Proti minulým letům bylo v televizi kolem 21. srpna mnohem méně rozruchu a hloupých vyjádření. Mne zaujala poznámka jednoho redaktora, že invaze spojeneckých vojsk zničila rašící výhonky demokracie. Inu redaktor řekne co má uloženo, i kdyby to byla sebevětší blbost, protože za to dostane dobře zaplaceno. Rád bych na tomto vyjádření ukázal matení pojmů a tím i matení vědomí veřejnosti. Otázky zní: Byly tu v roce 1968 nějaké rašící výhonky demokracie? Šlo o demokratizační proces?
K odpovědi by bylo dobře si uvědomit význam slova demokracie, kterým se hodně a často mává, ale často v případech, kde demokracie není ani náhodou. Jak známo, demokracie by měla být vládou lidu. To představuje účinné vazby lidu na utváření státu a vládnutí. Skutečná demokracie by měla mít jasně vymezená pravidla platná pro všechny a sankce za jejich porušování také platné pro všechny. V dohledu ani doslechu žádnou takovou demokracii neznám.
Soudím, že lidé si pletou demokracii s jinými pojmy, jako je např. anarchie, kdy si každý může dělat, co chce nebo také chaos a bordel. Někteří lidé si myslí, že ustupovat požadavkům skupiny úchylných lidí a vytvářet jim podmínky pro jejich odlišné potřeby za zástěrkou lidských práv, je demokratické. Ve fungujícím společenství se lidé musí podřídit podmínkám, ve kterých takové společenství normálně zdravě žije a vyvíjí se. Názorné to je na příkladu cizinců z jiných kultur. Pokud chtějí žít na území jiného státu s jinou kulturou, musí žít podle zásad kultury domácí země.
V roce 1968 vyrážely u nás různé výhonky. Některé můžeme pokládat za demokratické. Ale jen některé. Ale, jak už to bývá v obdobích „uvolnění“, poruší se nutné mantinely a dochází k narušování zásadních pravidel a funkčnosti a vyrážejí i výhonky škodlivé až zločinné. Takže vedle obnovy činnosti politických stran vznikly i spolky jako např. KAN nebo K231 (ten především z lidí souzených za protistátní činnost podle § 231 t. z.), které měly záškodnické až teroristické cíle. Zapomíná se na útoky na řadu činitelů a jejich rodinných příslušníků, ke kterým docházelo a byly i oběti, o kterých se nemluví. Byly vypracovány i seznamy lidí určených k likvidaci. V Semilech, kde jsem v sedmdesátých letech působil, proběhl soudní proces se skupinou mladých lidí, kteří měli tvořit popravčí četu a bylo i určené místo poprav. Nedocházelo k masovým hrůzám, jako v roce 1956 v Maďarsku, ale útoky a oběti byly.
Takže místo demokratizace bych užil termínu chaos a bordel. Vedení KSČ a potažmo státu situaci vůbec nezvládalo. Alexandr Dubček rozdával úsměvy na všechny strany, nechal se fotit, jak na koupališti v Piešťanech skáče s prkna, ale jeho vedení a on sám osobně situaci absolutně nezvládali. V situaci vnitřního chaosu a bordelu nemohl být zásah zvenčí žádným překvapením. Šlo jen o to, která vojska to budou. Američani to těsně nestihli. Když překročili hranice, bylo už území pod kontrolou vojsk Varšavské smlouvy, takže to „uhráli“ na nedopatření – překročení hranice při natáčení filmu o osvobozování západních Čech.
Takže, vážení přátelé, nepleťte si demokracii a demokratizaci, které musí mít jasná a striktní pravidla, s bezbřehým chaosem a bordelem.
Máme snad dnes u nás demokracii? Nemáme. Vláda peněz a lidé odstavení na vedlejší kolejiště, to opravdu není demokracie – vláda lidu.
Miroslav Starý, KK ANS Liberecký kraj
