Dopis poslancům o zneužití pravomoci vlády (covid-19)

Vzhledem k absolutní absenci důvodů pro vyhlášení nouzového stavu a tím neodůvodněný nepřiměřený zásah do práv občanů, Vás žádám, abyste společně s dalšími poslanci podali stížnost k Ústavnímu soudu s požadavkem na zrušení předmětného usnesení a zrušení nouzového stavu.

Pokud je motivem vlády skutečně ochránit před danou nemocí ohrožené jedince, lze to velmi dobře i bez plošných opatření a nouzového stavu, a to informováním občanů o tom, pro koho je daná nemoc nebezpečná, jak mohou rychle posílit svou imunitu (např. zvýšením množství vitamínů, stopových prvků, jak je správně dávkovat, pohybem na čerstvém vzduchu), jak se chránit před nákazou ochrannými prostředky a desinfekcí.

Vážený pane poslanče (senátore),

obracím se na Vás s žádostí o podání stížnosti k ústavnímu soudu z důvodu zneužití pravomocí vlády v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu usnesením vlády č. 958 z 30.9.2020.

Citované usnesení vlády trpí zásadními nedostatky, a to zejména:

Podle čl. 5 zákona č. 110/1998 Sb. smí vláda vyhlásit nouzový stav na nezbytně nutnou dobu a nezbytně nutném rozsahu, v dané situaci v případě jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.“ Podle čl. 6 odst. 1 téhož zákona se nouzový stav může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Z citovaných ustanovení je tedy zřejmé, že mnou napadené usnesení vlády musí obsahovat odůvodnění, z něhož by vyplýval soulad takového opatření s právními předpisy, a to v obdobném rozsahu, jak je vyžadováno u individuálních správních aktů podle zákona č. 500/2004 Sb., byť se správní řád na tento typ usnesení nevztahuje.

Z usnesení vyplývá, že nouzový stav je vyhlášen z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS-CoV-2/ na území České republiky. Na území České republiky se vyskytuje velké množství i jiných nemocí, které způsobují vysokou úmrtnost, např. nemoci oběhového ústrojí způsobuje nejvyšší úmrtnost – kolem 110 000 osob ročně, přesto z důvodů výskytu těchto onemocnění, ani dalších, způsobujících rovněž mnoho úmrtí (různé virózy, bakteriální infekce), nebyl nikdy vyhlášen nouzový stav. Samotný výskyt koronaviru /označovaný jako SARS-CoV-2/ na území České republiky, proto nemůže být jediným důvodem pro vyhlášení nouzového stavu. Odůvodnění by sloužilo také k tomu, aby bylo zdůvodněno „ohrožení životů ve značném rozsahu“ (nezbytná podmínka pro vyhlášení nouzového stavu), tedy ve větším rozsahu, než jsou životy ohrožovány jinými nemocemi. V daném případě byl ale nouzový stav vyhlášen za situace, kdy nejsou vůbec k dispozici údaje svědčící o míře ohrožení života a zdraví osob.  O skutečně nemocných na SARS-CoV-2 není vůbec vedena žádné evidence, protože jsou evidováni pouze jedinci, u nichž byl zjištěn pozitivní výsledek při testování PCR testy, nikoliv jedinci, u kterých byly zjištěny symptomy onemocnění (většina žádné symptomy ani nemá, čímž se zdraví jedinci označováni za nemocné), do počtu „nemocných“ jsou započítány i opakovaně pozitivní testy u téhož jedince, což zkresluje výsledek i u údajů o pozitivně testovaných, neexistují informace o počtech zemřelých, kteří zemřeli v příčinné souvislosti s daným onemocněním, ale jsou vedeny údaje o zemřelých s pozitivním výsledkem PCR testů, tedy ne v příčinné souvislosti s usmrcením dané osoby a totéž platí u hospitalizovaných. Z uvedeného vyplývá, že nouzový stav byl vyhlášen bez podkladů, z nichž by bylo možné posoudit skutečné ohrožení životů a zdraví, natož aby mohlo být vyhodnoceno jako ohrožení ve značném rozsahu. 

Kromě absence důvodů pro vyhlášení nouzového stavu lze dané usnesení považovat za nulitní z důvodu absence právního základu (absence kompetence). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR  „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“

Usnesení vlády se opírá o ustanovení § 5 písm. c) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona, kterým smí vláda omezit:

– svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací,

– právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací,

– právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění,

– nařídit zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území.

Vláda přitom nevymezuje „území ohrožené nebo postiženého krizovou situací“. Tímto územím nemůže být celé území ČR, neboť např. uprostřed pralesa nebo na hřebenech hor jistě nehrozí riziko nákazy. Vláda tedy měla přesně vymezit toto území na základě konkrétních podkladů svědčících o ohrožení nebo postižení daného území. K tomu měla nejdříve stanovit parametry, podle kterých by bylo možné taková území určovat. Dále jednotlivá omezení a zákazy zcela vybočují z pravomocí podle zákona, protože omezení jsou selektivní, nikoliv platná pro všechny. Např. je-li stanoveno množství osob, které se mohou někde shromažďovat, znamená to, že povolený počet osob se v ohroženém prostoru zdržovat smí a ostatní osoby nad daným limitem nesmí. Nadlimitní osoby jsou tedy diskriminovány. Dále opatření vlády vymezuje určitou dobu, zákaz přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb v čase mezi 22:00 hod. a 06:00 hod., avšak není uvedený, který konkrétní den. Pokud je tím míněn každý den po dobu trvání nouzového stavu, musí to být uvedeno, aby byla přesně určena doba zákazu. Předmětné usnesení vlády je rovněž nevykonatelné pro jeho neurčitost (nepřesnost formulace jednotlivých zákazů a omezení). Např. se zakazují „hromadné akce konané v počtu vyšším než deset osob ve vnitřních prostorech staveb a v počtu vyšším než dvacet osob ve vnějších prostorech, s výjimkou členů domácnosti.“ Z toho lze usoudit, že se může sejít stanovený počet osob, kteří si mohou přizvat libovolný počet členů své domácnosti, protože na ně se omezení počtu nevztahuje? Nebo je tím míněno, že pokud je počet členů jedné domácnosti větší než 10 osob, mohou se setkat? Tento zákaz umožňuje dvojí výklad. Jednotlivá opatření jsou zcela nelogická a tím neodůvodnitelná, patrně proto také jakékoliv odůvodnění schází. Např. ve vnějších prostorách se nesmí sejít více než 20 osob (s výjimkou členů domácnosti), ale v hledišti divadla, v uzavřeném prostoru se smí sejít osob 500. Tento absurdní nepoměr ani zdůvodnit nelze. Vláda se snad domnívá, že pravděpodobnost nákazy v uzavřeném hledišti v divadle je 25 x nižší, než na jiném shromáždění venku? Na sportovních soutěžích dokonce nesmí být žádný divák. Na bohoslužbě smí být 100 osob. Co to je za blbosti?

Z formulací jednotlivých opatření lze usoudit, že důvodem omezení není bezpečnost občanů a jejich ochrana před rizikem ohrožení jejich života a zdraví ve značném rozsahu.

Podle § 39c krizového zákona „Orgány krizového řízení při řešení krizové situace postupují tak, aby případný zásah do práv a svobod osob nepřekročil nezbytnou míru.“ Bez odůvodnění jednotlivých opatření toto nelze vůbec posoudit.

Vzhledem k absolutní absenci důvodů pro vyhlášení nouzového stavu a tím neodůvodněný nepřiměřený zásah do práv občanů, Vás žádám, abyste společně s dalšími poslanci podali stížnost k Ústavnímu soudu s požadavkem na zrušení předmětného usnesení a zrušení nouzového stavu.

 Pokud je motivem vlády skutečně ochránit před danou nemocí ohrožené jedince, lze to velmi dobře i bez plošných opatření a nouzového stavu, a to informováním občanů o tom, pro koho je daná nemoc nebezpečná, jak mohou rychle posílit svou imunitu (např. zvýšením množství vitamínů, stopových prvků, jak je správně dávkovat, pohybem na čerstvém vzduchu), jak se chránit před nákazou ochrannými prostředky a desinfekcí. Místo plošné buzerace všech obyvatel by se vláda měla zaměřit na ochranu ohrožených osob a zejména plnění svých 15 let neplněných povinností v ochraně veřejného zdraví, zejména zajistit, aby obyvatelé nebyli ohrožování několikanásobným překračováním imisních limitů pro PM 2,5 a benzo(a)pyren a tím nebyli vystaveni riziku onemocnění rakovinou až 10x vyššímu, než kdyby byly tyto limity dodrženy (viz situace v Ostravě Radvanicích a Bartovicích). Pokud ani pro tak závažné ohrožení zdraví obyvatel nadlimitním znečištěním nebyl dosud vyhlášen nouzový stav, pro výskyt koronaviru /označovaný jako SARS-CoV-2/ je to nesmysl.    

S pozdravem

Vladimír Burda