Brusel protinárodní tlak stupňuje vlastně až do podoby teroru. První úder národním reprezentacím zasadil v lednu předseda Europarlamentu David Sassoli tím, že označil národní vlajky za plakáty a nařídil jejich odstranění z míst poslanců. V den Brexitu se přidala i irská předsedající Mairead McGuinessová bezpříkladnou hrubostí při závěrečném projevu Nigela Farage, když mu při veselém opouštění politického Titanicu vypnula mikrofon a v podstatě jej vyhodila ze sálu. Smutné, leč očekávatelné bylo, že i někteří Češi se eurokolaborantsky při těchto excesech svezli.
Eurodita bere europlat, je europslankyně a – kde se vlastně narodila…?
Nejviditelněji zřejmě Dita Charanzová (hnutí ANO), která se nechala slyšet, že Sassoli zákazem národních symbolů nic neporušil, poněvadž tato pravidla platí již mnoho let. Tím zároveň svým voličům sdělila, že žádné české státní symboly neexistují, jelikož jsou pouhými plakáty či bannery. Také si neodpustila poznámku těmito slovy: „…chápu, že přerušování schůzí – zejména kolegy z řad krajní pravice(?!) a příznivců Brexitu – ruší. Jde podle mě o reakci na jejich chování, které se neustále stupňuje.“
Paní Charanzová sice neumětelsky, ale s typickou eurologikou svým výrokem zcela otočila význam a časový sled událostí. Prakticky nám říká, že předseda Sassoli zakázal národní symboly jako reakci na stížnosti europoslanců na zákaz národních symbolů v poslaneckých lavicích. Jistě, tlachá nesmysly, ale za 175 000 základního platu…? Už je to srozumitelnější?
Ostatní pobírači královského posedného se rovněž příliš nepředvedli. Jan Zahradil (ODS) uvedl, že on si žádné vlaječky na stůl nedává, ale „proti této stupiditě“ bude protestovat. Prozatím jeho účast na protestu jaksi zaznamenatelná není.
Takový Tomáš Zdechovský byl pak ještě charanzovatější. Prý: „…mám rád čistý stůl a kauzu považuji za malichernost.“ Jistě, tito pobělohorší pohrobci a lísatelé k habsburské moci považují dlouhodobě jakési češství za malichernost. Momentálně se chystají slavit 400leté výročí národní poroby vztyčováním poddanského obelisku na Staroměstském náměstí. Tak jakápak česká vlajka ve významném roce rakouské orlice?
Tak „nebylo to šťastné“ nebo spíš „je to soldateska“?
Prý opačně celou věc vidí Kateřina Konečná (KSČM). Uvedla, že státní vlajku nepovažuje za transparent, ale pan Sassoli ano, takže jsou „na plenárním zasedání zakázány i vlajky národních států.“ Paní Konečná však dodala: „Nepovažuji to za rozhodnutí šťastné, jelikož nebylo nutné. Fakt, že se zákaz vztahuje i na národní symboly, považuji za rozhodnutí zcela zcestné a vyloženě škodlivé, jelikož jen nahraje těm, co v EU vidí potlačovatele svobod a národních států. Doufám, že bude toto rozhodnutí ještě přezkoumáno, jinak bude i Evropský parlament vnímán jako rigidní instituce, kterou namísto racionality zajímá pouze striktní dodržování nesmyslných pravidel“. Podle paní Konečné je tedy nejhorší ono nahrávání těm, co vidí v EU potlačovatele svobod etc., etc. Zase žádný velký boj za národní barvy.
Europoslanec Hynek Blaško (SPD) na svém facebookovém profilu napsal: „Vážení přátelé je naprosto neuvěřitelné, co se v tomto EP děje. Předsedu bych přirovnal k význačnému komunistickému vůdci, který si může dovolit vše a nenese za to žádnou odpovědnost. Nechal nám odstranit národní vlajky ze stolů řka, že bannery, plakáty a jiné transparenty do sálu nepatří. Symbol svrchovaného státu je pro něj banner. Hnus, co si ta socialistická soldateska dovoluje.“ Zajímavé na jeho vyjádření ale je, že ačkoliv pan europoslanec vystudoval socialistickou vojenskou školu ve Vyškově a Vojenskou akademii v Brně, byl členem socialistické armády i komunistické strany, tak arogantní chování liberálně kapitalistických politiků EU přirovnal ke „komunistickému vůdci“ a k „socialistické soldatesce“ a ne k jiné ideologii, která chtěla (na rozdíl od socialismu a komunismu) rušit státy i s jejich obyvateli – úplně stejně jako současná EU. Asi to bude tím, že po tzv. sametové revoluci studoval rok akademii Bundeswehru v Německu.
Nedemokratické, antidemokratické. Proto jdou Britové pryč…
V den odchodu Velké Británie momentální protinárodní nechutnosti gradovaly. Odnesl to Nigel Farage, jenž přitom ve zcela státnickém projevu žádal pouze: „Co chceme po Evropě? Pokud chceme obchod, přátelství, spolupráci, vzájemnost, nepotřebujeme Evropskou komisi. Nepotřebujeme Evropský soud. Nepotřebujeme tyto instituce a tuto moc. A můžu vám slíbit, že jak v UKIP, tak ve Straně pro Brexit, milujeme Evropu, ale prostě nesnášíme Evropskou unii. Takhle jednoduché to je,“ oznámil.
A proč Britové EU zavrhují, řekl Farage také jasně. „Je to špatný projekt. Není jenom nedemokratický, je antidemokratický a dává určitým lidem moc bez odpovědnosti. Lidem, které voliči nemohou pohnat k odpovědnosti. A to je nepřijatelné“. A to je přesné!
Při přátelském loučení s bývalými kolegy, kdy mimo jiné zadoufal, že v budoucnu budou spolupracovat politici EU a Velké Británie jako samostatné země, byl hrubě uťat irskou předsedající. Nu…, kdo mohl lépe předsedat poslednímu vystoupení Brita v EU jako člena, než právě Irka, co má historicky s Angličany mnoho nevyřešených drobných? Trapné a českými médii většinou trapně či škodolibě komentované.
Co je víc? Státní symbol či firemní logo?
A jak je to vlastně s těmi státními symboly u nás? Bohužel a navzdory platné legislativě nevalně. Jako by nám na naší státnosti vlastně vůbec nezáleželo, příkladů je bezpočet. Ať jde o politiky (dokonce i prezidenta republiky), o aktivistickou „uměleckou frontu, o sportovní bafuňáře – zkrátka, jako bychom ani legislativní ochranu státních symbolů neměli a každý si vlastně dělá, co chce.
Státních symbolů je dle Zákona č. 352/2001 sb. o užívání státních symbolů ČR šest. Státní vlajka, Velký státní znak, Malý státní znak, Standarta prezidenta republiky, Státní pečeť a Státní hymna. Oproti zákonu z roku 1993 z Ústavou chráněných symbolů trochu nepochopitelně vypadla trikolóra. Tu dnes můžeme počítat mezi tradiční symboly české státnosti, které nejsou zakotveny v Ústavě. Vedle trikolóry ještě národní strom-lípa, české korunovační klenoty, kokarda a heraldický symbol kalicha. (Právě ten poslední by si však dnes ústavní ochranu jistě zasloužil. pozn aut.)
Vedle českých státních symbolů dnes můžeme na celkem nepochopitelných místech vidět i emblém Evropské Unie, která však žádným státním celkem není, a proto nelze její prapor chápat jako státní symbol a přesto sebou popleskává i v tak tradičním prostředí, jakým je Pražský hrad, sídlo prezidenta.
Můžeme či nemusíme mít pochopení pro přetrvávající eurofilii Miloše Zemana, ale svévolné vyvěšení nestátní třepetalky na Hradčanech se dá snadno okomentovat jako porušení Zákona 352/2001, jenž říká, že trvalé vyvěšení vlajky je možné u tzv. oprávněných osob, což sídlo prezidenta republiky jistě je. Zároveň se však tento zákon pečlivě obírá umístěním naší vlajky vždy na nejčestnějším místě i v kombinaci s vlajkami jiných států. To znamená například vlevo z pohledu pozorovatele při dvou vlajkách (státní návštěva), uprostřed při třech vlajkách, dále při čtyřech, pěti a více. Vždy na nejčestnějším místě a vždy v souvislosti s vlajkami jiných zemí. Prapor EU mezi tyto možnosti nepatří a hradní tým pana prezidenta to buď neví, nebo ho to nezajímá.
Původně znak bratrství všech, dnes prapor bratrství elit a bank.
Prapor Evropské unie je poděděný prapor Evropské rady z roku 1949, Tato Rada atrofovala posléze na docela bezvýznamnou parádní neziskovku, specializující se na tzv. lidská práva. Její vlajku roku 1955 převzalo Společenství uhlí a oceli, později Evropské hospodářské společenství, dnes Evropská unie.
Všechny politické projekty mající usnadňovat původně jen byznys zúčastněných zemí bez válek a na rovném principu, jenž však dnes hypertrofoval na politickou organizaci usilující o bezbřehou kolonizaci surovinových zdrojů zemí s podřízeným postavením. Tedy tzv. nových zemí EU, České republiky včetně. Tak či tak, nejedná se o stát, ale nestátní korporativistický výtvor a jeho zprofanované označení praporem je pouhou firemní vývěskou banksterského společenstva. Na Pražský hrad dle §7 všech odstavců Zákona o státních symbolech jednoduše nepatří.
Euroumělci i eurosportsmani národnosti euromilné.
Naší „umělecké fronty“ se pak týká znevážení státního symbolu, už zmiňované státní vlajky, jak osvětluje znění §9 písm. k Zákona 352. Zde se říká, že: „státní vlajka nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu“.
Domnívají se snad primitivové stříhající státní vlajku nebo prezidentskou standartu, že se nejedná o poškození? Nebo si myslí stoupenci Evropských hodnot v Národním či jiných divadlech, že česká vlajka umístěná na toaletě při představení vyhovuje §7 odst.6, kde se určuje, že vlajka může být použita i fyzickou nebo právnickou osobou vždy jen „důstojným způsobem“? A co aktivistické představení, kdy si „umělkyně“ vytahovala náš státní symbol před publikem z vagíny? Nedalo by se předpokládat, že vlajka byla ve znečištěném stavu, dle §9, jak už bylo uvedeno výše? Umělečtí kritici progresivisticky jásají a nemlčí, ale proč v těchto případech mlčeli politikové i policie?
A proč dnes vehementně hájí naši sportovní bafuňáři a kšeftaři s „národním“ sportem reklamní zhovadilost, když se místo Velkého státního znaku na hokejových dresech (§3, odst.1, písm. g) objevuje jakási karikatura pseudolví či jaké logohlavy? A jak je možné, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR na kšeftaře s národními symboly nepodá trestní oznámení? Proč je vlastně z vedení národních sportovních institucí prostě nevyrazí?
Protože prachy jsou dnes pro politikáře EU, hovořící dosud i česky, stejně jako pro „umělce“ všech kalibrů a zaměření a pro sportovní „činovníky“ tou jedinou svatou vírou a národ pro ně už nic neznamená. Čím dál tím víc občanům to ale vadí. A čím dál tím víc se těší na situaci, až nás jakási ta irská předsedající taky vyhodí z Europarlamentu, až jim budeme mávat českými vlajkami. Ale EU svůj největší krmelec, což je Česká republika (viz. analýza francouzského ekonoma Thomase Pikettyho), bohužel NIKDY nevyhodí. Budeme muset odejít JEDINĚ sami.
Svatopluk Otava
