Nedávno jsem byla v místě, kde bydlím, v obchodě svědkem situace, kdy se asi desetileté dítě ptalo maminky, proč toho kupuje tak moc, jestli to je ve slevě? Tedy – levnější než obvykle, beze slevy.
To je naprosto příšerné, dítě z rodiny, kde zjevně musí počítat, kolik za co vydají, má finanční gramotnost zvládnutou a uvědomí si, že maminka bere něčeho více, než obvykle, tak to je asi zlevněné, jinak by to nekoupila, protože naše rodina NA TO NEMÁ PENÍZE!!!
Pro úplnost je nutné podotknout, že maminka i dítě byli slušně oblečení, čistí a Češi a vím, že se ta maminka i tatínek živí poctivou prací! I když, bohužel, ne zrovna dobře finančně ohodnocenou.
V mých deseti letech jsem tak akorát věděla, co stojí nanuk, zmrzka – kopeček 70 haléřů – a žvýkačky Donald atp. Rozhodně jsem se nepozastavila nad tím, kdybych byla na nákupu s matkou, kolik a čeho kupuje a zda to může ohrozit finanční situaci naší rodiny, tímto směrem mé uvažování v žádném případě nešlo, za toho „strašného socialismu“. Tenkrát měl i člověk pracující za nízkou mzdu jistotu, že mu postačí na důstojný život a nemusel obracet každou korunu Československou!
Co se to děje za svinstvo, že DĚTI se starají, kolik toho maminky kupují???
Děti v tomto věku mají žít bezstarostné dětství a nikoliv prožívat úzkosti o finanční stránku své rodiny a předčasně takto dospívat.
A pak jsem stála před plakátem v metru, který upozorňoval na výstavu Chudá Praha… 2 výstavy to jsou v Museu hl. m. Prahy o bezdomovectví v minulosti a dnes, místo aby se představitelé města starali, aby nebyla na jeho území nouze, tak investují do výstavy o ubohých lidech?
Ještě se to vystavuje na odiv?
Každý vládce, král, v minulosti věděl, že lidu se musí dát najíst, jednak aby měl sílu na vladaře pracovat ale rovněž proto, aby nereptal a nebouřil se, že má hlad! Pokud byl vládce rozumný, nedral lid na daních, bylo na něj vzpomínáno jako na osvíceného a lidem milovaného, dlouhá léta.
Dnes se o bídě nabízejí k prohlédnutí výstavy místo receptu, jak jí zamezit!
Místo toho aby se „vládci“ propadli hanbou, že jejich lidé spí pod stromem a jedí z popelnice!
Samozřejmě se to netýká jen Prahy, to je v této době běžné, že pracující občan v České republice má často obtíže vyjít s platem i když v žádném případě nerozhazuje za nepotřebnosti a předražené nesmysly, nepije a chová se finančně zodpovědně. Částky, určené jako životní minimum nebo minimální mzda, jsou v souvislosti s cenami za cokoliv, zcela směšné a nedostatečné.
Ceny rostou doslova před očima a je vám to podáváno jako něco zcela přirozeného, s čím se musíte smířit.
Ve školách je čím dál více dětí, které se nemohou z důvodu nízkých platů svých rodičů účastnit na školních akcích, jejichž ceny jsou už nad jejich ekonomické síly – už jednodenní výlet s cestovní kanceláří v ceně 480 Kč je problém, natož školy v přírodě a o „lyžáku“ ani nemluvě (školy raději vyberou za tímto účelem nějakou cestovní kancelář, kde je zařízeno i vše ohledně pojištění aby s tímto nemusela mít škola námahu v případě, že by si celý výlet organisovala sama – že to rodičům zcela zbytečně nadhodnotí celkovou cenu výletu, to školu nezajímá – chtěli jste dítě – PLAŤTE!)
V jedné pražské škole došlo k naprosto odsouzeníhodnému chování ze strany učitelky, kdy se před celou třídou snažila zesměšnit dítě z nízkopříjmové rodiny, kterou zjevně opovrhovala – pracující a bílé – za to, že nemělo peníze na výlet, opakovaně na ně dorážela, aby si doma řeklo o tuto částku, že to přeci NENÍ TAK MOC!!!! Výsledek: dítě se rozplakalo a před všemi spolužáky bylo, z celé věci zcela zdeptané, v slzách donuceno přiznat, že jsou rodiče chudí a tolik peněz najednou vydat nemohou!!!
Dělá se vám zle? Zákonitě, máte-li, aspoň minimum sociální inteligence, musí vám být na zvracení!
Všichni spolužáci, přítomní této odporné scéně, navzdory svému nízkému věku – 1.třída – cítili, že toto se nedělá, …nechápali, jak je možné, že jejich do té chvíle, milá paní učitelka, tomu dítěti mohla tak ublížit, takovým nechutným způsobem je ponížit!!! I děti ve věku 6 až 8 let byly schopné identifikovat asociální chování učitelky a zhrozené to vyprávěly doma rodičům.
Dospělá žena ponížila chudé dítě! BRAVO!
– – – – –
Jak z toho ven?
To je materiál pro práci vlády, nesmíme ji nechat v klidu. Nesmí si myslet, že jí skáčeme na lep, když se čas od času objeví „peníze navíc“ pro nějakou skupinu obyvatel.
V krátké době se z přidaného stává nula z důvodu neustále se zvyšujících cen.
Nenechat vládní představitele spát a požadovat od nich, na co máme právo, tedy důstojný život pro naše rodiny, pro lid Českého státu, to je naší povinností.
Eva Šedivá, člen ANS
