Jak jsem k tomu došel? Procházel jsem kolem hlavního vchodu hlavního nádraží v Liberci a spadla mi brada. 1. října 2017 jsme totiž (Klub českého pohraničí, Český svaz bojovníků za mír a další spřátelené organizace) umístili po dlouhých tahanicích s úřady na zeď hlavního nádraží v Liberci pamětní desku na odsun nebo spíš útěk českých vlastenců, židů a německých občanů-antifašistů v roce 1938 z Liberce do vnitrozemí budoucího Protektorátu Böhmen und Mähren. Ale ta deska tam už NENÍ!!!!
Chtěl bych zdůraznit, že tam byla umístěna nejméně dva roky – a to i potom, co tam nějací útlocitní Liberečané připevnili stejně velkou tabulku se srdceryvným textem o odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 z Liberce do Reichu (kam ale vlastně všichni stejně chtěli už před II. světovou válkou).
Nerad bych se rozepisoval o trapných událostech, které předcházely schválení instalace naší pamětní desky na nějaké důstojné a frekventované místo v Liberci, které je viditelné. Nebudu jmenovat všechny úředníky, kteří se navenek tvářili velmi chápavě k našemu požadavku, nebudu popisovat podrobnosti, ale třeba na Krajském úřadu v Liberci jsme po mnoha měsících přešlapování úředníků dostali zamítavé stanovisko k umístění nějaké pamětní desky doprostřed malého parčíku před nádražím. Tak jsme se pokusili obdržet souhlas od Magistrátu města Liberec, kam jsme byli nejdříve pozváni na schůzku s primátorem, který se ale těsně před setkáním omluvil a pověřil jednáním s námi pouze sekretářku, která nám přislíbila vyřídit tu žádost velmi brzy. Po několika týdnech čekání jsme však dostali hodně vyhýbavou odpověd, že to není v zájmu dobrých vztahů. S kým, to si domyslete.
A tak nás nakonec spasily České dráhy, které povolily naši stejně velkou plaketu umístit na jeden ze dvou sloupů průčelí nádraží – kousek od té „německé“. Brali jsme to i jako upřímný důkaz naší tolerance a postoje k vyrovnání se s minulostí, udělání tlusté čáry za nepřátelstvím českého a německého obyvatelstva Liberce.
My jsme respektovali emoce těch, kteří zde umístili desku o odsunu Němců, který nařídily vítězné velmoci v Postupimi v roce 1945 a nikoho z nás ani nenapadlo tento jejich „pomník“ ničit nebo jen poškodit. Naše pamětní deska byla ale „neznámým pachatelem“ v úterý 7. ledna 2020 stržena a málem i zničena. Prý jen díky včasnému zásahu nějakého člena ochranky nádraží byla naše pamětní tabulka zachráněna. Snad se nám podaří ji tam znovu instalovat, snad nám to žádný euro-hujer nezakáže.
Tato událost však dokládá skutečnost, „JAK“ jsou Němci a jejich poskokové v Liberci schopni tolerovat holý fakt, že „momentálně je tady snad (?!) ještě suverénní Česká republika a ne Sudetenland ! Ale když si uvědomím, že na liberecké radnici je vitrína, kde jsou mezi čestnými občany Liberce uvedeni i Konrád Henlein a jeho soukmenovci, tak bych neměl být asi zaskočen drzostí sudeťáckých pohrobků, že?
Antoní Suk, člen ANS
V Liberci je pivovar KONRAD a v nabídce mají mimo jiné i piva Konrad a Reichenberger!
Nesouvisí náhodou tyto názvy – jména i s jakousi skrytou německou propagandou?? Nevíte?