Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 3. díl

Naše účast v NATO

• Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 1. díl
• Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 2. díl
• Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 3. díl
• Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 4. díl
• Zamyšlení nad naší účastí v NATO – 5. díl

3. Na co je nám NATO

Ačkoliv tato otázka působí dosti sugestivním dojmem a nabízí rychlou odpověď, neukvapujme se a zústaňme chvíli u ní.
Bude totiž záležet na tom, komu tuto otázku položíme. Takže:

1. lidé, kteří nechtějí krást cizí suroviny, cizí půdu, zabíjet občany jiného státu, nechtějí být agresorem, nechtějí válku a vlastní sebezničení, nechtějí ani válku pro válku a pro vytváření chaosu ve světě, budou mít odpověď nejtěžší;
2. budou-li to mladí lidé, budou mít odpověď asi snazší, neboť jejich odpověď bude vyplývat z jejich mylné představy, že ať NATO cokoliv dělá, dobře dělá, „bude nás chránit“, zatímco oni budou chodit po diskotékách. Netvrdím, že takto přemýšlejí všichni mladí, je jich ale dost, především pak díky vymývání jejich mozků na různých školách. Tedy snadná, leč chybná odpověď či představa. Pochopí až dodatečně. V případě, že NATO zahájí útok na Rusko, budou totiž rychle na frontě. A pak bude pro ně již pozdě.
3. Podobně na tom budou další naši občané – konzumenti mainstreamu.
4. Naši prosystémoví politici budou na tom nejlépe. Odpoví snadno a dokonce i pravdivě, když řeknou „NATO nás chrání“. Aby ale nedošlo k omylu, mají na mysli sebe, svá lukrativní místa a někteří i svoji beztrestnost, nikoliv nás občany.

Aby se na tom náhodou nic nezměnilo, soutěží v podlézavosti vůči Západu (vůči EU, USA i NATO). Ve vztahu k NATO se přitom odvolávají na jakési jejich smluvní závazky. Ano, naše závazky to nejsou, jsou to opravdu jen jejich smluvní závazky, nás se na vstup do NATO nikdo neptal.
Mimochodem, pokud opravdu existují, jaké to jsou závazky, kdo a kdy je vlastně za ČR odsouhlasil? Nebo snad mají na mysli nějaké své soukromé závazky? A vůči komu a proč přesně? Nabízí se též otázka, proč uzavírat nějaké závazky s někým, kdo opakovaně zásadním způsobem porušuje i vlastní zakládací smlouvu. Co si od toho slibujeme? My nic a jejich odpověď byla již výše uvedena. Stávají se přitom spolupachateli trestných činů.

Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 2.11.2018.

Jak vidíte, tak ani na zdánlivě jednoduchou otázku nemusí být tak snadná či jednoznačná odpověď. Žijeme totiž ve složité době, kdy lidi rozdělují jejich peníze, společenské postavení a tudíž i zájmy. Kdepak prezident. Nebo chce snad někdo tvrdit, že s příchodem jiného prezidenta zmizí u nás do očí bijící majetková nerovnost pocházející vesměs ze zlodějen, že zmizí šmejdi?

A jaká je realita, kterou občané často neznají, nebo nechápou či ignorují?

• NATO má (či spíše mělo) význam jen jako jednorázová obranná aliance. Nyní však slouží americkému impériu jako součást jejího globálního militarismu;
• NATO není obráncem zemí, ale jejich ničitelem (viz plán USA na rozvrácení 7 zemí za 5 let, který začaly realizovat). Ačkoliv hovoří o obraně, je zásadně agresivní a při svých výbojích páchá trestné činy. NATO je přitom nástrojem americké zahraniční politiky;

• O záměrech americké zahraniční politiky jasně hovoří:

1. 1. • Wolfowitzova doktrína – která je základem americké politiky vůči Rusku (a Číně). Tato doktrína považuje jakoukoliv mocnost dostatečně silnou na to, aby zůstala nezávislou na vlivu Washingtonu, za „nepřátelskou“. Doktrína ospravedlňuje ovládnutí všech regionů Washingtonem. Je konzistentní s neokonzervativní ideologií USA, coby „nepostradatelné“ a „výjimečné“ země oprávněné ke světovládě.
        Rusko a Čína stojí v cestě k americké světové nadvládě. Pokud nebude Wolfowitzova doktrína opuštěna, bude pravděpodobným následkem jaderná válka.
      • Projekt pro nové americké století (PNAC) – přichází s tézí, že „americká vůdčí úloha je dobrá pro Ameriku a dobrá pro svět“, a totéž platí i pro podporu „reaganovské politiky vojenské síly a morální čistoty“. PNAC vynaložil velký vliv již na špičky americké vlády v administrativě prezidenta George W. Bushe a silně ovlivnil její rozvoj vojenské a zahraniční politiky, zejména v souvislosti s národní bezpečností. Dále hovoří o tom, že schopnost zajistit si přístup do vesmíru, svobodu operací ve vesmíru a schopnost odepřít jiným použití vesmíru musí být podstatným prvkem americké vojenské strategie… zachovat si nadvládu ve vesmíru bude nevyhnutelně vyžadovat použití síly jak ve vesmíru, tak z vesmíru…

• Vazalské státy NATO vědomě ignorují existenci Wolfowitzovy doktríny a Projektu pro nové americké století. Přehlížejí skutečnost, že USA:

1. • si rozdělily celou Zemi na vojenské velitelské zóny;
   • mají téměř tisíc vojenských základen, rozprostírajících se po celém světě;
   • USA a jejich vazalské státy NATO mají přes 65% celosvětových ročních vojenských výdajů.

• na tomto kořistnickém způsobu, který USA za pomoci svých vazalů v rámci NATO uplatňují vůči dalším zemím (Pax americana), je závislá ekonomika USA, „A kdo nebude poslouchat, tomu zkroutíme ruku“, jak říkal ještě nedlouho před svým odchodem dnes již bývalý prezident USA Obama. Prezident Trump naproti tomu hovoří o potřebě, aby si vazalské státy za svoji bezpečnost a ochranu „připlatily“. Údržba tak obrovské vojenské mašinérie po světě hodně stojí, krom toho se hodí, jestliže vazalské státy budou vytvářet koupěschopnou poptávku po amerických zbraních. Jde totiž o jeden z mála oborů, jejichž výroba nebyla vymístěna do zahraničí a jehož prostřednictvím může americký prezident zajistit práci pro americké občany, a to i za peníze nás, vazalských států.
   
  Nakupované zbraně svým charakterem přitom nebudou sloužit k ochraně vlastního území vazalských států, nýbrž k dalším expanzím USA prostřednictvím NATO (a tedy za účasti vazalských států) ve světě.
   
  Říká se, že ve vztahu vazalských států NATO vůči USA se v průběhu doby objevil tzv. Stockholmský syndrom, který se týká jednotlivců, držených jako rukojmí.
  Jde o to, že tito vazalové po určité době rezignují na své zajetí a vstoupí do spojenectví se svým věznitelem. Je to podobné, jako když vězni, kteří jsou dlouhou dobu uvězněni, nakonec nechtějí opustit vězení. Vězení se stává jejich „přirozeným“ domovem a oni si vytvářejí strach z opravdové svobody a vnějšího světa.
  Přesně tak je to i se zeměmi, tj. s vazalskými státy NATO.
   
  NATO byla vytvořena po 2. světové válce jako obranná aliance, jejímž cílem bylo čelit hrozbě nyní zaniklého SSSR. Varšavská smlouva byla ekvivalentní obrannou aliancí SSSR, která byla v roce 1991 s rozpadem SSSR rozpuštěna. Aliance NATO měla být také rozpuštěna, avšak dostala novou roli. Stala se součástí globalizované válečné mašinérie. I nadále ji přitom ovládají USA.
  Vazalské země se dnes angažují ve prospěch zájmů USA, přičemž jejich představitelé se snaží namluvit vlastním obyvatelům, že je to v jejich prospěch. Opak je ale pravdou.
  Evropa byla koncem 2. sv. války osvobozena od hitlerovského Německa, jen aby ji hned vzápětí kolonizoval americký imperialismus. NATO sloužila tehdy a slouží i dnes jako efektivní způsob, jakým Spojené státy ovládají Evropu. Ovládání Evropy také brání tomu, aby samotná Evropa vytvořila pakt s Ruskem, který by představoval mocenský blok a otřesení dominance USA. (nakonec to tehdy okřídlené heslo použité v 1. části této série to říká zcela jasně).
   
  Přesto některé z těchto procesů již probíhají, ačkoliv USA ještě neopustily Evropu. Asymetrie odlišných politických zájmů mezi (západní) Evropou a USA v porovnání s vojenským uspořádáním formou NATO tak vychází stále více na povrch.
   
  Pokud jde o angažmá USA a dalších zemí NATO v zemích Blízkého a Středního východu pod záminkou boje proti terorismu, již dávno se ukázalo, že cílem není žádný boj s terorismem, ale udržení vojenských základen pro útok na Rusko. Proto potřebujeme udržovat při životě Tálibán a další fanatiky, Proto USA podporují i Saudskou Arábii, odkud je šířen wahhábismus i do dalších muslimských zemí, odkud jsou jeho šiřitelé v dalších zemích všemožně podporováni. Ačkoliv režim Tálibánu v Afghánistánu se řídí zákonem šaríja, a Koránem, těžko si můžeme osobovat právo prosazovat na jejich území jiné zákony, a to jen proto, že se nám ty jejich nelíbí, ač i to je často pouhá záminka.

Když to tedy shrneme, pak bojujeme údajně proti terorismu v zemi, jako je např. Afghánistán:

• • kterou okupujeme, ačkoliv nám ani našim „spojencům“ nic neudělala;
  • USA (a zčásti pak i V.Británie a někde i Francie) současně s tím dělají byznys (zatímco my vesměs jen užitečné idioty) a přitom všichni podporujeme ty, kdo skutečný terorismus, skutečné zločiny v zemích jako je Afghánistán, Irák, Sýrie či Libye financují, spoluorganizují, podporují a jsou skutečně spoluodpovědní i za naše mrtvé. Příslušná část této spoluodpovědnosti padá ale též na hlavy našich příslušných vlád a poslanců parlamentu ČR;
  • některé z těchto teroristických organizací přitom založily v minulosti USA samy (mudžahedíny pro boj proti někdejšímu Sovětskému svazu v Afghánistánu, dosadily k moci Saddáma Husseina v Iráku, vytvořily samy Al-Kajdu, podporovaly a vyzbrojovaly různé teroristické skupiny v Iráku a zejména v Sýrii, které často měnily svoji podobu (umírněné/neumírněné) a názvy. Tyto skupiny byly následně štědře financovány zejména Saudskou Arábií, která k tomu potřebné zbraně kupuje právě od USA. Ty se s tím již ani nikterak netají, dokonce americký Úřad pro boj proti terorismu při MZV USA ve zprávě za r. 2017 již zcela oficiálně uvádí, že Saudská Arábie za posledních 25 let se podílela na financování muslimských extrémistických skupin po celém světě v objemu desítek miliard USD.

• to vše se děje s cílem USA:

1. 1. • neprodyšně obklíčit Rusko;
      • připravit si pozice k finálnímu útoku a současně i
      • udržet v chodu americkou válečnou ekonomiku a tím i zaměstnanost v USA na potřebné výši. Většina výrob pro mírové účely byla totiž z USA již dávno vymístěna jinam.

pokračování v dalším díle…

Ing.Jaroslav Tichý