SVĚT: Existuje několik konfrontačních linií mezi Spojenými Státy Ruska, Čínou a celým ostatním světem.
Je linie mezistátních vztahů, která souvisí s tím, že USA postupně ztrácejí hegemonii ve světovém systému jako stát a, samozřejmě, se ji snaží udržet. No, snaží se tu udělat velmi sofistikovaným způsobem – obviňují Čínu a Rusko z narušení globální rovnováhy a sebe prezentují coby objekt jednání těchto států. Ve skutečnosti je vše přesně naopak. USA se snaží zabránit vzniku alternativních možností geopolitického a socioekonomického rozvoje.
„Éra po rozpadu SSSR skončila, a teď probíhá zákulisní soutěž o to, co přijde dál. Nechci to bagatelizovat. V mnoha ohledech jsme u nás měli éru mimořádného pokroku. Ale potom, samozřejmě, jsme uviděli vznik velkých torpédoborců, které teď, myslím, nás posouvají za tu éru. Proto musíme najít způsoby, jak zajistit, abychom nebyli jen v místnosti, nejen u stolu, ale doufejme, že v čele stolu.“ Americký ministr zahraničí Anthony Blinken (29.6.2023)
Existuje ještě jeden moment, který je třeba zmínit. V souvislosti s globální krizí se světový koláč zmenšuje. A globální elity vidí východisko v tom, že část světové elity vyhodí jako zátěž. Pochopitelně, že globální elity budou především začišťovat elity státní, národně-byrokratické, regionální lokální. Tento souboj globálních elit s lokálními, státními elitami, de-facto, otevřeně odstartoval v říjnu 2012 v Tokiu
Tehdy, 12. října na společném zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, šéfka MMF Christine Lagardeová oznámila, že je nutné připravit právní a morální základ pro konfiskaci mladých peněz. Mladými penězi myslela tyto mladé oligarchické elity, které vyrostly v Brazílii, Rusku a Číně. Ano, ona řekla – v první řadě jde o těžaře a s nimi spojenou byrokracii. Má dva počáteční impulsy, a, jelikož Spojené státy se jeví klastrem globálních elit, je to jejich domovský přístav, tak, samozřejmě, jdou všechny impulzy odtud. V prvním impulsu – hlavní terč – Rusko. Druhý impuls – to jsou lokální elity obecně. Proto není nic nového na tom, co Američané napsali ve svém aktualizovaném programu – není. Takto se bude situace vyvíjet.
Další věc je, že Spojené státy nemají fyzické, především ekonomické, možnosti tuto situaci změnit. Spojené státy odjíždějí z historického veletrhu. Právě to zvyšuje nebezpečí tak prudkých nervových pohybů ze strany amerického kolosu ztrácejícího svoji hegemonii, který se čím dál více jeví kolosem na hliněných nohou.
Do krize roku 1929 vstupovaly USA jako mladý a dynamický stát, schopný překonat nejrůznější ekonomické a finanční potíže. Nyní už k tomu nemají ani sílu, ani životní energii. Navíc ve 20. letech měly USA kladnou obchodní bilanci a rychle předbíhaly Británii na cestě k finanční světové dominanci. Nyní samotné Spojené státy v tomto ohledu za Čínou stále více zaostávají. Západ a jeho poslední lídr – USA se nachází na samém konci cyklu, trvajícího tisíciletí od fantastického středověku až po současnost.
„Problém Ameriky je v tom, že její elita úplně ztratila adekvátnost. Je skrz naskrz ideologizovaná a nefunkční. Jak se to stalo? Je to důsledek přerušení zpětné vazby na trajektorii kvantitativního uvolňování, které umožnilo ekonomickým a ideologickým bankrotům vyhýbat se odpovědnosti. Dokáže vůbec něco, cokoli, přivést západní elitu do sebeuvědomujícího stavu, a donutit ji jednat v rámci reálných potřeb? Jsem si jistý, že ne. Atmosféra nedostatečnosti je natolik hustá a jedovatá, že jakýkoli zárodek zdravého rozumu není v těchto podmínkách životaschopný. Když je celé ekonomické a politické prostředí zombifikováno, je systémové stability dosaženo pouze ve formátu absolutního vypnutí zpětné vazby. Jakýkoli střet s realitou je jako smrt. Jednoduše stejně jako spálit neefektivní byznys nebo odstranit idioty z vlády nebude fungovat Objekt je nefunkční. Liz Trussová – to není nehoda.“ kivi-rtsb.livejournal.com
To, co se děje, souvisí nejen s globální finanční krizí, ale s celosvětovou krizí systému, jehož je finanční krize součástí. Aby světová věrchuška mohla vyřešit své problémy, je třeba na této cestě odstranit překážky – odstranit národní státy. Přicházejí TNC a s nimi i soukromé vojenské společnosti. Začínají prosazovat své zájmy. Proto je destrukce národních států, destrukce jejich suverenity a vytváření zón řízeného chaosu jedním z hlavních úkolů severoatlantických elit na pozadí krize. Mluví o tom téměř otevřeně. Intelektuální služebníci světové elity se přitom snaží lidi přesvědčit, že stát zastaral, přežil se, zasahuje do efektivity trhu, racionality trhu a do volného toku zboží a kapitálu.
V průběhu posledních čtyř století, s dalším vývojem a expanzí kapitalismu se jeho paladinové a anglosaští křižáci, stěhující se ze západu na východ Eurasie, pomalu a vytrvale vyřazovali kontinentální konkurenty. V 17. století to bylo Španělsko, na počátku 19. století – Francie (s pomocí Ruska a Němců), v první polovině 20. století – Německo (s pomocí Rusů), na konci 20. století – Rusové (SSSR) s pomocí falešné „čínské karty“. Dnes je hlavním globálním konkurentem anglosaských a severoatlantických elit Čína – nejvýchodnější z euroasijských kontinentálních mocností.
(Pozn. překl.: Paladin je termín, kterého bylo ve starověkém Římě užíváno pro císařovu palácovou gardu umístěnou v císařském paláci na kopci Palatin v Římě. V raném středověku se jako paladin označoval význačný hodnostář těšící se panovníkově obzvláštní důvěře, jakož i pro čelné představitele papežského dvora.)
Kapitalistický systém ovládaný severoatlantickými elitami se dostal na hranice svého rozvoje – vyčerpal své zdroje a přivedl pozemskou civilizaci na samý okraj. Z toho důvodu je pro ně vytvoření nového systému otázkou života a smrti. Nová geopolitická konfigurace světa jako celku a jeho hlavních makroregionů je nezbytnou podmínkou pro vytvoření nového socioekonomického systému.
Finální bitva o Eurasii a svět a, zdá se, že i poslední Velký hon kapitalistické éry je mimo jiné přesycena okultní, mystickou symbolikou. Drancování muzeí v Bagdádu a Káhiře a krádeže nebo ničení archeologických artefaktů nejsou zdaleka náhodné a velmi významné, alespoň pro ty, kteří chápou podstatu událostí. Narodí-li se z toho boje nový svět (jak si pamatujeme, „boj – otec všeho“), nebo zda bude vše svrženo do Tartaru dějin – to nemůžeme vědět.
AUTOR: Andrej Fursov
