Druhy moci.

Včera jsem byl v Praze na chvíli účasten setkání lidí, kteří jsou nespokojení se současným stavem naší společnosti a hledají nějaké jiné „alternativy“, jak to změnit. V diskuzi tam zaznělo, že nejvyšším druhem moci je moc zákonodárná. Ano, tak nás to učí. Učí nás, že jsou tři druhy moci, zákonodárná, která vytváří pravidla pro fungování společnosti, dále pak moc výkonná, která ta pravidla zavádí do reálného života a vymáhá je a pak je moc soudní, která trestá ty, kteří tato pravidla porušují.

Tak jak nás učí tyto tři druhy moci, tak nás také učí nad tím nepřemýšlet a slepě toto přijímat. A nikdo nad tím dále nepřemýšlí. Jako třeba nad tím, na základě čeho ta zákonodárná moc ta pravidla vytváří. Ti politici přece musí tvořit ta pravidla, zákony, směrnice, nařízení a další podle něčeho.

Ano, tvoří je na základě ideologií. Těch je mnoho. Například kapitalismus, komunismus, liberalismus, neoliberalismus, křesťanství, islám a mnoho a mnoho dalších. Často slyšíme, jak říkají, že patříme na západ, že patříme do Evropy, že bez EU nepřežijeme, že jsme společnost založená na křesťanských hodnotách a mnoho a mnoho dalšího. A podle toho vytvářejí ta pravidla, zákony. Z toho tedy logicky vyplývá, že nad mocí zákonodárnou musí být další moc. Ano, je to moc ideologická.

Ideologie často vznikají tak, že nějaký učenec, spisovatel, profesor nebo filozof sepíše své myšlenky, zkušenosti, názory, ideje a vzniknou různá díla, která se považují za zásadní dílo té a té ideologie. Pro kapitalismus to může být třeba Adam Smith a jeho Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Nebo jiná ideologie založená na základě díla Manifest Komunistické strany, jehož autory jsou Karl Marx a Friedrich Engels.

A jak je možné, že v různých částech světa se prosadí různé ideologie? Jak to, že pro nějakou společnost je lepší to a pro jinou to? Proč jedna společnost vyznává jednu ideologii a druhá zase jinou? Na základě něčeho si tu nebo onu ideologii museli vybrat. Museli si zvolit koncepci rozvoje své společnosti a podle toho zvolili pro sebe tu „správnou“ ideologii. Z toho tedy vyplývá, že nad mocí ideologickou musí být ještě moc konceptuální. Někdo si řekne, jakým směrem chce, aby se společnost rozvíjela, a stanoví příslušnou koncepci rozvoje. Podle toho nastaví příslušné ideologie pro společnost a zákonodárná moc pak již funguje, jak je třeba.

Takže nejvyšším druhem moci není moc zákonodárná, ale konceptuální. Řídit společnost lze jednoduše řečeno dvěma směry. Ku prospěchu řídící menšiny, na úkor většiny. Anebo ve prospěch většiny. Když se podíváme na dnešní globální společnost, musí být všem naprosto jasné, že globální řízení se zmocnila skupina, která procesy řídí ve prospěch sebe na úkor většiny. A většina zemí světa si svou koncepci nikdy nezvolila. Pouze jim byly vnuceny ideologie, aby ta země fungovala přesně v zájmu těch, kteří kontrolují konceptuální moc.

A teď zpět k nám. Pokud chceme, abychom změnili naši společnost k lepšímu, musíme změnit koncepci rozvoje naší společnosti. Nezmění se nic, pokud se budeme snažit něco změnit na úrovni zákonodárné moci. Je zbytečné se hádat, že prostřednictvím politiků a politických stran se nic nezmění a pomůže pouze občanská iniciativa prostřednictvím přímé demokracie. Musíme stanovit koncepci rozvoje naší společnosti, zvolit k tomu správné ideologie a pak bude správně pracovat zákonodárná moc i s politiky. Úskalím tohoto v dnešní době je, že většina lidí ve společnosti úplně rezignovala na aktivní řízení sebe sama a naší společnosti. A to je přesně to, co ti, kteří řízení chápou a používají ho pro sebe, chtějí. Aby se lidé vzdali řízení a mohli je řídit oni. Třeba přes nikým nevolené manažery nadnárodních korporací.

Musíme se tedy z objektu řízení (ten kdo je řízen) změnit na subjekt řízení (ten kdo řídí) a převzít řízení naší země, našeho národa. Žijeme v globálním světě s globálním řízením, které je pro nás doslova vražedné. Zaváděním změn řízení pro nás výhodných nastane samozřejmě spousty komplikací a problémů při konfrontaci s globálním řízením. Žijeme ale v době, kdy probíhají změny koncepcí i na globální úrovni a máme obrovskou šanci toho využít.

Musíme to ale udělat sami za sebe, a ne čekat na někoho jiného. Kdokoliv přijde z vnějšku a bude nám chtít zavést nějaké řízení, vždy to bude řízení výhodné pro ně, a ne pro nás.

Václav Kupilík, 25.1.2024