Zatímco prostí občané České republiky na mnoha místech uctili i za nepřejících podmínek pandemie památku padlých vojínů Rudé armády – Osvoboditelky, často neformálně, ale o to vřeleji, – probíhá v médiích a v kruzích vládnoucích tzv. elit pyramidální orgie antirusismu.
Tato orgie má podobu mediální a organizační chobotnice, mající masírovat zejména mladší generace s nedostatečným historickým vědomím a bez pamětnických informací. Ostatně náš president Budovatel dr. Edvard Beneš to ve svých statích a projevech předpověděl, když pravil, že za padesát šedesát let počnou nepřátelé státu přednášet své lži o osvobození a fašismu a že tomu budou i sami věřit, co přednášejí.
Tato orgie nápadně připomíná nechvalnou éru protektorátní propagandy Moravců, Krychtálků, Lažnovských, Vajtauerů, zaštítěných samotným koryfejem nacistické propagandy dr. Goebbelsem. Jeho slogan, že „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou!“ se monotónně a úporně snaží opisovat současná antiruská propaganda.
Tato propaganda, která již od počátku popřevratového režimu zahájila SEIN KAMPF – „svůj boj“, abychom parafrázovali Hitlerovu bibli nacismu Mein Kampf – pod omšelou vlajkou „bolševického universálního zla“. Pokračovala antisovětismem a oslavila zánik SSSR jako konec „řiše zla“, přičemž vyčetla tomuto státu všemožné viny a hříchy v nekonečných počtech. A nyní soustředila svou pozornost na současnou Ruskou federaci jako na jakéhosi pokračovatele „říše zla“. Kreslí obraz odvěkého „nepřítele Evropy“ – což je první nesmysl – jako „šiřitele panruského imperialismu“ – což je druhý nesmysl.
Stačí se podívat na mapu světa, abychom pochopili, jakou kolosální lež vytrubuje jak Evropská unie, tak naše koloniální propaganda. Geopolitický packal Gorbačov uvěřil slibům západních „přátel demokracie“, že nebudou rozšiřovat NATO východním směrem – a se zlou se potázal nejen on ,ale i jeho diadoch Jelcin, jemuž to ovšem již nevadilo. Západ se držel hesla „slibem nezarmoutíš“ a pochopitelně jej nikdy nesplnil. Naopak – začal lapat do chapadel NATO východní státy Evropy – od baltských republik, přes středovýchodní Slovensko a Česko, a Maďarsko, až po balkánské Rumunsko a Bulharsko, přičemž usiluje o Černou Horu, Makedonii a další země bývale rozbité Jugoslavie.Takto porušené sliby Západu roztály jako sníh pod sluncem. A když toto vše počal napravovat osvíceny státník V. V. Putin, stal se okamžitě terčem všeobsáhlé propagandy, spojujicí v jeho osobnosti inkarnace „takřka hitlerovské“, neni-liž pravda?
V naší republice nemine dne, aby se z médií nevylily zapáchající hektolitry pomluv, čtvrtpravd a doslovných lží na adresu presidenta Putina, Ruské federace a ruského národa všeobecně. Zvlástě hnusně tato propaganda působí ve slovanských zemí, z nichž drtivá většina byla před sedmdesáti pěti lety zachráněna právě tolik dnes Západem nenáviděným SSSR s generalissimem Stalinem v čele. Stálo by za to, kdyby si dnešní vzývatelé USA přečetli díkuvzdání amerických generálů Eisenhowera a Knoxe Rudé armádě a hodnocení F.D.Roosevelta role SSSR při osvobozování Evropy! Místo seriózních rozborů role SSSR, které najdeme vzácně i v západní odborné literatuře (Axell o Stalinovi ve válce, Overy o Rusech ve válce, Butlerová o Stalinovi a Rooseveltovi jako partnerech) se naše propaganda snižuje k neustálým pomluvám, insinuacím a maximálně čtvrtpravdám (klasicky příklad je výklad paktu Ribbentrop-Molotov, přičemž se zásadně pomíjí prvotní pakt Hitler-Pilsudski…).
Naše propaganda idiotsky kopíruje pavědecké fabuláty Evropské unie, vydávane jako směrnice pro zacházení s moderními dějinami II. světové války a SSSR. Stačí si připomenout předchozí antisovětskou a anitruskou propagandu protektorátu. Například výstavu „Sovětský ráj“ vypracovanou nacisty a instalovanou kolem roku 1943 v areálu pražského výstaviště nebo filmové týdeníky protektorátu, či články Lažnovského, Krychtálka, Kožíška, Vajtauera a konec konců i literární pamflety kolaboranta kolaborantů Moravce: „O český zítřek“ a „V úloze mouřenína“.
Když dnes občan vnímá myšlenkové metaboláty dnešních mouřenínů – pánů Šafra, Štětiny, nebo dam jako je paní Langšádlová, či Němcová o Rusku, bývalém SSSR a bolševicích, maně jen napadá naprostá myšlenková osnova starých protektorátních šmoků. Nic nového pod sluncem, zamyslí se historik.Vše už tu bylo za protektorátu a opakuje se v jiných mantrách se stejným nábojem v dnešním Česku.
K tomu přistupují aféry poškozující republiku v očích jak antifašistické koalice II. svěvtové války, tak zejména samotného Ruska. Zločin pražských radních na soše Osvoboditele ČSR maršála I. S. Koněva Ruská federace právem vnímá jako obrovskou potupu a zostuzení památky válečného hrdiny SSSR, díky jehož úsili žije dnes zachráněný český národ, jenž by jinak podlehl fašistickému řádění milionové Schörnerovy armády. Je třeba si nejen uvědomovat, ale i veřejně připomínat, že teprve osvobozením ČSR skončila evropská část II. světové války. I z tohoto titulu je nesmysl hovořit v Evropě o „ukončení II.světové války“, jak se to běžně užívá, když skutečné ukončení II.světové války nastalo po japonské kapitulaci kwnantunské armády proti SSSR na jedné straně a kapitulaci proti loďstvu USA na druhé straně, kdy byly podepsany kapitulace pro Sověty a USA zároveň. Takže teprve září 1945 znamená fakticky konec II. světové války.
Význam tohoto evropského nesmyslu o „ukončeni II. světové války 8. května 1945“ je opět jasný. Tak jako proběhly dvě kapitulace u Japonců, proběhly dvě kapitulace – u Spojenců, a u SSSR. Je tu jasná snaha dnešní propagandy zamlžit a posléze vykořenit pojem osvobození od německého fašismu / nacismu. A zničit v paměti národů osvobozovací roli SSSR. A proto je nutno hovořit o obou datech kapitulací, tj. o 8. i o 9.květnu, a na ČSR se plně vztahuje 9. květen 1945. Je nutno připomenout, že v některých oblastech Čech a Moravy ještě probíhaly boje s německým wehrmachtem a Waffen SS i po 9. květnu. Udává se, dle některých zdrojů, že v Čechách skončily boje v Čimelicích 10. května, na Moravě u Olešnice 11. května.
Samozřejmě od vladnoucích tzv. elit se nápravy ve zmírnění nebo dokonce eliminaci této protislovanské pavědecké propagandy nedočkáme. Ale paradoxně tu mohou pomoci voliči. Jak? inu prostě. Nevolením těch partají a skupin, které tuto propagandu oprašují jako posvátný grál. Voliči podle skutků sami dobře rozeznají, které strany a jak podporují jak tuto zlovolnou propagandu,a které taky chrání všemožně své zastupitele, páchající zločiny proti ruským a sovětským památkám a válečným hrobům a pietním místům, jak je definuje zákon č.122/2004 Sb. O válečných hrobech a pietních místech.
Zde jsou trestní oznámení na pachatele plně na místě, a je jen otázka, zdali politické tzv. elity nezvrátí průběh vyšetřování ve prospěch podezřelých. V demokratickém právním státě by se to stávat nemělo, ale dosavadni podivnosti šetření takových kauz moc důvěry v právní stát nepřidávají.
Nakonec jen tolik. Občanstvo samo – zvláště starší a pamětnická generace – vidí, jaké úsili vynakládá antiruská propaganda na zamlžení, na falsifikaci a na pusté ataky proti Ruské federaci, přičemž se neštítí ničeho. Od pomluv „sovětského spiknuti Hitlera se Stalinem“ až po „ruské agenty s ricinem“. Soudný občan ví, co si o této propagandě má myslet.
Dr. Jiři Jaroš Nickelli, společnost L.Svobody Brno
Domnívám se, že Gorbačov měl jasné instrukce od mocipánů z Londýna a kdo ví, čím ho k jeho postojům motivovali.
Z hlediska Koncepce společenské bezpečnosti události v Praze (památník Koněvovi, památník vlasovcům, atd.), přesněji řečeno činy politiků „demokratických stran“ (já jim říkám jinak; pan Lavrov se vyjádřil o nich jasně) naprosto souvisí s událostmi v RF, tj. přípravou ke státnímu převratu. O tom svědčí sabotáž nařízení prezidenta RF (peníze na konkrétní projekty jsou zadržovány na účtech, atd.), ruské televizní stanice financované státem dělají totéž, co televizní stanice v ČR (zaměřené na zakotvení rusofobie v podvědomí lidí), Můžeme uvést i hrané filmy o válce zkreslující dějiny, seriály v české televizi, atd.