České republiky má nyní ve stavu:

  • 1 164 členů aktivního mužstva
  • 8 764 poddůstojníků
  • 7 646 praporčíků
  • 3 889 nižších důstojníků
  • 2 211 vyšších důstojníků
  • 29 generálů
  • 23 703 celkem

 

Nyní je nutno dodat, že při hře na vojáky mají naši obránci už dnes na čem harcovat. Mají 116 tanků, 437 obrněnců, 179 dělostřeleckých systémů, 35 bojových letadel, pře 50 vrtulníků a rovněž letouny a automobily neozbrojené.

Na pidiarmádu docela dost techniky rozdělené v pozemních silách, vzdušných silách, speciálních silách, kybernetických silách a teritoriálních silách.

 

Úplatky? Kdepak – provize. Korupce? Ale kde – lobbing přece!

Předražené dopravní letouny Cassa máme. Tratili jsme nějakých 800 milionů korun. Zařídila to zpěvačka Vlasta Parkanová, chemik Miroslav Kalousek a kopropraktik Mirek Topolánek.

Pořídili jsme si 107 (pozlacených?) obrněnců Pandur, kdy nás jeden vyšel na 137 miliónů korun, zatímco portugalského daňového poplatníka vyšel tentýž kousek vojenské hrkačky na pouhých 40 miliónů. Nákup zajišťoval korupčník Martin Barták a již osvědčený Topolánek prostřednictvím korupčníka Marka Dalíka.

Pořídili jsme si nevýhodně pronájem švédských Grippenů, kdy jen na úplatky měl k dispozici vrchní úplatčí Rakušan Alfons Mensdorf-Pouilly téměř 3 miliardy (!) korun. Tím pádem se jeví už jen jako prkotinka nákup padáků VTP-100, které nás stály „jen“ 110 miliónů. Tato pikantnost se však vymyká tím, že firma dodávající padáky nikdy před tím podobnou výrobu neprováděla a začala s ní až po „vysoutěžení“ zakázky se stínem fialového náměstka ministra obrany v zádech. Jakýsi Kalousek to byl, vzpomínáte? Na jednom z padáků se pak zabil voják, byly staženy z výstroje, přesto však český soud nařídil odebrat i dalších nefunkčních 300 kusů, které rovněž nebyly nikdy použity a v r. 2011 byla ukončena jejich životnost.

Tak to u nás s „nákupy“ pro armádu běžně chodí a nyní má pan ministr Metnar před očima vizi, že budeme ročně utrácet 2% HDP na podobné zbrojařské kejkle.

 

S kolonialisty na věčné časy a nikdy jinak…?

Tak ještě poslední propočet. 130 miliard korun na 23 703 vojáků schopných držet flintu (dáme k tomu i tu generalitu) – to znamená 5 485 000 Kč na jednoho. Každým rokem. Pokud bychom obránce vlasti zaplatili průměrně (ovšem nadprůměrně) částkou řekněme 50 000 měsíčně, stále ještě jednomu každému z nich pak zbude 4 885 000 korun ročně na „ochranu hodnot“, „obranu demokracie“, „plnění mezinárodních závazků“ a podobných klišé, jimiž halíme programové podpalování světa v zájmu nadnárodních zbrojařských koncernů a bankovních korporací. Což je hezký výsledek, každý národ na takový bojový přepych nemá. Pravda – k těmto číslům a závěrům debata pánů Takáče a Metnara již nedospěla.

 

Svatopluk Otava, komentátor ANS

 


 

Publikováno na podobné téma:

Sdílet příspěvek:

Autor příspěvku: Aliance národních sil

Profilový obrázek
Aliance národních sil