Již před několika měsíci jsem nastínil, že spolu s demokratickým systémem, lze paralelně s ním, pozorovat jasné obrysy jiného systémového uspořádání společnosti – Kastovního typu…
Když se řekne oligarcha, vybaví se lidem z pravidla tomuto podobný popis: „Dostatečně bohatý vlivný jedinec s ryze sobeckými záměry“.
Oligarchie je svým způsobem určitým typem aristokratického uspořádání společnosti. Je to tedy systém vládnoucí moci, kdy nepočetná skupina „elity – skupiny urozených občanů“ vládne zbylé většině společnosti, tedy člověku služebnému.
Zvrhlou formou aristokracie je podle Aristotela právě oligarchie, tedy vláda skupiny bohatých, kteří se žádnou jinou předností nevyznačují.
Oligarchové, či aristokrati, se ve společnosti nad kterou převezmou kontrolu nezjeví zničeho nic! K jejich vzestupu je nutná systémová struktura, která je vestavěna do struktury stávajícího systému, jenž se tímto stává hostitelem, který přichází o svou suverenitu a svéprávnost. Nadále však plní nezbytnou roli „iluze“. Iluze ideálu, který je „davem“ vyžadován, coby jejich nejvyšší hodnota společenského zřízení – v našem případě demokracie. Oligarchové či aristokracie, zkrátka „elity“ první kategorie, řídí z pravidla ve skrytu před davem, skrze davem volené politické činitele.
Dle pravidla: Co oči nevidí, to srdce nebolí – iluze demokracie Pod jejím pláštěm nachází se realita.
Takže současná společnosti je opět dělena do „Stavů„
Z Wikipedie:
Stavy byly ve středověku a raném novověku privilegované uzavřené skupiny obyvatelstva, které získaly podíl na politické moci ve státě. Především to byla vysoká šlechta – páni, vlastnící rozsáhlý pozemkový majetek, hrady a zámky. Její příslušníci spolurozhodovali s panovníkem o dění v zemi a tak omezovali jeho moc. Zastávali důležité administrativní a soudní úřady a byli členy panovnických poradních orgánů (například královské rady)
Mezi lidmi panovaly hluboké rozdíly, které nebyly zapříčiněny pouze rozdílnými majetkovými poměry. Každý člověk patřil do určité společenské vrstvy. To určovalo jeho veškerý život. Podle svého postavení se lidé do značné míry chovali, bydleli, stravovali i oblékali. Nosit například jiný
oděv, než jaký příslušel danému společenskému stavu, se považovalo za velmi hříšné.
Z Wikipedie:
První stav
První stav se dělil na vyšší a nižší duchovenstvo, přičemž velká většina příslušníků prvního stavu patřila spíše pod „nižší duchovenstvo“ (má poznámka – sem se vejdou i herci atp.). Ačkoli se jednalo o privilegovaný stav a členové neplatili žádné přímé daně, nižší duchovenstvo (tvořeno mnichy, jeptišky a pařížskými knězi) bylo zpravidla chudé. To ovšem neplatilo pro vyšší duchovenstvo (např. biskupové), jejíž členové byli výlučně příslušníci druhého stavu (tzn. z urozených rodin). Přestože příslušníci prvního stavu tvořili k roku 1789 pouhé 0,5 % obyvatel, dokázali pomocí cenzury, kazatelny a škol (většina škol patřila církvi) značně ovlivňovat veřejné mínění.
Druhý stav
Aristokracie byla nejprivilegovanější vrstvou, která tvořila ke konci roku 1789 přibližně 1 % obyvatel. Tradičně se šlechta dělila na „
noblesse d’épée“ (šlechta meče) a „noblesse de robe“ (šlechta úřednického pláště). Šlechta meče je považována za nejstarší část šlechty, jejíž původ se odvozuje od středověkých rytířů, byla to šlechta se značnými majetky a titu ly, kter á sídlila především v Paříži, Bordeaux či Toulouse, zatímco šlechtu úřednického pláště tvořili vysoce postavení administrativní pracovníci a soudci, kteří sice často neměli žádný šlechtický titul, ale jejich příslušnost k druhému stavu byla těsně spjata s jejich funkcí, kterou vykonávali většinou dědičně.
Stejně jako první stav nemusel ani druhý stav platit žádné přímé daně a na
svých državách vykonával soudní a policejní moc.
Lukáš Pithart
Náhodný výběr z minulosti...
