Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 7. díl

Co vlastně chceme?

• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 1.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 2.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 3.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 4.díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 5. díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 6. díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 7. díl
• Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 8. díl
• Základní bod volebního programu „Aliance národních sil“ VYSTOUPIT Z EU!

Pokračuji tímto dalším dílem na shora uvedené téma, přičemž tentokrát se pokusím zamyslet nad níže uvedenou otázkou:

f/  jaké možnosti k provedení (prosazení) takové změny fakticky máme u nás v ČR.

Je třeba hned úvodem si říci, že:

a/ buď nechceme dělat nic, pak se též (samo) nic nezmění, ačkoliv se opět najdou někteří, kteří nás svým předvolebním slibem opět nezarmoutí, leč povolebními skutky opět zklamou, a podle toho i dopadneme nebo

b/ chceme změnu. A to jak v oblastech činnosti vyjmenovaných v předchozím dílu, tak i změnu směrem k přechodu k prosazování českých národních zájmů, k většímu prosazení naší země na mezinárodní scéně, změnu ve způsobu řízení našeho státu vč. přístupu k němu. Změnu v tom, kdo nás bude zastupovat v zastupitelských orgánech na všech stupních (jde o kvalitu a morálku osob, nikoliv o jména), změnu ve způsobu rozdělování produktu vytvořeného prací našich občanů, odchod od beztrestného zaprodávání či drancování našeho státu, od okrádání našich občanů. Bylo by toho hodně k úplnému vyjmenování, pro představu čtenáře to však jistě postačí.

Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 18.10.2018.

Z uvedeného je zřejmé, že provedení takové změny bude kladen ze strany současného vládního establishmentu (kdekoliv a tedy i u nás) mimořádně silný odpor. Jeho představitelům jde totiž o všechno, a to nejen o dobrá bydla na úřadech či v institucích, která by touto změnou ztratili a dostali se z bubliny, v níž dosud setrvávají, do každodenní reality, kterou zažívá většina našich občanů a kterou tito příslušníci establishmentu sami pro jiné budovali. Nikoliv tedy pro sebe, nýbrž pro „ty druhé“. Někteří z nich by se dostali krom toho do situace svého  možného soudního stíhání za zlodějny či jiné činy poškozující tento stát a jeho občany, kterých se v průběhu svého „vládnutí“ či „zastupování“ našich občanů dopustili.

Síla jejich odporu bude tedy přímo úměrná pocitu jejich existenčního ohrožení. K tomuto boji použijí jakékoliv prostředky, ať již mainstreamové propagandistické zdroje, tak i různé dehonestační kampaně, strašení obyvatel pohromou, kterou by taková změna přinesla, různé represe apod. Nejlépe je to patrné z vnitropolitického vývoje v USA, kde tento boj již probíhá naplno.

Jaké možnosti k prosazení takové změny tedy u nás máme?

Máme fakticky dvě skupiny možností, a to možnosti na základě aktivního a pasivního přístupu. Takže popořádku:

A/ možnosti na základě našeho aktivního přístupu

1. volby řádné (jejichž výsledkem by byla vláda schopná vyhlásit Czexit);
2. volby mimořádné (jejichž výsledkem by byla vláda schopná vyhlásit Czexit);
3. referendum o Czexitu, které si občané sami prosadí.

S tím souvisí ale potřeba aktivní účasti voličů, a to ve výrazně vyšším rozsah než dosud.

B/ možnosti na základě našeho pasivního přístupu

Nejspíše na základě vzniku některé z následujících situací:

1. zastavení našeho přístupu ke strukturálním fondům EU a v reakci na to náš Czexit;
2. zastavení našeho přístupu ke strukturálním fondům EU a v reakci na to zastavení našich příspěvků do Bruselu s naším následným vyloučením z EU;
3. námi iniciovaný Czexit s cílem obrany proti násilnému prosazování naší islamizace ze strany EU či
4. rozpad EU.

Ano, v dnešní turbulentní době bychom měli být předem připraveni i na takové možnosti dalšího vývoje. Jde zřejmě o všechny předvídatelné možnosti, netvrdím ale, že zejména v prvních třech případech v rámci našeho pasivního přístupu uvažovaná reakce z naší strany nutně nastane. Převáží zřejmě osobní zájmy našeho establishmentu, a ty jsou jiné.

Pokud ale chceme zlepšit situaci většiny našich občanů, stejně jako pozici našeho státu v zahraničí, je zřejmé, že k tomu bude zapotřebí náš aktivní přístup a nikoli přístup k celé věci podle pořekadla „z nouze ctnost“. Pro tento případ lze totiž s úspěchem aplikovat i další pořekadlo „kdo pozdě chodí, sám sobě škodí“. A minimálně v případě rostoucího ohrožení naší země islamizací je toto pořekadlo více než aktuální.

K našemu aktivnímu přístupu je ale zapotřebí i většinová podpora našich občanů. K tomu ale tito občané musí nejprve vědět:

1. proč k takovému kroku (změně) má dojít;
2. co bude po příp. Czexitu následovat a
3. v čem bude taková změna pro naše občany, jejich rodiny a stát lepší oproti současnému stavu.

A proto též veďme debatu o tom, zda takovou změnu chceme či nikoliv. Podněty k přemýšlení již máme, rozhodnutí by měli ale učinit občané sami.

Pokračování přineseme v dalším díle…

Ing. Jaroslav Tichý