Marie L. Neudorflová, Ph.D.
Tento esej je do určité míry reakcí na skutečnost, že v posledních desetiletích dochází k hrubým desinterpretacím historie ve prospěch nedemokratických aspektů dějin i současnosti, avšak v neprospěch objektivity a národních dějin. Sebeznalost národů – jedna z podmínek pro rozvíjení demokracie, je ohrožena obecně. V tomto ohledu se situace podobá stavu koncem 19. století, kdy Masaryk vystupuje s požadavkem komplexnějšího pohledu na českou historii, zvláště na období z politických důvodů opomíjená, ale důležitá z hlediska národního svébytného rozvoje, v němž úsilí o vymanění se z mocenského destruktivního útlaku a o pozitivní rozvoj většiny i celku, bylo výrazným aspektem české historie, aspektem ve své podstatě silně demokratizačním. Vzhledem k tomu, že Masarykova metoda pohledu na historii, sledující v nepříznivých politických poměrech náročnou demokratizační iniciativu zdola, neztratila nic na své aktuálnosti a síle poučení, esej se soustřeďuje především na tyto relevantní aspekty Masarykova působení.
Celý text je ke stažení ZDE.
