PROJEV ADAMA B. BARTOŠE NA JALTSKÉM MEZINÁRODNÍM FÓRU
Místo nedělníku jsem sepisoval projev na Jaltské mezinárodní fórum, které se koná ve dnech 23.-24. října – v Moskvě. Pokud se ptáte, proč se konference, která se – jak z názvu vypovídá – už několik let tradičně koná na Krymu, odehrává v Moskvě, pak je to, jak jistě tušíte, kvůli bezpečnostní situaci. Ne že by Rusové neměli Krym pod kontrolou, ale když zvou zahraniční hosty, raději je pozvou do Moskvy. I do Moskvy sice létají ukrajinské drony, ale přece jen to není tak blízko válečné fronty.
Kvůli složité situaci mnoho hostů letos volilo možnost připojit se ke konferenci on-line. Podobně i já. Náš kolega, Alexandr Gegalčij, se však konference účastní přímo v Moskvě, proto moji zdravici přednesl v ruštině přímo na místě (na fotografii uprostřed).
Alexandr Gegalčij vystoupí i druhý den konference, kdy bude mít vlastní projev. V pondělí však tlumočil moje poselství:
Vážení účastníci Jaltského fóra,
dovolte, abych Vám tlumočil pozdravy z České republiky. Naše země se sice vinou našich politiků dostala na seznam Rusku nepřátelských zemí, to ale neznamená, že bychom chtěli s Ruskem válčit. Válčit chtějí jen vládní politici, novináři, představitelé neziskovek, tedy ti, kteří jsou napojeni na nadnárodní organizace a think-tanky ovládané transatlantickými „partnery“. Obyčejní občané jsou spíše roztrpčeni z chudoby, bídy a inflace, z drahých energií a z protěžování ukrajinských migrantů.
Jsem přesvědčen, že kdyby byly v této chvíli v naší zemi volby, lidé by si zvolili politiky, kteří chtějí mír. Tak, jako se to stalo nedávno na Slovensku. I když budou v České republice volby až v roce 2025, je téměř jisté, že budoucí vztahy mezi oběma našimi zeměmi bude vyjednávat jiná skupina, než je ta, která momentálně v Praze vládne. Tím jsem si jist.
Bude to ale stačit? Bude stačit obyčejná výměna vlády? Tím si už tak jistý nejsem.
Vinu na celé nešťastné situaci (a nejde jen o pozici ČR, ale obecně zemí bývalého východního bloku) má i Rusko coby nástupnický stát SSSR. Rusko musí dobře vědět, že vlády, které vznikly v tomto prostoru po roce 1989, nutně spadají do sféry západního vlivu (a tedy západní kontroly), a to proto, že je do této sféry samo odsoudilo. Rusko se tedy nemůže až tak divit, je-li česká, do nedávna slovenská, či polská vláda protiruská. Je taková proto, že se to od ní na Západě očekává.
Toto rozdělování sfér vlivu mezi velmocemi na „konci“ studené války nedávno jeden náš význačný ústavní právník, Dr. Jaroslav Kuba, přirovnal k Mnichovské zradě z roku 1938. Na Maltě, podobně jako v Mnichově 1938, se rozhodovalo o nás bez nás. Byli jsme vydáni Západu doslova napospas, což se ihned odrazilo v ekonomickém vydrancování našich zemí a samozřejmě i v politickém podřízení Západu. Naši západní protektoři si pečlivě hlídají, komu bude umožněno vstoupit do vlády a řídit politiku země, aby nebyla se zájmy Západu v rozporu. Proto česká vláda nejedná samostatně – je to důsledek toho, že SSSR přenechal své tehdejší spojence svému protivníkovi. Dnes se mu to vrací jako bumerang.
„I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože.“ Tento biblický verš z knihy proroka Izaiáše vytesal sovětský sochař J. Vučetič na sochu před sídlem OSN. Státy by mezi sebou neměly bojovat, ale měly by spolu obchodovat. Sankce jsou přesným opakem tohoto poselství – nutí nás přestat obchodovat a začít válčit, nutí nás z radlic odlévat meče, z kostelních zvonů odlévat dělové koule, nebo, řečeno současným jazykem, moderní technologie, které by měly kvalitu liského života povznášet, používat k zabíjení a k rozsévání smrti.
Současný konflikt na Ukrajině neprospívá ani jedné straně. Rusko ani NATO nedosáhlo deklarovaného cíle, ekonomické škody jsou nevyčíslitelné a o lidských ztrátach ani nemluvě. Svět se navíc nebezpečně přiblížil třetí světové válce, kterou nemůžeme riskovat, protože by nutně byla jaderná. Jiné řešení tohoto konfliktu, než vyjednávání o míru, není proto možné. Bude to znamenat ústupky obou stran, nebudou to jednoduchá jednání, ale nic jiného nám nezbývá.
Podle mého názoru by ale nemělo zůstat u pouhého mírového jednání Ukrajiny (USA, NATO, Západu) na jedné a Ruska na straně druhé. Protože po více než třiceti letech hegemonie Západu a unipolárního řízení světa je to první konflikt, ve kterém obě velmoci studené války poměřily síly – a zdá se, že ani jedna jednoduše nevyhrála – mělo by dojít k mírové konferenci, jako tomu bylo po velkých světových válkách. Rozhodně žádné tajné jednání jako na Maltě.
Není totiž možné, aby o budoucnosti světa rozhodovaly opět zase jen dvě velmoci tohoto konfliktu, které se dohodnou na vzájemných podmínkách míru. Jak jsem popsal výše, do konfliktu bylo (i proti své vůli) zataženo mnoho zemí, včetné té mé, čistě jen proto, že spadají do západní sféry vlivu. Taková situace je dále neúnosná – nemůžeme nadále přinášet oběti jen proto, že si velmoci svět v roce 1989 nějak za zavřenými dveřmi rozdělily a poslušnost svých „vazalů“ si dodnes pečlivě hlídají. Vidíme, že většina světa, která není pod západní kontrolou, neuvalila své sankce na Rusko, ale téměř celý „kolektivní Západ“, který je pod kontrolou USA / NATO je nucen proti Rusku bojovat. Z toho je jasné, že země spadající pod vliv USA jsou USA zneužívány, což je v přímém protikladu k principu sebeurčení národů, jak jej kdysi samotné Spojené státy deklarovaly. Každá země by se měla svobodně rozhodnout, jakou cestou se vydá a neměla by být ve vleku tajných politický dohod, které jsou dnes už přežitkem.
Skončilo-li poměřování sil bývalých studenoválečných velmocí nerozhodně, mělo by dojít k novému přeformátování světa, ale již ne na základě tajných dohod za zavřenými dveřmi. K velké mírové konferenci by měly být povolány všechny země, které se konfliktu tak či onak účastnily, ale jejich počínání by mělo být posuzováno ve světle dohod z roku 1989. V rámci přerodu světa z unipolárního na multipolární by pak měla být těmto zemím dána možnost svobodně se rozhodnout pro vlastní zahraniční politiku.
Když už chceme dělat ve světě pořádek, začněme opravdu s čistým stolem. S třicet let starými koulemi na noze daleko nedojdeme. Přepišme tajné dohody z roku 1989, nyní ale veřejně a na základě přání občanů, ne jen jejich „elit“.
Ostatně – Praha by na takovou mírovou konferenci nebyla špatným místem…
děkuji za pozornost a přeji zdar Vaší konferenci
Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie
Jaltské mezinárodní fórum, 23.–24. října 2023, Moskva,
Fórum přátel Krymu – Přátelé Ruska
