Zná ředitel Husitského muzea v Táboře vůbec historii? Evidentně ne!

V posledním čísle Táborska https://www.jcted.cz/taborsko/ byl uveden obsáhlý článek Mgr. Jakuby Smrčky, tedy jakýsi rozhovor s ním, ohledně překreslení Husitského chorálu Ktož sú Boží bojovníci a znaku na opravené fasádě Husitského muzea.

Smutné je, že nebyli k diskusi vyzváni zástupci Aliance národních sil nebo někdo ze skupiny petentů, kteří výše uvedenou praxi vedení táborské radnice nekorektně kritizují. Bylo už o tomto nevkusném aktu řečeno mnoho, ale v článku se objevila některá překreslená fakta a také skutečnosti, ke kterým není možno mlčet.

Předně, české země nebyly nikdy součástí Římské říše. Je až s podivem, jak může vůbec ředitel muzea vypustit do veřejného prostoru takový nesmysl. Dalo by se diskutovat o tzv. Svaté říši římské, později Svaté říši římské „národa německého“, kterou mj. v podstatě nepřímo zrušil Napoleon I. po bitvě u Slavkova.

Země Koruny české, nebo koruny Svatováclavské, byly součástí tohoto mnohonárodnostního útvaru spíše jen symbolicky, nebo jen jako velice volně přidružené – na základě Zlaté buly sicilské (1212) a Zlaté buly Karla IV. (1356). Vždy však s velikou podstatnou autonomií, lépe řečeno praktickou samostatností. Konstatování, že jsme byli odvěkou součástí, zde tedy nespecifikované německé říše, nahrává v tomto podání především Pangermanismu nebo nověji Panevropanismu, nebo ještě nověji tzv. Drang nach Osten, a nakonec nejnověji pak tzv. Generalplanu Ost v úzké kooperaci s “vůdcovým” plánem Heims ins Reich (česky domů do říše). Jedná se o plán již z roku 1920, spojený s právem na sebeurčení pohraničních oblastí a realizovaný v době německého nacionalismu.

Proč se “německá říše” připomíná, je velmi podivné, a z úst ředitele Husitského muzea v Táboře obzvlášť!!!

Součástí německé říše jsme nebyli až na výjimku tzv. Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945) nikdy. Byli jsme však součástí Rakouského císařství a od roku 1867 dualistické CK monarchie Rakouska-Uherska, tedy správněji tzv. soustátí s názvem “Království a země na Říšské radě zastoupené a Země koruny Svatoštěpánské”. Od roku 1918 jsme pak samostatným státem jako Republika československá a od roku 1993 jako Česká republika.

Poslední dva historické milníky však v článku ředitele husitského muzea nezaznívají vůbec…

Úplně zmatená je pak otázka, proč je v novém znaku na muzeu tzv. “lucemburská orlice” (???)

O té není vůbec řeč, je naproti tomu řeč o lucemburském lvu, respektive lvu královské dynastie Lucemburků, nikoliv lvu Lucemburského velkovévodství (kde je pouze na prsním štítku znaku). Orlice je pak ve znaku na muzeu právě říšská, tedy vůbec ne lucemburská, jak je uvedeno v úvodu mého dopisu.

V článku se také mj. objevil název “Sudety”, aniž by byl dán do uvozovek. Sudety nebyly nikdy státním ani zemským útvarem, vyjma Hitlerovy vlády v Německu 1933 – 1945. Vždy se z našeho i mezinárodního pohledu jednalo o české pohraničí. Ředitel muzea zde symbolicky posílá katolické kněze do Sudet. Neuvádí však ani zdroj, ani materiál, odkud tyto vědomosti čerpal. Je nutné se ptát, proč se takto vyjádřil… Komu toto názvosloví prospívá, se lze jen domnívat.

Ano, je to ředitel muzea – politik JINAK !, který politizuje!!!! Ne občané města, kteří na nešvary kolem překreslování znaku a chorálu poukazují! Němectví, dokonce vzpomínka na nechvalně známé tzv. “Sudety”, účelový výklad dějin s chybami, neznalost heraldiky jsou žel Bohu základní atributy ředitele tzv. Husitského muzea. Velmi smutná tečka za oslavou letošních kulatin města s hrdou husitskou tradicí. Pití kávy ze šálku s kalichem pak celkový dojem už nenapraví.

Nejsem odborníkem na historii, dějiny jsou mojí volnočasovou aktivitou. Dopouštět se však takových hrubých chyb, jako tento „profesionální pracovník“ však nemůže ani pouhý laik, který by si našel čas podívat se – byť jen na Wikipedii.

A k tomu už nelze mlčet…