Vždy to byl překrásný svátek. Slavili jsme Máchovy sloky básně, vyznávající vztah ženy a muže, slavili jsme naše maminky, slavili jsme vítězství.Oslavovali jsme úlohu práce, přátelství mezi lidmi a národy, radovali se z úspěchů občanů naší československé vlasti. Bylo veselo. 1. máj byl vždy vstupem do dalších příjemných májových dnů, vonících rozkvetlými šeříky a do májových dnů lásky.
Když jsem se zabýval vzpomínkou na naši učitelku v měšťanské škole v Herálci, vzpomenul jsem si také, jak nás v roce 1950 seznámila s knihou Julia Fučíka Reportáž psaná na obrátce. Četla nám jednotlivé kapitoly. Četla i stať, která popisuje oslavu 1. máje v nacistické věznici. Se zaujetím jsme poslouchali. Dnes jsem našel tuto knihu vydanou v roce 1949 nakladatelstvím Svoboda. Oskenoval část, která hovoří o 1. máji.
Při vzpomínce na oslavu 1. máje Juliem Fučíkem si připomínám jeho statečnost, pevnou vůli, čestnost, věrnost ideálům, kterým věřil i ve věznici při velikém utrpení v roce 1943.
Snad se čtenáři nerozzlobí, že připomínám máj v souvislosti s výjimečným člověkem Juliem Fučíkem. Vím, že ho mnozí dávno odepsali, což není správné… alespoň dle mého názoru.
Rudolf Hegenbart
