Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 3.díl

Tento článek je 3. díl série Co vlastně chceme?. Dosud vyšlo dílů 9

 

Pokračuji tímto v sérii článků pod shora uvedeným názvem, a to rozborem dalších otázek naznačených v prvním z článků na toto téma, tj.:

 

b/ Do jaké podoby (či seskupení) by měla ČR příp. přejít.

Stále více našich spoluobčanů (ač třeba stále ještě ne dost) si poznatky z vývoje v EU začíná uvědomovat s tím, že:

  • je to právě vedení EU, které tlačí členské země k přijímání dalších a dalších migrantů, neboť tak plní zadání svých loutkovodičů (a skutečných vlastníků EU) v souvislosti s plněním projektu světových globalistů;
  • je to právě vedení EU, které nejen že ve skutečnosti nechce chránit hranice EU (tedy Schengenu) před vstupem migrantů, nýbrž které tento vstup hodlá všem migrantům legalizovat a zajišťovat jejich bezpečné a plynulé převážení do Evropy a jejich rovnoměrné rozmísťování do všech zemí EU vč. ČR. Přesně o tom a ještě o dalších záležitostech je smlouva Globální kompakt k migraci, která má být podepisována již v říjnu t.r.;
  • je to právě vedení EU, které tuto činnost v praktické rovině organizuje a spolufinancuje z daní obyvatel členských zemí EU, a to proti jejich vůli a zájmu;
  • je tedy zcela nesmyslná představa některých našich občanů, jak budeme bránit hranice naší země a současně s tím setrvávat v EU. Nejčerstvější zkušenosti s takovou představou udělal právě v těchto dnech maďarský premiér V. Orbán a Maďarsko jako takové. A nejen oni, nýbrž všechny členské země EU a jejich občané, jakož i další země mimo toto seskupení. Konečně vychází na povrch, co jsou to ty „evropské hodnoty“, které tak musíme bránit. (Je snad náhodou, že v poslední době přešli politici u nás i v Bruselu od pojmu demokratické hodnoty na evropské hodnoty)?
  • v praxi se již potvrzuje konstatování, že EU je nereformovatelná. Je jako taková nástrojem (a fakticky majetkem) světových globalistů, je to jejich projekt. Ti nepřipustí zásadnější přeměny EU, připravily by je totiž o jejich nástroj k realizaci jimi naplánovaného projektu. Připustí tedy max. nějaké kosmetické a tudíž nikam nevedoucí reformy.

 


Autor: Ing. Jaroslav Tichý, Publikováno: 24.9.2018.


Má-li dojít k nějaké zásadní změně a nápravě k lepšímu, znamená to především:

1/ budovat novou Evropu založenou na jiných podmínkách, na jiném půdorysu a hlavně s její konečnou a předem známou podobou odsouhlasenou členskými zeměmi. Evropu nezávislých zemí, které se dobrovolně spojí ke spolupráci, které však budou mít nadále své představitele, vlády, parlamenty a zákony. Koordinovaná bude obrana, zahraniční politika, bezpečnost jako taková, obchodní a celní politika navenek atd. Žádné předávání či sdílení suverenity a podobné kroky, kterými jsme v rámci EU postupně připravováni o zbytky naší suverenity a přeměňováni v kolonii Západu;

2/ odchod (exit) těch členských zemí z EU, které mají o budování a účast v nové Evropě zájem, přičemž v návaznosti na to může, avšak nutně nemusí, dojít k rozpadu EU jako zbytkové organizace. Tento odchod by měl být po dohodě kolektivní.

3/  zásadní volbu občanů členských zemí EU mezi novou Evropou a Evropským islámským chálifátem, v němž uvíznou země, které se nebudou schopny vypořádat s invazí migrantů, anebo nebudou mít sílu k takovému přechodu a nebudou tak vhodné k přijetí do nové Evropy.

Jsme tedy jako občané ČR v situaci, kdy:

A/- buď podpoříme náš vstup do nové Evropy (bez Merkelové a spol.), kterou sami pomůžeme vytvořit, nebo

B/ – neuděláme nic a zůstaneme v té zbytkové EU (s Merkelovou a) s plánovanou transformací na Evropský islámský chálifát s mezistanicí 4. Říše.

Je to na nás. Debata na toto téma přichází ale dost pozdě a je zatím jen omezená. Nemáme přitom prostředky, jak oslovit většinu občanů v ČR.

Spoléhat na to, že „ono to nějak dopadne“ či že „EU se stejně rozpadne“ rozhodně nelze. S vysokou pravděpodobností by to mělo pro nás smrtící a nevratné následky, neboť:

  • může k tomu dojít a nemusí;
  • může k tomu dojít, avšak pro nás pozdě.

 

A s několika sty tisíci migranty nebudeme způsobilí ke vstupu do nové Evropy. To už přestaneme rozhodovat ve vlastním domě i v tom pomyslném slova smyslu.

Jak by tedy měla či mohla vypadat podoba (seskupení), do něhož by jednotlivé členské země EU vč. ČR mohly přecházet? Budeme-li postupovat eliminační metodou, pak:

  1. návrat k volné spolupráci zemí – viz EHS (volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu), které ovšem bylo jen přechodovou fází k EU, což tehdy naprostá většina lidí netušila. Krom toho se ukázal výhodným jen pro vedení EU a některé západní země, nikoliv pro nás. Ačkoliv další vývoj by měl směřovat k multipolarizaci světa, přesto zůstane tendence k vytváření velkých hospodářských celků. Za nové situace lze takové podmínky aplikovat jen vůči členským zemím nově konfederace, nikoliv vůči zemím budoucího Evropského islámského chálifátu. A to lze ošetřit jinak. Jako dlouhodobé řešení za aktuálních (jakož i v budoucnosti předpokládaných) podmínek nevhodné.
  2. Konfederace nezávislých evropských zemí založená na bázi zemí V4+ (tj. vč. Rakouska a Slovinska, příp. Srbska), pokud bude Rakousko schopno se vypořádat se „svými“ migranty. To by mohla být zřejmě nejreálnější ze všech uvedených variant. Dokonce by mohla znamenat i určité řešení vojensko-politické situace v Evropě v podobě oddělení Západu od Ruska a lze jen litovat, pokud ji nedostali do agendy společného jednání prezidenti Putin a Trump. Takové řešení by si totiž vyžádalo bezpečnostní garance ze strany obou velmocí vč. závazku USA, že na území států této konfederace nebudou rozmísťovat své vojenské základny. Je přitom na Trumpovi, aby toto vysvětlil i Polákům. K realizaci takového řešení naopak existuje v současných podmínkách příznivá situace. Tento krok by totiž řešil i některé další problémy na mezinárodní scéně.

 

Takový postup by:

– zabránil jak postupnému zavezení naší země migranty, tak její islamizaci a rozpuštění naší země do jediné Euroříše, která má být následně přeměněna v Evropský islámský chálifát;

– přitom nevylučoval pokračovat v obchodní spolupráci s dalšími zeměmi EU, ačkoliv bude třeba v mnohých případech přehodnotit její prospěšnost a výhodnost pro nás.

Při existenci továren a montoven zejména německých firem u nás není na místě přeceňovat ani obavy ze zavedení cel mezi námi a EU, neboť by byla automaticky zavedena recipročně. Naší zemi, jakož i dalším zemím této konfederace to však umožní obchodní spolupráci všech azimutů, zejména pak naši větší přímou orientaci na trhy v euro-asijském prostoru, na které dnes směřuje stále více např. V. Británie namísto dosud převažující orientace na EU. Celková restrukturalizace naší výroby a exportu bude každopádně nezbytná.

 Pokračování bude v dalším díle…

Ing. Jaroslav Tichý / ANS


Procházení sérií<< Zahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 2.dílZahajme veřejnou debatu o tom, co vlastně chceme – 4.díl >>

Autor příspěvku: Ing. Jaroslav Tichý