Když jsem četl Mladou Frontu (2.9.2019) a text u fota piety Poláků za II. světovou války, kdy německý pan president prosí polský národ o odpuštění, řekl jsem si: Ano, tisíckrát ano, bratřím Polákům všechna čest za jejich odpor vůči hitlerismu a utrpení ve válce! Neměl jsem přitom na mysli panskou polskou vládu, která jako první na světě podepsala dávno před Rusy pakt o neútočení a spolupráci na deset let, a rozbila tím navždy kolektivní bezpečnost Evropy, jak to pravil polskému velvyslanci president Beneš! Ne, měl jsem na mysli hrdinnou polskou armádu a hrdinný polský lid, který už tolikrát v dějinách prokázal svou statečnost a bezměrné oběti vůči strašným germánským útokům na jejich zemi.
Ale současně mi na mysli vytanula nedávná slova paní kancléřky Merkelové o tom, že prý „pro vyhnání Němců z Československa nebylo žádné politické ani morální opodstatnění„.
Toto si dovolila říci veřejně paní kancléřka země, která jako primární agresor rozpoutala dvě světové války, a která jako druhou zemi okupovala právě naši vlast, když předtím dostala záruky velmocí v ohavném městě zrady Mnichově. Té země, jejíž Hitler roztrhal i tu dohodu, která uloupila naší zemi dějinami dané pohraničí i s milionem Čechů vydaných jako podlidé napospas germánským nadlidem.
My Češi nemáme nárok na prosbu o odpuštění?? Já vím, odpurci teď vytáhnou papír zvaný „Německo-česká deklarace“ (ano, tak by se měla i u nás jmenovat, protože se tam nadržuje Německu slovem Vertreibung místo transfer!) A já, jako pozůstalý po oběti nikoli „národnostně nehmotného nacismu“, ale velkogermánského a sudetského nacismu, říkám jediné. Ta deklarace je jen prázdné politické gesto. Nic neřešila, nic neřeší a nic nevyřeší.
Je otázka, proč pan německý president oslovil nyní právě Poláky – a proč je žádá o odpuštění. Není za tím něco více než účinná lítost?? Není za tím snaha zmírnit a eliminovat polské nároky na reparace za strašlivé škody na lidech a zemi následkem II. světové války?? V dějinách německé politiky to totiž není poprvé. Vzpomeňme jen na „Ostpolitik“ Willyho Brandta, který poprvé jako představitel západního Německa poklekl před polskými památníky obětí II.války. A nezaplatil nic. A přitom po nás chtějí landsmani protiprávně, odporně a nestydatě odškodnění a majetky, kterých se nikdy nevzdali – a přitom tyto majetky jim zabraly nejen dekrety, ale především Pařížská reparační dohoda.
U nás se nikdy nic takového nekonalo. Pokrytecká slova, o tom, že „německá strana lituje následků“ války pro ČSR nebyla a nejsou omluvou za odporný protektorát, za toto hitlerovské inferno I. Evropy, nejsou a nemohou být omluvou za 360 tisíc mrtvých ČSR, za půl milionu otrocky nasazených do reichu, za 350 tisíc vyhnaných čs.občanů z pohraničí a vnitrozemí, nemohou být omluvou za české vězně Dachau, Bergen-Belsenu, Flossenbürgu, Gross Rosenu, Mauthausenu, Oranienburgu, Osvětimi, Sachsenhausenu, nacistických věznic Breslau, Frankfurtu n.Odrou, Špilberku, Kounicových kolejí, Petschkova paláce, Pankráce a jiných Golgot československých občanů. Toto vše je třeba neustále vmetat do německé a sudetské tváře a dodávat – paní kancléřko, nástupník reichu nikdy ČSR a jejímu následníku nezaplatil válečné reparace, stejně jako je nezaplatil Řekům a Polákům! A ta Pařížská reparační dohoda, které je ČSR stále signatářem, nikdy nebyla zrušena, platí a bude platit, dokud Německo svůj velkodluh nevyrovná! Naši ústavní experti by měli tato slova potvrdit. Je třeba vyprat, nikoli jen vypoklonkovat sudetoněmecké spolky z republiky, natož aby se uvažovalo o nějakém sjezdu landsmanů u nás! Takovou provokaci si český národ nezaslouží. Je nutno, aby se vlastenecké síly vzchopily a zabránily této hanebnosti na našem území.
A proto volám – dost bylo sudetských lží o nějakém klidném protektorátu, dost bylo lží o neopodstatněném odsunu, dost bylo lží o jakési „etnické čistce krvelačného Beneše“, dost bylo lží o neexistenci nároku na reparace, dost bylo lží o ČSR utiskovateli německých občanů! My z rodin postižených velkogermánským hitlerismem toto vše zásadně odmítáme a žádáme, aby naše vlády, které doposud k našim osudům ostudně mlčely, toto vše zohlednily, a konečně začaly konat podle práva osvobozené ČSR, podle práva dekretů, podle práva mezinárodní konference Postupimi a podle práva Pařížské reparační dohody. Pro nejednání podle těchto mezinárodně právních aktů není žádného opodstatnění – na rozdíl o klamu paní kancléřky.
My Češi, dožadujme se konečně svých práv! A posílejme na politické smetiště všechny strany, které fandí sudetskému moru, a určitým velkoněmeckým náladám určitých vysokých politiků našeho západního souseda. Pro rodiny poškozené velkoněmeckou okupací musí být morálním i racionálním příkazem nevolit strany kolaborace a zrady se sudetoněmectvím a jeho nároky, a to v jakýchkoli volbách. Víme přesně, které strany to jsou a jaké ohavné představitele mají. Tyto strany by už po tolika desetiletích od II.války konečně měly být expedovány z praktické politiky do skanzenu politických fosilií. Pokud si to voliči neuvědomí, dotlačí opět po desetiletích naši republiku do nového, tentokrát i politického, nejen hospodářského, protektorátu cizí moci.
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Autor pozůstalý po legionáři, zabitém gestapem,
příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác
