Byl jsem v sobotu 2. 3. v Táboře na akci věnované 10. výročí začátku vysílání Svobodného vysílače. Klobouk dolů před odvahou a námahou, která těm, kteří se podílí na realizaci toho, aby se k lidem dostávaly i jiné verze popisu událostí ve světě i doma, než ty, které jsou všeobecně hlásané ve velkých médiích, neboli, jak se dnes obvykle říká, těch korporátních.
Symbolické bylo, že se setkání konalo ve městě husitů, kteří se postavili sami proti křižácké přesile tehdejšího západního světa. Uvědomil jsem si, že se ani po šesti stech letech téměř nic nezměnilo. Husitské hnutí, naprosto ojedinělé v celém evropském kontextu, porazila vnitřní rozhádanost. Místo, aby se jednotlivé odnože hnutí snažily o spolupráci, tak řevnivost mezi nimi vyústila až k bitvě u Lipan a k trpké porážce, na které se vůbec nemusely podílet žádné vnější síly. Češi si ji způsobili sami.
A tak si tu žijeme celých šest set let. Polák Polákovi, Slovák Slovákovi v cizině vždy pomůže, ne tak ovšem Čech Čechovi.
Dovolte mi krátký popis části akce, které jsem se zúčastnil. Měla začít ve 13 hodin, začala krátce po hodině 14. Tudíž, jelikož jsem měl jiný program, jsem zažil pouze vystoupení pana Norberta Lichtnera ze slovenského vysílače InfoVojna. Pan Noro, jak jej oslovoval moderátor akce Pavel Hlávka z Plzně, nás svou nezaměnitelnou nádhernou barvou hlasu upozorňoval na to, abychom nebyli příliš oslněni staronovým slovenským premiérem Robertem Ficem, neboť to byl právě on, kdo v době svého minulého vládnutí vedl nejtužší boje za omezení svobody slova a policie v té době vlastně zamezila vznik svobodné televize.
Takže není všechno růžové, jak to na první pohled vypadá. To by si měli uvědomit všichni, kteří nabádají, aby z důvodů obavy před propadem hlasů lidé volili jenom ty strany, které mají, dle neustále omílaných volebních preferencí, šanci na úspěch, bez ohledu na to, že třeba europoslankyně za ANO Dita Charamzová hlasovala v Europarlamentu proti zájmům českých občanů a o komisařce Věře Jourové, nominované hnutím ANO, snad není ani nutné cokoliv psát. Ano, dáte-li hlas hnutí ANO, váš hlas skutečně nepropadne.
I když budete volit SPD, tak váš hlas také nepropadne. Ovšem, myslíte si, že za tři volební období (1x Úsvit a 2x SPD) se SPD podařilo cokoliv pro české občany prosadit?
Lidé, kteří hlasují podle těchto návodů, si pod sebou řežou větev. Zkuste příště hlasovat podle jednoduchého vzorce, těm, kteří vystupují často v korporátních televizích, včetně vlastně americké CNN Prima News, svůj hlas nevěnujte. Zkuste »nová košťata«, ty vždy lépe metou.
Zásluhou je však to, že lidé alespoň k volbám přijdou a nepřenechají rozhodovací pravomoci těm, jejichž voliči jsou vždy spolehliví, to jest voličům SPOLU a hlavně jejich, na první pohled nejslabšímu článku, KDU-ČSL, který ovšem ve formátu celostátní kandidátní listiny, dle mého soudu, vytlačí i preferované kandidáty ODS. Těch 8 % procent katolíků, jejichž převážná většina žije na Moravě, bude ovšem velkou silou. Však si to ODS uvědomila a vyřadila z 25. místa kandidátní listiny jednoho z bratrů Okamurových.
Vraťme se k sobotní akci Svobodného vysílače. Pozdravil jsem účastníky krátkou vtipnou větou: »Cestou do Tábora jsem si všiml billboardů týkajících se úroků v jedné z českých bank: 6 % dokud to jde. Vysílejte svobodně, dokud to jde«. Pavel Hlávka, moderátor odpoledne s díky kvitoval můj neobvykle krátký příspěvek. Načež jsem dodal, že Pavel byl kdysi dávno kandidátem Strany zdravého rozumu. A on odvětil: »To jsem ještě věřil, že volby mohou něco změnit.« Já jsem se opět obrátil k plnému sálu a vyzval jsem lid, ať rozhodně přijdou k volbám a volí kohokoliv podle svých vlastních preferencí a ne preferencí vnucovaných jim oficiálními médii. Z pozadí sálu mne přerušilo několik hlasitých ženských hlasů: »Ne, k volbám nemá cenu chodit.« A ty hlasy podpořil hlavní moderátor Hlávka. Už jsem neměl čas ani sílu přesvědčovat tyto lidi, že tím vyklidí pole pro Piráty, STAN a SPOLU.
Chtěl jsem dodat takový příběh, který se stal Kosovské Mitrovici, městu na severu Kosova, kde žije 95% srbská menšina. Nějaký tamní Pavel Hlávka přesvědčoval lidi, aby bojkotovali volby, což se stalo. Zvítězil, v pravoslavném městě, muslimský Albánec, kterému stačilo pouhých 5 % k vítězství. Když potom začal realizovat svůj volební program, tak se oni bojkotující divili, a chtěli, aby se volby opakovali. Bylo jim však řečeno, ať si počkají další čtyři roky na nové volby. To je naprosto signifikantní důsledek bojkotu voleb.
Vím, že psát o volbách, když nám hrozí jaderné inferno ústící v zánik světa, se zdá být malicherným počinem. Ale řekněte mi, co můžeme dělat my, bezvýznamní, proti šílenství politiků velkých a menších mocností, a hlavně těch neviditelných vládců za nimi stojících? Nic. Můžeme však alespoň ovlivnit to, že v parlamentu EU bude napříště méně šílenců, než je tam teď. Ovšem vyzývat lidi, aby nechodili k volbám, je přímé nabádání k zaslepenosti, která vyhovuje těm, kteří se na lidi nikdy ohlížet nebudou.
Petr Hannig, předseda strany Rozumní v Alianci za nezávislost ČR
Převzato z webu iportal24.cz ROZUMNÉ PONDĚLÍ PETRA HANNIGA