A voda z lesů už neteče…
Už jen posledních několik pamětníků uchovává vzpomínku na to, jak vypadaly lesy minulosti.
Byly plné mechu nasáklého vodou, kapradin a vzrostlých, mohutných stromů. Les byl místem, kde bylo velkou vzácností, aby se sluneční paprsky prodraly až na zem. Formani, kteří odváželi pokácené dřevo, museli několikrát přepřahat, aby se mezi hustě rostoucími stromy dokázali otočit. Při vstupu do těchto lesů měl příchozí pocit, jako by se náhle zešeřilo. V blízkosti se nacházelo mnoho studánek a pramenů z nichž dnes už většina vyschla.
Naši předkové museli vykopat hustou síť odvodňovacích příkopů, aby voda stačila odtékat a les se neproměnil v bažinu. Tehdy z nich vytékalo velké množství potoků a potůčků,ve kterých bylo dost vody i v době, kdy dlouho nepršelo.
Stromy, kromě toho že vodu zadržují, mají také schopnost kondenzovat vzdušnou vlhkost na svých listech. Vytvářejí záporně nabité ionty, které přitahují dešťové mraky.
Vzrostlé listnaté stromy vodu nejen zadržují a kondenzují, ale mají také schopnost ji ve své dřeni vytvářet, přebytky pak předávají okolnímu prostředí.
To je hlavní příčinou přísloví našich předků “ Kde je les, tam je i voda“.
Schopnost tvořit vodu ze vzdušného kyslíku a vodíku však mají pouze dospělé listnaté stromy staré které dosáhnou stáří. asi 80 let.
Dnes se tohoto věku dožije jen malé procento stromů a proto voda z lesů a krajiny mizí.
Vrátit k nám vodu mohou jen vzrostlé listnaté stromy. Je řas začít je důsledně chránit. Také je nezbytné upustit od „prosvětlování/ lesů, protože řídký les plný mladých stromů nemůže plnit funkci zásobárny vody.
Všechny civilizace, které na svém území vykácely lesní porosty, změnily své území v poušť a následně zanikly. Snad nás nepotká stejný osud.
Slávek Popelka
