Aktuální katastrofa českého školství

Tak v tomto týdnu se vystřídaly třídy v rotační výuce a kromě devítky jsem měl už všechny. První šok nastal, když jsem zjistil, že z distanční výuky si nepamatují nic.

To je vlastně špatné slovo, oni neví nic. Osm týdnů dělám v šesté třídě zlomky a oni neumí napsat zlomek. Ne ho upravit nebo s ním něco spočítat. Oni ho nedokážou ani napsat.

Takže všechny písemné práce a domácí úkoly, které dělali celkem obstojně, byl podvod. A děsivé je, že jim to vůbec nevadí. Mají z toho srandu. Ani špetka studu, nic.

Ale většina z nich má představu, že vystudují VŠ, najdou si dobře placenou práci, vezmou si hypotéku, koupí si dům a auto a budou cestovat.

Zkoušel jsem jim zadat pár příkladů na logické uvažování. Nic složitého. Hádanky, kterými jsme se bavili jako děti. Ani jeden. Nic. Nula. A nakonec mi řekli, že je to moc složité a k čemu jim to bude. To je ostatně evergreen – k čemu mi to bude, v životě to nebudu potřebovat. Tak jsem jim řekl, ať si jdou rovnou lehnout do hrobu, když nic nemá cenu.

Na chodbě jsem potkal kolegyni před důchodem, která učí češtinu. Ta málem brečela. Říkala, že děti umí míň než minimum. V rodině prý nikdy neměli rádi komunisty, ale tohle za nich nebylo možné. Prý byla vždycky hrdá, jaký jsme pracovitý národ a teď jenom lenost, pohodlnost a neschopnost.

Můžu říct, že můj vstup na školu byl pro mě šokující, ale nějak jsem to postupně vstřebal. Pořád jsem měl spoustu představ a nápadů, co a jak dělat, ale prezenční výuka mě úplně odzbrojila. Začínám uvažovat, že půjdu někam do JZD na traktoristu nebo něco takového.

Na školách se ještě neberou drogy a při hodině se nepije alkohol nebo nevyhrožuje učiteli nožem. Ale od toho už jsme jen krůček.

P. P.

 


  
  
Publikováno na podobné téma:

Autor příspěvku: ans

5 6 hlasů
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Komentář v řádku
Zobrazit všechny komentáře